Dlouho jsem se tvářila , že je všechno v pořádku. Možná jsem o tom přesvědčovala více sebe než okolí. Je přeci v pohodě jíst 1× denně, je v pohodě cvičit 5 hodin denně, je v pohodě vážit se 3× za den…
Jenže ono to v pohodě není a nikdy nebylo. Čím víc jsem se o tom přesvědčovala, tím více jsem anorexii propadala a o to víc jsem si to uvědomovala. Zkusila jsem se z toho dostat. Sama i s pomocí lékařů. Začala jsem jíst veganskou stravu, pak jsem přešla na vegetariánskou, následovala bezlepková dieta. Všechno jsem dodržovala jen chvilku. Nic nepomohlo, až jsem narazila na Anabell.
Anabell mě vytáhlo z toho začarovaného kruhu ven. A především mi nenalepilo nálepku ANOREKTIČKA. Byla jsem tam za sebe, za tu holku s nemocnou duší a “pokřiveným” pohledem na sebe. Přijali mě. Pomohli mi. Za to Anabell vděčím.