Přesně před 3 lety jsem kontaktovala jednu z peerek z Anabell, kterou jsem objevila díky Instagramu. Myslela jsem si, že to bude další z těch rádoby odborníků, co mi poradí, ať se jdu akorát tak „léčit“, protože jsem „chronická“ bulimička s anorektickými etapami. Teď si za tyto předsudky v duchu nadávám. S její podporou, motivací a profesním, byť lidským přístupem, jsem toho za rok zvládla víc než za posledních 6 let. Tehdy jsem odjela na měsíc pryč, sama, chtěla jsem poznat samu sebe.
Tentokrát to nebyl útěk. Tentokrát to bylo jiné. Už žádné „můžeš“, „nesmíš“, už žádné „musím jít zvracet“, už žádné „seš odporná, budeš navždy sama, protože tak si to zasloužíš“. Naopak, po příjezdu zpět do ČR jsem si našla přítele, otěhotněla a jsem mámou, jakou jsem nikdy sama neměla.
Nejspíš to není typický příběh o sdílení pocitů. Jen jsem vám chtěla dodat trochu odvahy a motivace, stejně jako mě tehdy dodala ona. Děkuji Anabell za druhou šanci na život. Díky za to, co děláte. A díky za lidi, které zaměstnáváte.