Poruchy příjmu potravy a novoroční předsevzetí
Bc. Adam Bednář
Období vánočních svátků bývá pro mnohé obdobím radosti, rodinných setkání a oslav. Pro jedince, kteří se potýkají s poruchami příjmu potravy, se však tato část roku může stát zdrojem intenzivního stresu a napětí, zejména kvůli zvýšenému zaměření na jídlo, častým rodinným konfliktům a změnám v běžných rutinách (Nwuba, 2024; Dannibale, 2014).
S příchodem nového roku také často přichází zamyšlení nad rokem uplynulým a touha v nadcházejícím období provést změny k lepšímu. Příležitost začít znovu a s čistým štítem je pro mnohé symbolem nové naděje a motivace, která vede ke stanovení novoročních předsevzetí a k odhodlání pracovat na jejich dosažení (Dai et al., 2014). Pro jedince, kteří se potýkají s poruchami příjmu potravy, to může představovat příležitost začít pracovat na uzdravení a stanovovat si cíle spojené se zlepšením vztahu k jídlu, ke svému tělu a také k sobě samým.
Výzkumy ukazují, že mezi nejčastější novoroční předsevzetí patří zejména zlepšení stravovacích návyků, hubnutí či větší péče o své fyzické zdraví (Oscarsson et al., 2020; Rössner et al., 2011). Tyto snahy však mohou být problematické, pokud vycházejí z negativního vnímání vlastního těla či nerealistických očekávání. Ačkoli novoroční předsevzetí mohou sloužit jako motivace k pozitivním změnám na cestě k uzdravení, klíčovou roli hraje způsob, jakým jsou jednotlivé cíle formulovány – měly by především zohledňovat individuální potřeby a aktuální možnosti jedince (Höchli et al., 2020). Nerealistická a příliš obecná očekávání mohou vést k pocitu zklamání a následnému návratu k původním nezdravým vzorcům chování (Center for Discovery, n.d.).
Pro jedince s poruchami příjmu potravy je proto zásadní, aby stanovené cíle podporovaly jejich psychickou i fyzickou pohodu a byly realistické a konkrétní (Tylka et al., 2014). Namísto zaměření na extrémní diety nebo rychlé výsledky se ukazuje jako efektivnější soustředit se na dílčí kroky vedoucí k celkovému zlepšení kvality života. Tento přístup může snížit riziko zklamání a přispívá k dlouhodobějším a udržitelnějším změnám (Mental Health UK, 2024). Citlivý přístup k novoročním předsevzetím tak může být pro proces uzdravení zásadní.
A jak takové cíle mohou vypadat?
Adamucci a Ensle navrhují následující čtyři body:
„SMART“ je akronym pro cíle, které jsou konkrétní (Specific), měřitelné (Measurable), dosažitelné (Attainable), smysluplné (Relevant) a časově vymezené (Timely). Tato metoda spočívá v plánování a dosahování dílčích kroků, které se mohou na cestě k úzdravě postupně měnit a rozšiřovat. Je dobré začít tím, co je v tuto chvíli realistické, a postupně budovat vlastní důvěru ke zvládnutí dalších kroků.
- Konkrétní: Stanovte si cíl, který nebude příliš široký.
- Měřitelné: Určete si, podle čeho budete hodnotit svůj pokrok.
- Dosažitelné: Stanovte si cíl, kterého je v tuto chvíli možné dosáhnout.
Smysluplné: Uvědomte si, proč je pro vás cíl důležitý. - Časově vymezené: Stanovte si časový rámec, který ohraničí konkrétní cíl.
Např. namísto „Chci se plně uzdravit z poruchy příjmu potravy“ si můžete nejprve stanovit dílčí cíl, který vás posune o krůček blíže k plnému uzdravení, např. „Každý den v následujícím týdnu zařadím do svého jídelníčku dvě pravidelné svačiny.“
V procesu léčby poruch příjmu potravy je důležité zaměřit se na pozitivní změny, nikoliv na omezení či zákazy. Předsevzetí jako „Přestanu si zakazovat jídlo,“ „Přestanu svůj příjem kompenzovat,“ „Nebudu se přejídat“ mohou při občasných propadech vyvolávat pocit selhání. Namísto toho může být vhodnější zaměřit se na cíle jako „Zkusím postupně rozšiřovat svůj jídelníček“ či „Pokusím se lépe vnímat signály hladu a sytosti.“
Podpora přátel, rodiny, ale také různých odborníků (psychoterapeut/ka, psycholog/žka, nutriční terapeutka, psychiatrička, krizový/á intervent/ka) může poskytnout potřebnou oporu a zvýšit tak šanci na úspěch. Je důležité, abyste na to nebyli sami, zasloužíte si ve své situaci podporu.
Každý pokrok, ať už malý či velký, si zaslouží ocenění. Namísto zaměřování na konečný výsledek, jako je „úplné vyléčení," je důležité oslavit dílčí pokroky, např. „Dnes jsem zvládl*a sníst svačinu bez pocitu viny."
Pro jedince, kteří se potýkají s poruchami příjmu potravy, je důležité nastavit si předsevzetí, která podporují dlouhodobé zdraví a psychickou pohodu. Proces uzdravení je postupný a je v pořádku dopřát si čas. I když se některý den nemusí vydařit dle představ, neznamená to selhání či návrat na začátek – cesta k uzdravení bývá plná drobných kroků vpřed, ale i zpět. Klíčem je neztrácet odhodlání a zaměřit se především na péči o své zdraví.
Zdroje:
Adamucci, C., & Ensle, K. (2015). Reasonable resolutions for the New Year. Visions, 27(1), 1-8.
Center for Discovery. (n.d.). Can New Year’s resolutions trigger eating disorders? https://centerfordiscovery.com/blog/can-new-years-resolutions-trigger-eating-disorders/
Dai, H., Milkman, K.L., & Riis, J. (2014). The Fresh Start Effect: Temporal Landmarks Motivate Aspirational Behavior. Management Science, 60(10), 2563-2582.
Dannibale, K. (2014). The effects of the holidays on eating disorders. New Errands: The Undergraduate Journal of American Studies.
Höchli, B., Brügger, A., & Messner, C. (2020). Making New Year’s resolutions that stick: Exploring how superordinate and subordinate goals motivate goal pursuit. Applied Psychology: Health and Well‐Being, 12(1), 30-52.
Mental Health UK. (2024, January 2). New Year, New Me? Why New Year’s resolutions can be unhelpful, and how to set healthy goals. https://mentalhealth-uk.org/blog/new-year-newme-why-new-years-resolutions-can-be-unhelpful-and-how-to-set-healthy-goals/
Nwuba, C. (2024). An Eating Disorder Guide for Christmas: 25 Ways to Survive the 25th. Jessica Kingsley Publishers.
Oscarsson, M., Carlbring, P., Andersson, G., & Rozental, A. (2020). A large-scale experiment on New Year’s resolutions: Approach-oriented goals are more successful than avoidanceoriented goals. PLoS One, 15(12), e0234097.
Rössner, S. M., Hansen, J. V., & Rössner, S. (2011). New Year’s resolutions to lose weight–dreams and reality. Obesity facts, 4(1), 3-5.
Tylka, T. L., Annunziato, R. A., Burgard, D., Daníelsdóttir, S., Shuman, E., Davis, C., & Calogero, R. M. (2014). The weight‐inclusive versus weight‐normative approach to health: evaluating the evidence for prioritizing well‐being over weight loss. Journal of obesity, 2014(1), 983495.