Jedno zraněné srdce.
Jedna dívka.
Jeden dort.
Jedna velká nenávist.
Tehdy to bylo poprvé, kdy jsem spadla do bulimie. Naplno. Jako když se s vámi urve lavina a vy padáte hluboko někam a nevíte kam. I ten náraz na tvrdou zem byl bolestivý. Stačilo mi jen opět si ublížit, nemyslím fyzicky, ale psychicky. Když jsem zjistila, že to táhne s jinou, cítila jsem se tak poníženě, hloupě a k ničemu.
Místo abych nenáviděla jeho, nenáviděla jsem sebe. V tom vzteku, smutku a záplavě emocí jsem snědla jeden obří dort a dala si ještě pár koláčů navrch. Bylo mi zle, ze sebe. „Seš tlustá, seš odporná, proto tě podvedl!“ Tato věta mi rezonovala v hlavě. Musela jsem to jídlo jít vyzvracet, ty výčitky byly děsivé, bolestivé a zdály se tak opravdové.
Postupem času jsem takto začala řešit všechny své neduhy, až jsem si jednou řekla dost. Nevím proč, ale cítila jsem, že tohle už dál nevydržím. Kontaktovala jsem jednu kočku z Anabell. Neskutečně mi pomohla. A děkuji jí za to. Ta její odvaha, motivace, upřímnost a pozitivní přístup mi dokázal změnit pohled na sebe. Za to děkuji!