Autorka: Markéta Kadlecová, Občanské sdružení Fórum 50 %, 30. 1. 2006
Zdroj: http://www.padesatprocent.cz

Anabell je občanské družení, které pomáhá lidem (v naprosté většině ženám) trpícím poruchami příjmu potravy, jejich rodinám a blízkým. Jedná se o jediné občanské sdružení svého druhu v České republice. Anabell pořádá přednášky, semináře, organizuje svépomocné skupiny, poskytuje konzultace, provozuje knihovnu zaměřenou na poruchy příjmu potravy. Chtěla jsem hlavně zjistit, zda a jak může malé zastoupení žen v politice ovlivnit něco, co s tím zdánlivě vůbec nesouvisí - život lidí s poruchami příjmu potravy. Je totiž nutné si uvědomit, že poruchami příjmu potravy trpí především ženy a je to tedy především problematika ženská. Na druhou stranu na naší politické scéně nalezneme především muže, kteří nemusí mít úplně jasnou představu, jakými problémy ženy trpí a co konkrétně by jim mohlo pomoci. Na otázky odpovídala zakladatelka a předsedkyně Anabell PhDr. Ing. Jana Sladká Ševčíková.

Co to vlastně jsou poruchy příjmu potravy a kolik lidí trpí v současné době v České republice těmito problémy?

Existuje několik definic, podle tzv. Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 se jedná o tyto nemoci: mentální anorexie, mentální bulimie, dále pak atypické projevy obou uvedených, dále přejídání a zvracení spojené s jinými psychickými poruchami a nespecifikované formy poruch příjmu potravy.

Mentální anorexii lze charakterizovat jako poruchu, při které drží lidé přísné diety a dosáhnou méně než 85 % své normální tělesné hmotnosti. Mentální bulimie je porucha, při které člověk během velmi krátké doby sní velké množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit pročišťováním pomocí zvracení nebo projímadel. Poslední specifickou poruchou je záchvatovité přejídání, při kterém lidé konzumují obrovská množství jídla, i když právě nemají hlad. Jinak řečeno (a jednodušeji, nikoli však odborně) - jedná se o poruchy, při nichž se nemocný člověk chová jistým způsobem patologicky ve vztahu k jídlu.

O počtu lidí s těmito poruchami existují různé údaje. Jedny hovoří o každé 20té dívce či mladé ženě v rizikové populaci (tj. ve věku 13-25 let), jiné až o 6 % v rizikové populaci. Zároveň se udává, že na deset až dvacet nemocných dívek či žen připadá jeden nemocný muž.

Jaké konkrétní problémy mají lidé (ženy) s poruchami příjmu potravy v naší společnosti?

Největším problémem, dle mého názoru, je fakt, že stále přetrvává poměrně nejasné povědomí o skutečné podstatě poruch příjmu potravy. Na druhé straně panuje jisté zesměšňování až obviňování nemocných (poznámky typu: mohou si za to samy, kdyby tak jedly pořádně! atd.). Jsme konfrontováni se samotným tlakem společnosti, médií, s ideály krásy a aby to nebylo tak jednoduché, spatřuji problém také v tom, že je na jedné straně velký počet nemocných poruchou příjmu potravy a na straně druhé jsme obsadili třetí místo na světě v počtu lidí s nadváhou. Čili slovy dr. Krcha, který na přednášce pro Anabell o.s. v roce 2003 řekl: "Jsme tak trošku obezitofóbní společnost."

Je poruchám příjmu potravy podle vás věnována ve společnosti a v politice dostatečná pozornost?

Já osobně ve společnosti, díky postupně se rozvíjející osvětě a tlaku odborníků, lékařů a věřím, že i naší zásluhou, začínám pomalu vnímat vzrůstající pozornost věnovanou poruchám příjmu potravy. V politice ovšem není poruchám příjmu potravy věnována dostatečná pozornost v žádném případě. Doslova bych řekla, že nevidím žádnou.

Proč není v politice věnována těmto tématům pozornost? Není to atraktivní téma pro voliče? Mohlo by to podle vás být ovlivněno např. tím, že v politice je málo žen (v Poslanecké sněmovně je pouze 16 % žen)?

Domnívám se, že je tomu tak z různých důvodů. Existuje poměrně silný tlak společnosti - módní i farmaceutický průmysl, diety, léky na hubnutí. Určitě svůj podíl má kult štíhlosti všude kolem nás, i když si myslím, že je vlastně prvkem stádia současného vývoje společnosti. Zároveň bych ale také věřila tomu, že si politici závažnost tohoto problému neuvědomují. Mají spoustu jiné práce a do těchto potíží nemohou dohlédnout. Určitě vidím jistou vazbu s nízkým zastoupením žen v politice. Obecně může být důvodem i to, že prevence jako taková je v České republice teprve v rozvoji.

Jaké konkrétní změny je podle vás v politice (školství, prevence, zdravotnictví) nutné provést, aby to pomohlo lidem s poruchami příjmu potravy?

Dle mého je nutno věnovat více péče právě preventivní medicíně, stejně tak stravování a stravovacím návykům každého z nás. Jistě je namístě také celková obroda mezilidských vztahů a rodinné problematiky. Významné je také vyvíjet tlak na média a modelingové agentury, aby nepropagovaly kult štíhlosti. Obecně jde hodně o otázku výchovy (v rodině, ve škole, ve společnosti) a osobnostního rozvoje, o úctu k sobě sama, o toleranci a zdravé sebevědomí.

Jaké změny je podle vás nutno zavést ve společnosti, aby počet lidí s poruchami příjmu potravy už nerostl?

Velmi se mi zamlouvá model z Velké Británie, kde před lety vznikl výbor, který kontroluje uveřejňování fotografií v tisku a zabraňuje tak propagování nezdravé štíhlosti. Přivítala bych také větší zájem ze strany politiků a jejich větší péči o tuto oblast (nejen o drogy, alkoholismus, gambling aj., jako dosud).