Autorka: Ing. Jana Sladká Ševčíková
Uveřejněno 22.8.2004, Literární noviny

Z rozhovoru s klientkou:
Co si nejvíc přejete?
...probudit se ze spánku a zjistit, že problém s jídlem byla jen noční můra.

Když jsem před dvěma lety zakládala sdružení Anabell, vedlo mne několik myšlenek. Chtěla jsem pomoci nemocným poruchami příjmu potravy a ukázat, že je možné se vyléčit, chtěla jsem také pomoci jejich blízkým, ale ze všeho nejvíc jsem chtěla ty všechny kolem nás přesvědčit, že se nemají za co stydět. Že anorexie ani bulimie nejsou žádná tabu, žádné zapovězené choroby, které je nutno tajit do úmoru a že kdyby náhodou na to "někdo přišel", tak že se vůbec nic neděje. Naopak, je to jen a jen správně, protože tudy pak vede cesta k vyléčení se.

Vzpomínám si na své první zvracení. Četla jsem o tom v časopise a říkala si, jak nechutné je vyzvracet právě snězené jídlo. No a potom jsem to jednou prostě jenom chtěla zkusit ... pak jsem to udělala podruhé, potřetí ...

Již v roce 1987 vyhlásila Světová zdravotnická organizace poruchy příjmu potravy za jeden z prioritních problémů světové populace, kterému je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Odhaduje se, že na celém světě trpí některou z forem patologického vztahu k jídlu kolem osmi milionů lidí. V posledních letech se s těmito chorobami ve zvýšené míře setkáváme i v naší zemi. Varovná čísla hovoří zhruba o každé dvacáté dívce v rizikové populaci (13 až 25 let) a poruchy příjmu potravy se nevyhýbají ani chlapcům a mladým mužům. V květnu 2004 rozvířila pozornost společnosti mediální přestřelka mezi lékaři Specializované jednotky pro poruchy příjmu potravy v Praze a prezidentem soutěže MISS Miroslavem Zapletalem. V otevřeném dopise, který byl panu Zapletalovi zaslán, se píše: "Trend k mediální propagaci štíhlosti je natolik znepokojivý, že vás důrazně žádáme o zvážení způsobu další organizace této soutěže." Je jisté, že modelingu a přehlídkovým molům nemůžeme přisuzovat veškerou vinu za tragický nárůst poruch příjmu potravy, nicméně když se podíváme na míry MISS 1970 (171 cm/63 kg) a MISS 2004 (176 cm/55 kg), dostává se nám více než znepokojivého srovnání. A smutné na tom je, že mnoho mladých dívek a děvčat, mnohdy školou povinných, chápe soutěže krásy s jednoznačným poselstvím: "Takto bych měla vypadat!" Krása těla a touha být štíhlá ve chvílích, kdy překračují mez zdravého životního stylu, se tak dostává na druhou stranu této mince. Na stranu závažného ohrožení zdraví, chorobného hubnutí, nekonečných a drastických hladovek, nebezpečného vyčerpávajícího cvičení a úmyslně vyvolávaného zvracení.

Bohužel, z vlastní praxe vím, že stále je mezi námi mnoho těch, kteří neznají rozdíl mezi anorexií a bulimií, a ještě větší množství těch, kteří si projevy nemocí vůbec nechtějí či nedokáží přiznat. A ze všeho asi nejvyšší je počet těch, kteří si myslí, že nemocnou dívku stačí jen "přivázat" ke stolu a přinutit ji jíst. Vůbec se nedokáží na anorexii nebo bulimii podívat jako na skutečnou nemoc, nemoc jako každou jinou, jejíž léčba patří do rukou odborníků - dietologů, psychologů, psychiatrů, internistů i gynekologů.

Existují diagnostická kritéria mentální anorexie a mentální bulimie. Důležité je ovšem poznamenat, že nemusí být všechna bezpodmínečně splněna, abychom mohli dívku či chlapce považovat za ohrožené poruchou příjmu potravy. Mnohdy se projevy nemoci samy jakoby ztrácejí v nevhodných stravovacích návycích celé rodiny či spolužáků ve škole. Pokud matka v rodině sama nesnídá nebo nevečeří, pokud otec po celodenním shonu sní k večeři téměř tři porce guláše, anebo se děti ve škole svorně posmívají silnějším kamarádům a zesměšňují jejich postavu, snadno se stane, že se potenciálně nemocný človíček ocitne v kolotoči diet či zvracení.

Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) zařazuje poruchy příjmu potravy do kapitoly Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými a somatickými faktory. Poruchy příjmu jídla jsou klasifikovány kódem F50 takto: F50.0 Mentální anorexie, F50.1 Atypická mentální anorexie, F50.2 Mentální bulimie, F50.3 Atypická mentální bulimie, F50.4 Přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, F50.5 Zvracení spojené s jinými psychickými poruchami, F50.8 Jiné poruchy příjmu jídla a F50.9 Porucha příjmu potravy nespecifikovaná.

Podle 4. revize příručky Diagnostic and Statistic Manual of Mental Disorders (DSM-IV) z roku 1994 jsou dále diferencovány u obou poruch ještě tzv. specifické typy:

Mentální anorexie

a) nebulimický (restriktivní) typ - úporné diety bez opakovaných záchvatů přejídání

b) bulimický (purgativní) typ - hladovění je střídáno záchvaty přejídání.

Mentální bulimie

a) purgativní typ - nemocný pravidelně zvrací, zneužívá laxativa nebo diuretika

b) nepurgativní typ - přísné diety nebo intenzivní cvičení jsou střídány s přejídáním bez pravidelných purgativních (zvracení, projímadla) metod.

Abychom mohli o nemocném prohlásit, že trpí mentální anorexií, měli bychom vysledovat tyto symptomy:

a) Váha je udržována nejméně 15% pod předpokládanou úrovní nebo BMI je 15,5 a méně.

b) Snížení váhy si způsobuje pacient sám tím, že se vyhýbá jídlům, "po kterých se tloustne" a užívá k tomu zvracení, projímadla, anorektika či diuretika, nadměrně cvičí atd.

c) Specifická psychopatologie, v níž stále přetrvává strach z tloušťky a zkreslená představa o vlastním těle. Pacient si sám sobě ukládá za povinnost mít nízkou váhu.

d) Rozsáhlá endokrinní porucha, která se projevuje jako ztráta menstruace u dívek a žen, u muže jako ztráta sexuálního zájmu a potence (výjimkou je vaginální krvácení u žen, které užívají antikoncepci).

e) Jestliže je začátek onemocnění před pubertou, jsou pubertální projevy opožděny nebo dokonce zastaveny (zastavuje se růst, nevyvíjí se sekundární pohlavní znaky).

Pro definitivní diagnózu mentální bulimie je pak nutné, aby byly přítomny všechny následující poruchy:

a) Neustálé zabývání se jídlem a silná, neodolatelná touha po jídle.

b) Opakované epizody přejídání a zvracení nejméně dvakrát týdně po dobu tří měsíců.

c) Snaha potlačit účinek jídla úmyslným zvracením, zneužíváním laxativ, střídavými obdobími hladovění, užíváním léků (anorektika nebo diuretika) apod.

d) Psychopatologie v chorobném strachu z tloušťky, pacient si sám určuje přesně vymezený váhový limit, kterého chce za každou cenu dosáhnout. Často, ale ne vždy, je v anamnéze dřívější epizoda mentální anorexie.

Onemocněla jsem asi ve 22 letech, ale nebrala jsem to jako nemoc, pouze jsem viděla výbornou metodu, jak jíst a nepřibrat. Až po dvou letech jsem si uvědomila, že to, co dělám, není správné, ale přesto jsem to nijak neřešila. To až později, po narození dítěte, jsem se rozhodla léčit, aby měl můj syn zdravou mámu. A taky proto, že jsem pochopila, že jsem sice štíhlá, ale nešťastná, unavená, podrážděná.

Je velmi jednoduché onemocnět poruchou příjmu potravy, v dnešní době zvlášť. Není ale až tak snadné se z choroby vyléčit. Mnoho o tom mohou povídat ti, kterým se to již podařilo. A ti, kteří ještě bojují, potřebují pomocnou ruku, otevřené srdce a laskavou náruč nás všech. Neodmítejme je!