Autorka: Simona Škodáková,
časopis Cosmopolitan 3/04.

Její nemoci předcházel šok. "Utrpěla jsem ho po smrtelné havárii mého přítele. Chodili jsme spolu šest let a mně se jeho smrtí zhroutil svět. Nejedla jsem, nespala a zhubla o osm kilo. Po roce se mi ale začala psychika vzpamatovávat a kila šla zase nahoru. V té době jeden spolužák z Vysoké školy ekonomické, kam jsem chodila, vyslovil na mou adresu poznámku ,jejda, ty jsi najednou nějak oplácaná' a já zpanikařila," popisuje Jana začátky své nemoci.

"Návod jsem našla v knize"

Vrhla se do drastických hladovek. Jako vedlejší účinky odtučňování se dostavilo nepřetržité kručení v břiše, ztráta pojmu o čase a prostoru a blud, kterému věřila. "Byla jsem přesvědčená, že můj přítel zemřel proto, aby se nemusel dívat na moji budoucí tloušťku. Obviňovala jsem se z jeho smrti a o to víc se stresovala hladovkami. Pak se mi dostala do rukou publikace o bulimii s přesným popisem jejích příznaků. Tehdy mi přišla jako dokonalý návod, jak jíst a přitom netloustnout. Považovala jsem ten text za skvělý objev a hned ho převedla do praxe. Na následujících dvanáct let se ze mě stala bulimička. Tři dny mi nedělalo potíž jíst jen půl rohlíku k obědu a lžičku jogurtu k večeři. Čtvrtý den už jsem měla takový hlad, že nebyl problém spořádat šišku štrúdlu, kilo brambor, dort zmrzliny a půl kila vlašského salátu. A hurá, šlo se zvracet, abych nepřibrala." Jana se stala mistryní v záchvatech dávení a nad záchodovou mísou se vyprazdňovala i čtyřikrát během čtyřiadvaceti hodin.

"Manžel mě vyléčil, ale stačilo slovo..."
I přes neustálé sebetýrání hladovkami a zvracením samozřejmě nezhubla, protože co se jednou dostane do žaludku, zanechá v těle tři čtvrtiny své energetické hodnoty. "Pak jsem poznala svého nynějšího manžela. S dietami i se zvracením byl konec, protože jsem najednou měla pro co žít." Na postavu přestala myslet a váha se jí upravila sama od sebe. Za dva roky se ale příběh opakoval. "Ty jsi bývala takový budulínek a najednou máš tak krásnou postavu," podivil se po dvou letech manžel a Jana místo radostného úsměvu nastartovala nové kolo hladovek a zvracení. Tentokrát se jí to "podařilo". Při výšce sto sedmdesáti centimetrů zhubla na čtyřicet kilo a zhroutila se. "Nikdo netušil, čím to je. Já jsem se za své problémy s jídlem hrozně styděla, a i když jsem si chtěla koupit nějakou literaturu, bála jsem se, že prodavačka pozná, že ji potřebuji pro sebe. V nemocnici mě vyšetřovali na podezření z rakoviny i poruchy slinivky. Mlčela jsem jako hrob," popisuje typické způsoby nemocných, kteří trpí poruchou příjmu potravy (PPP).

"Záchvat vyvolaly stresy"
Bez nálezu, ale vykrmená o deset kilo se za tři měsíce vrátila do práce. Konečně se opravdu chtěla uzdravit. "Vypozorovala jsem, že záchvaty se vracejí vždy, když mě ten den čeká nějaká stresová situace, zpravidla v zaměstnání. I když mě tehdejší práce velice bavila, dala jsem výpověď." Poslední krok k uzdravení představovalo přiznání sobě i okolí, s jakým problémem vlastně bojuje. "Do té doby o něm nevěděl ani můj muž, zvracela jsem tajně, a když byl doma, nebyla jsem líná chodit zvracet k rodičům, kteří byli v té době v práci."

Trvalo jí celých dvanáct let, než pochopila důvody a symptomy své nemoci a dokázala se jich zbavit. Byla na to sama, bez knih i bez odborné rady. Přesto je teď zdravá.

"Teď pomáhám ostatním."
A nejen to! Rozhodla se založit občanské sdružení, které by všechny stejně postižené pomáhalo přesvědčit, že i když jejich nemoc může trvat roky, lze ji vyléčit. Anabell, jediná instituce svého druhu v republice, sídlí v Brně. Kromě odborných konzultací pořádá skupinovou terapii, nabízí asistenci psychologa při jídle, krizový pobyt, prodejnu i půjčovnu příslušné literatury, přednášky i korespondenční kurzy. Spolupracuje i s lékaři a psychiatry na celém území České republiky, takže Vám tu rádi doporučí specialistu ve vaší blízkosti. Na cestě z hlubin hladu vám jako zkušený průvodce také poslouží kniha Jany Sladké Z deníku bulimičky. "Problémy se stravou nemají zdaleka jen ženy. Mužům navíc léčba trvá déle, protože hnout s jejich psychikou je náročnější."