Autorka: Renata Marešová
Otiskl časopis Ring 21/2003

Ženy s poruchami příjmu potravy nacházejí první pomoc v brněnském centru Anabell. Jeho předsedkyní je Jana Sladká Ševčíková, která si sama peripetiemi bulimie prošla. Chtěla ze sebe udělat cvičenou opičku, aby klientky viděly, že je možné se z nemoci bez problémů dostat. "V populaci je šest procent lidí s poruchami příjmu potravy, ale výraznější pomoci se jim zatím nedostává", říká.

Zpočátku je to prý pohoda. Najíte se, vyzvracíte a jede se dál. Stane se jednou, dvakrát, desetkrát ... Pak se člověk začne ukrývat před okolím, stahuje se do soukromí. Tam nikdo nevidí, jak se cpe a zvrací. Nabalují se nejen fyzické, ale i psychické problémy.

Dělejte s tím něco!

"Byla jsem vytouženým dítětem", vypráví Jana svůj příběh. "Vzpomínám, jak mě rodiče nutili jíst, abych přibrala. Musela jsem také proti své vůli jíst rybí tuk. Naprosto přesně si vybavuji, že jeho konzumace probíhala pravidelně za křiku matky a u dveří záchodu. Jakmile jsem přidělenou porci polkla, okamžitě jsem šla zvracet. Maminka byla spokojena, že splnila svou povinnost. Ke společnému stolu se u nás usedalo jen na Štědrý den a vánoční svátky. Jedli jsme podle vzoru kdo "dřív přijde, ten dřív mele". Ve třinácti jsem netušila, že je normální, že mi rostou prsa a hýždě." Najednou se viděla tlustá. Začala vyhazovat svačiny, rodiče jí vyhubovali, ale nikomu nezačal blikat v hlavě vykřičník: dělejte s ní něco!

Nějak jsi přibrala

V pubertě Jana pochopila, že se ženskými tvary se nedá nic dělat. V 16 letech se zamilovala a všechno šlo stranou, byla šťastná. "Nemusíte stoupat na váhu, jste spokojená, usmíváte se a jíte jakoby nic", vzpomíná na krásné období. "Po téměř sedmi letech naší lásky, pár měsíců před svatbou, utrpěl můj milý havárii na motocyklu a zemřel. To nejhorší časem přebolelo, pomalu jsem se uklidňovala, začala jsem lépe spát a naslouchat bližním. Už delší dobu mi všichni říkali - Janko, bojuj, vzpamatuj se, jez, vypadáš vyčerpaně! Za dva měsíce jsem totiž z původních 54 kg zhubla o 8 kg."

Jedla už normálně - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, někdy i druhá večeře. Nevyhledávala nový partnerský vztah, připravovala se ke státním zkouškám. Váhu vyhnala milovanou čokoládou a jídlem "ze smutku" na 58 kg. Pak potkala kamaráda. "Něco se sebou dělej, nějak jsi přibrala, ne?", řekl jí tehdy. To byla roznětka!

Snižovala porce i frekvence stravování, zkoumala se v zrcadle. "Do ruky se mi dostal jakýsi časopis a přečetla jsem si článek o bulimii. Za dva dny už jsem stála u záchodové mísy a zvracela."

Naštěstí se seznámila se svým současným manželem. Myslela, že je vyléčená, ale choroba narušila její psychiku. Bulimie se vracela. Propady trpěla ještě následujících deset let. Teprve potom definitivně zvítězila.

Muži se ženskou nemocí

Anabell je v současné době jediné zařízení tohoto druhu v České republice. "Dívky mají problém přiznat se k nemoci před lékařem", říká Jana. "Tady se setkají s někým, kdo jim rozumí, prošel si stejnými cestičkami jako ony. Když je přesvědčím, že to není úchylka, mohou se z toho dostat." Děvčata probírají společné problémy, mohou se obrátit na výživovou poradkyni. O tématicky zaměřené přednášky je velký zájem, přijíždějí zájemci z celé republiky. Od poloviny května začínají korespondenční kurzy. A na prázdniny plánují pobyt v Bystřici pod Hostýnem. Nejčastějšími klientkami jsou ženy ve věku kolem 20 let.

Jak na terapii spolupracuje rodina?

"Měsíčně pořádáme setkání i pro rodiny a partnery dívek", přibližuje Jana. "Ti většinou nevědí, jak se chovat k někomu, kdo se nedokáže normálně najíst. Nepochopené dívky mohou svůj život dokonce i ukončit. Je potřeba jim pomoci." Na každých deset dívek nemocných anorexií je podle vědeckých odhadů jeden muž. "Chlapci mají problém komplikovanější tím, že nejenom trpí poruchou příjmu potravy, ale navíc nemocí, která je čistě ženskou záležitostí." Petr Omastek, autor knížky Z deníku anorektika, je už vyléčený. V okamžiku, kdy publikaci dopsat, byl prý zaskočen náhlým zájmem médií.

Mezi rizikové skupiny patří především muži, kteří svoji profesi stavějí na vzhledu - tanečníci, modelové, žokejové, zpěváci.