Autorka: Ilona Manolevská
Otiskl časopis Regenerace 6/2003

Jste zakladatelkou Občanského sdružení Anabell - pro nemocné anorexií a bulimií. Proč jste takové sdružení založili? Víte o podobné společnosti u nás?

Anabell vzniklo na podzim roku 2002. Myšlenka jeho založení se ale rodila již dříve. Jak to už bývá u pacientských sdružení, i já sama jsem na vlastní kůži poznala, co poruchy příjmu potravy znamenají. Kromě toho, že jsem v sobě nenalezla odvahu se k nemoci přiznat, postrádala jsem informace, pocit, že nejsem sama, vlídný přístup společnosti. Naopak jsem se setkávala stále s tím, že tyto nemoci (anorexie, bulimie, záchvatovité přejídání) jsou něčím, za co by se nemocní měli stydět, s čím by se měli schovávat, aby se to "nedej Bože" někdo nedozvěděl. Ověřila jsem si tyto názory i nyní v praxi, často slyším: no a co, naplácala bych jí na zadek a konečně by začala jíst! Ale touto cestou se nikdo neuzdraví, léčba je velmi složitá - jak jste také v Regeneraci několikrát upozorňovali. Pokud ale vím, jsme jedinou organizací podobného druhu v republice. Existuje několik svépomocných skupin při různých ambulancích psychologické či psychiatrické péče a také Svépomocná asociace psychogenních poruch příjmu potravy v Praze při Psychiatrické klinice FN Ke Karlovu. Mám ale pocit, a praxe mi to potvrzuje, že cestu k odbornému lékaři či terapeutovi velmi těžko hledají. Stydí se za přejídání, za zvracení, bojí se, mají strach z prozrazení. K odtabuizování slouží právě Anabell. Navíc u nás nemocní nacházejí vlídný a laskavý přístup, který vychází právě z naší vlastní zkušenosti. Chápavé slovo je v procesu léčby zcela namístě, samozřejmě ale dívky pro svoje uzdravení musí hodně udělat samy. V tom jim už nepomůžeme, to musí jen a jen ony.

Co je, podle vašich zkušeností, příčinou anorexie a bulimie?

Příčin je mnoho, jde o multifaktoriální onemocnění. Jsem přesvědčena, že se zčásti jedná o problém psychické nerovnováhy, genetické nevýbavy jedince. Soukromě tomu říkám vyšší citová zranitelnost, kterou většinou všichni nemocní mají. K tomu se pak přidávají další a další vlivy - každopádně vliv médií a společnosti, který nás naučil, že pouze štíhlý a krásný člověk je tzv. IN. Jednodušeji (i když upřímně řečeno - jistě ne všechny) se s tímto tlakem vyrovnávají zralé a dospělé ženy, ale jak mu mají odolat -náctileté dívky? Velký vliv má také rodinné zázemí, pojem láska a rodinné pouto, hodnota života a pozice jedince ve společnosti. V neposlední řadě se na vzniku onemocnění projevuje vliv stresu a schopnosti jedince se s ním vypořádávat. Velmi varovný je fakt, že poruchami příjmu potravy trpí dle odhadu každá dvacátá dívka v ČR. A nemocných stále přibývá.

Co vaše Občanské sdružení postiženým nabízí?

Našich akcí je celá řada, pravidelně jednou měsíčně pořádáme přednášku s tématikou, úzce související s poruchami příjmu potravy. Věnujeme se například gynekologickým souvislostem, psychickým souvislostem, závažným zdravotním komplikacím, metodám a formám léčby, průběhu hospitalizace apod. Jednou týdně pak pro členy Anabell organizujeme svépomocnou terapeutickou skupinu, kam může každý z členů přijít a pohovořit si o svých problémech. Schází se téměř pravidelně pět až osm dívek. Zkušenosti ze zahraničí dokazují, že úloha svépomocné skupiny jako nezbytná součást procesu léčby je velmi významná. Jednou měsíčně pak pořádáme podobnou skupinu pro rodiče a partnery či přátele nemocných. Dále organizujeme osvětovou činnosti formou přednášek ve školách. Chceme uspořádat i něco jako přednáškové turné po českých městech a vesnicích. Samozřejmě se snažíme spolupracovat s psychology, lékaři a dalšími terapeuty, abychom vytvořili silnou interaktivní síť pomoci postiženým. V budoucnu bychom rádi vydávali pravidelný magazín o poruchách příjmu potravy. A hlavně bychom se chtěli zasadit o vybudování kliniky pro léčbu anorexií a bulimie v České republice. Takových zařízení je totiž u nás zoufale málo. Bohužel jsou i finančně náročné, takže to zatím zůstává v oblasti snů.