Autoři: Libuše Boháčková, PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D., www.fitnet.cz.
Děkujeme za udělení souhlasu s přepisem na naše stránky.

Když se narodí dítě, není nikdy obézní. O tom, kterým směrem se bude v následujících letech ubírat tvar jeho těla, rozhoduje do jisté míry již matka. Především tím, jak se stravovala během těhotenství a způsobem, jimž bude krmit své dítě během prvního roku života. Soustavně nadměrný příjem potravy nutí rostoucí organismus k adaptaci, a tou je vytvoření většího množství tukových buněk Hovoří se pak o hyperplasii tukových buněk. Hyperplasií se rozumí zvětšení orgánu nebo jeho částí zmnožením počtu buněk.

Některé děti se pod vlivem překrmování přemění v roztomilé válečky, nad nimiž se příbuzní rozněžňují a vychvalují matčinu péči o svého potomka. Většina z těchto válečků však normalizuje svoji hmotnost, jakmile začne chodit. Obrovská vitalita "lidských mláďat" neutralizuje brzy nevhodný způsob výživy a tak je převážná část dětí ve věku od 6 do 13 let spíše hubená než tlustá. Velkou roli na tomto faktu sehrává právě vysoký podíl spontánní pohybové aktivity.

V období puberty dochází k jakémusi "dolaďování" úrovně metabolismu. V tomto období již současně dochází u některých dětí k prudkému poklesu množství spontánního pohybu (zvláště u dívek). Děti jsou ze setrvačnosti štíhlé, a i když se jejich pohybový režim prudce sníží při soustavném přejídání, poměrně dlouhou dobu se nic podstatného na jejich vzhledu nemění.

Organismus však nadměrný příjem energie pečlivě registruje a pozvolna přistupuje opět k množení tukových buněk v domnění, že přívod bude i v dalších letech stejně vysoký. Vyšší množství tukových buněk se postupně naplňuje a brzy se tato skutečnost projeví i vizuálně.

V této situaci si začíná postižený všímat negativních změn tvaru těla a rozhoduje se pro změnu svých stravovacích návyků. Snížený příjem potravy vede k snižování obsahu tuku v tukových buňkách, a ty vysílají do mozku intenzivní signály se žádostí o zvýšení přívodu potravy. Postižená osoba má hlad či chuť na jídlo i v situaci, kdy zásoby tuku jsou proti běžné populaci nadměrné. Překonávat pocity hladu je nesnadné, většina postižených dříve nebo později nutkání k jídlu podlehne a výsledkem je nárůst tukové tkáně.

V této situaci se mnoho jedinců - a především dívek - uchýlí k drastické dietě nebo přímo k hladovce. Tělo zareaguje tím, že po jisté době využívání tuků začne v zájmu přežití odbourávat a na energii přeměňovat bílkoviny. Tím dochází k snížení množství metabolicky činných tkání (aktivní tělesné hmoty - ATH) a k následnému snížení klidových hodnot výdeje energie (bazálního metabolismu).

Vezměme si případ mladé ženy, která vážila do dvaceti let při výšce 160 cm 54 kg. Její tělo mělo přitom 25% tuku, tj. podíl tuku tvořil 13,5 kg, podíl ATH 40,5 kg. Najednou se však její hmotnost zvýšila na 64 kg, přičemž podíl tuku se zvýšil na 34% (její tělo bylo tedy složeno z 21,5 kg tuku, 42,5 kg ATH). Daná žena je se svým vzhledem nespokojena a rozhoduje se pro přísnou dietu. Po jisté době skutečně dojde k návratu hmotnosti na původní hodnotu a žena je spokojena. Dieta se osvědčila. Neuvědomuje si však, že značná část hmotnostní ztráty byla na úkor ATH. Při stejné hmotnosti 54 kg teď tuk tvoří 31% (16,5 kg tuku, 37,5 kg ATH). Došlo ke ztrátě 3 kg metabolicky činných tkání a tím i k poklesu výdeje energie. Protože se daná žena začala stravovat stejným způsobem jako před dietou, brzy dochází k znovuzískání hmotnosti 64 kg, tentokrát však tuk tvoří 38% (24,5 kg tuku, 39,5 kg ATH). Žena přistupuje opět k dietě a opět - i když tentokrát s většími potížemi - je úspěšná. Při hmotnosti 54 kg však tvoří zásobní tuk 40% celkové hmotnosti (22 kg tuk, 32 kg ATH).

Žena během opakovaných diet a následného nabírání ztratila téměř 10 kg aktivní tělesné hmoty. Musí stále málo jíst, protože při zpomaleném metabolismu stačí i běžná strava k nárůstu hmotnosti. Žena je unavená, hypoglykemická, podrážděná, nespokojená.

Jediným způsobem prevence jo-jo syndromu je dostatečná pohybová aktivita, zabraňující svalové atrofii a zvyšující výdej energie, dále kvalitní strava, dodávající dostatek sacharidů, bílkovin, vitaminů a minerálů při minimálním příjmu tuků.

Vědci před léty studovali vliv diety, cvičení a kombinace diety se cvičením na změny tělesné hmotnosti, množství zásobního tuku a podíl ATH u žen. Sledované ženy byly rozděleny do tří skupin, z nichž každá zasáhla odlišným způsobem do své energetické rovnováhy:

• první skupina omezila svůj denní příjem energie o 500 kcal (2100 kJ) tím, že snížila příjem potravy při nezměněném množství pohybové aktivity
• druhá skupina zvýšila svůj denní výdej energie (zařazením odpovídajícího množství cvičení) o 500 kcal (2100 kJ) při nezměněném množství přijaté energie ve stravě
• třetí skupina zvýšila denní výdej energie pomocí pohybové aktivity o 250 kcal (1050 kJ) a současně snížila denní příjem energie omezením příjmu stravy o 250 kcal (1050 kJ)

Denní energetický deficit byl tedy u všech tří skupin stejný, rozdíl byl pouze ve způsobu jeho dosažení. Skupina dietujících žen dosáhla srovnatelného snížení celkové hmotnosti, ztráty tuku však byly signifikantně nižší a došlo k velmi nevýhodné ztrátě aktivní tělesné hmoty. Skupina kombinující úpravu stravy a zvýšení pohybové aktivity dosáhla nejvyšší ztráty tukové tkáně při současném mírném nárůstu svalové hmoty a vytvořila si tak nejvýhodnější podmínky pro postupné zlepšování tvaru těla.