Čerpáno z knihy Detoxikace, odkyselení, pročištění celého těla - kompletní očista organismu
Autor: Olfried D. Weise, vydalo nakladatelství Fontána, Olomouc.
Děkujeme za laskavý souhlas k přepisu na naše webové stránky.

Pokud má člověk hlad nebo i jen pocítí chuť k jídlu, pak se nají. Tím se utiší potřeba a člověk je spokojený. Za předpokladu, že snědl správnou potravu. Tak prosté by to mohlo být. Tajemství správné výživy spočívá v objevení toho, co člověk v dané chvíli skutečně potřebuje. Dříve než se do toho budeme moci pustit, musíme si ujasnit, že při touze po jídle často vůbec nejde o přání potravy jako takové. Musíme se zeptat sami sebe, které potřeby může potrava utišit, splnit, a které potřeby bychom měli ukojit jinou cestou. Mnozí lidé se totiž vědomě pokoušejí vyrovnat s pomocí stravy to, co jim chybí v ostatních oblastech života. Potřebují příjem potravy jako náhradní uspokojení.

Každý člověk například touží po teple a bezpečí. Toto základní přání je uspokojováno prostřednictvím rodiny, milých přátel, útulného domova. Je to touha po hnízdě, do kterého se člověk může stáhnout, když má již dost každodenního stresu, když se cítí unavený, vyčerpaný, zklamaný, nepochopený, nemilovaný a prázdný. Je to touha po lásce, porozumění, po ochranném přitulení. V podstatě neuvědomělá vzpomínka na bezstarostné časy v matčině těle, kde bylo vždy teplo, kde se člověk cítil v bezpečí a kde mu bylo splněno každé přání, aniž by je musel vyslovit. To jsou potřeby a touhy, které si člověk může splnit (za předpokladu, že si je vědomě připustí) namísto toho, aby hrál silného muže nebo se choval jako emancipovaná žena. Pro takové touhy a potřeby však musíme samozřejmě něco udělat. Člověk si musí například udělat čas na rodinu, na přátele. Měl by zjistit, jestli se vůbec obklopuje správnými lidmi, nebo jestli nekonečně dlouho vleče za sebou jen staré unuděné vztahy. Musí pečlivě zvolit a zařídit své bydliště, a především udržovat pořádek tak, aby se domů rád vracel. Kdo žije v nepořádku, tomu se nemůže dostat pocitu tepla a bezpečí. Bez romantiky je život prostě příliš fádní.

Namísto toho, aby poznali své skutečné potřeby, plní si mnozí lidé svá přání (nevědomky) tím, že se bez výběru nacpávají. Takové jídlo jako náhradní uspokojení je však z mnoha různých důvodů škodlivé.

• Především člověk klame sám sebe, protože nedělá to, co vlastně potřebuje. Proto nedojde ke skutečnému uspokojení. Většinou je jídlo tedy jen vedlejší záležitostí.
• Za druhé přitom člověk zpravidla jí (protože tento proces probíhá podvědomě) jídla, která sice má rád, ale nejsou tím, co tělo právě potřebuje. K uspokojení smyslů pak dochází pouze v případě, že si člověk vybere přesně v té které chvíli potřebnou potravinu. Pouze tehdy jí člověk takové množství, jaké může tělo posílit. V ostatních případech vzniká nebezpečí, že se nerozumně nacpe. Teprve potom u něj nastupuje určité (ale nikdy ne pravé) uspokojení. Není vůbec možné, jídlo bylo přeci jen náhradním uspokojením.

Mnozí lidé mají také sklony k tomu, aby se jídlem se odměňovali nebo utěšovali. Často se jedná o sladkosti v nepřirozené formě, např. koláče nebo sladké zákusky.

Čím jídlo uspokojuje?

Potrava uspokojuje v první řadě tím, že tělu dodává nutné živiny. To je obecně známo. Je však nasnadě, že tento způsob pohledu odkrývá jen malou část toho, čím je pro nás jídlo skutečně důležité. Jídlo je totiž hlavně smyslový proces. Příjem potravy slouží především k uspokojení naší citové oblasti. Rozkoš, kterou pociťujeme při dobrém jídle, je nádherný dar. Hodování, labužnické požitky, uspokojení smyslů, delikátní, nejjemnější chuťové varianty, aromatická svěžest a voňavé bylinky jsou pro nás důležité. Potrava nemá být účelová, prostá a "jenom" zdravá. Nejde o askezi a puritánské chování, nýbrž o to, abychom jídlem naše smysly skutečně pohladili a uspokojili tak naše pocity. Přirozeně jen ty pocity, které mohou být potravou skutečně uspokojeny.

Teprve v druhé řadě má být jídlo spojeno s rozumem. Výživou, která je podle "rozumu" perfektní (nebo byla vymyšlena podle nejnovějších vědeckých poznatků, přičemž zanedbává skutečnost, že jídlo musí uspokojit prapotřebu člověka), nebude nikdy dosaženo vytčeného cíle duševního a tělesného pocitu blaženosti. Správná výživa je ta, která je individuálně prociťována a užívána z celého srdce. Jen tehdy skutečně živí, v plném slova smyslu.

Dále jídlo plní důležité sociální potřeby člověka. Je krásné jíst s přáteli v příjemném prostředí. Existují lidé, kteří si umí jedině tehdy správně "užívat". Jídlo může být dokonce záminkou pozvání. Pokud způsob výživy člověka izoluje nebo odděluje od společnosti, pak není něco v pořádku. Je důležité, aby každý, kdo se svými stravovacími zvyky vyřazuje ze společnosti, přesně uvážil, jestli to vůbec psychicky unese, nebo jestli si dlouhodobě spíš neuškodí než prospěje.

Jídlo uspokojuje také estetické potřeby. Když je servírováno v čistém prostředí a vypadá na talíři pěkně a chutně, dochází k hojnější produkci žaludečních šťáv.

Jídlo však není - a to je potřeba zvlášť zdůraznit - v žádném případě prostředkem proti stresu. Člověk trpící stresem nemůže řádně trávit. To znamená, že se začínají sbírat zbytečné kilogramy a v těle vznikají četné usazeniny.

Správně zvolená strava musí vyhovět všem oprávněným nárokům člověka na výživu. Nic nesmí chybět, nic nesmí být zanedbáno. Výživa, která staví jen na zdravotních aspektech, je odsouzena k zániku.

Tři druhy poruch příjmu potravy

• tučnost neboli obezita
• touha po hubenosti neboli anorexie
• touha po zvracení požité potravy neboli bulimie

Obezita je nejznámější a nejrozšířenější. Je přímým důsledkem naší společnosti v nadbytku, výsledkem nebezpečného náhradního uspokojování citových potřeb jídlem. Mnozí lidé přímo utíkají k jídlu, když jim například přestane fungovat vztah - zvláště v případě, když se trápí kvůli lásce. Důsledkem je pak nadváha z nadbytku tuku, vody, bílkovin a nečistot v organismu. Nadváha může být také z velké části způsobena vodou, která se hromadí v těle, aby zředila jedy nebo kyseliny, které se v organismu nacházejí. Tím o nositeli této nadváhy signalizují, že v jeho citovém světě existuje nějaký deficit. Vodní element má dokonce mnoho společného s oblastí citů. Vodní typy jsou citově nejbohatšími lidmi. A pokud si své city z čirého strachu před poraněním nechtějí připustit, pokud se vyhýbají projevům hluboké náklonnosti, protože mají strach z odmítnutí (protože jim to způsobuje trápení a bolest), pak jejich tělo hromaděním vody signalizuje, že zde vznikl deficit.

Co je vodní element (živel)?

Voda sice nemá ráda to, co je neměnné (jako země), má však ráda opakování podobného. Opakování stejného pro ni neexistuje - prožívá totiž vždy své vnitřní pravdy, své nové pohledy na stejnou věc. Vodní člověk rád zkoumá city a dokáže vztahy prožívat v celé jejich šíři. Co se rozhodování týče, raději se mu vyhýbá, což má za následek, že za něj rozhodují jiní. Pokud už se nějak rozhodne sám, mnohdy svá stanoviska později mění. Vodní člověk se v krizi ponoří, aby ji vyřešil, a vynořuje se již očištěn.

Údajně byl pozorován ještě jeden "důležitý bod": obézní lidé s nadváhou platí většinou za osoby s nedostatkem vůle, údajně neprojevují žádnou disciplínu, co se jídla týče. Tento názor je nesprávný. Lidé s nadváhou nejedí tolik proto, že by se nedovedli ovládnout, nýbrž proto, že se tělo tohoto jídla energicky dožaduje. To znamená, že tyto osoby nutí samy své vlastní tělo tolik jíst. Je nemožné se takovému vnitřnímu nutkání ubránit vnějším nátlakem. Jsou to oprávněné příčiny, které vedou k tomu, že tito lidé hodně jedí. Když například zaměříte pozornost na to, co si lidé objednávají v restauracích, zjistíte, že právě ti, kteří by měli být v oblasti výživy opatrní, si namísto velké mísy salátu objednají např. sýrové spätzle (směs z uhlohydrátů (mouky) a roztaveného sýra), což je jídlo velmi těžko stravitelné a s naprostou jistotou podporuje nadváhu. Je zcela jasným důkazem, že zde velkou roli hraje právě vnitřní nutkání, protože takové jídlo se dotýká citů mnohem více než nějaký salát. Také kašovitá jídla, těstoviny nebo tučná jídla jsou potravou, která uspokojuje mnohem silněji emoce, tedy citovou oblast. Právě tím, že takové jídlo má více chuti.

Zvláštní pocit rozkoše v lidech vyvolává cukr. Člověk by měl patrně ukázat vůli si tyto rozkošnické chvíle odepřít. Ale jak? Sladkosti jsou pro mnohé snad tím jediným, co jim na světě působí radost. To po nich nemůže nikdo žádat a je naprosto nemožné se i s pomocí silné vůle takovým potřebám vzepřít. Lidé, kteří žijí asketickým způsobem života, tak nečiní, protože mají zvláště silnou vůli. Mohou si to dovolit, protože jejich organismus po určitých věcech v takové míře netouží. Je to pro ně snazší, protože mají vyšší cíle (např. duchovní, náboženské cíle), s jejichž pomocí pak nachází pocit štěstí jinde. Celé téma tučnosti, nadváhy, ukládání tuku a vody v organismu je v první řadě tématem citových problémů a s jídlem má jen málo společného. To vidíme i u mnoha diet, které jsou na trhu nabízeny, a přitom jsou všechny úspěšné jen krátkodobě.

Při touze po hubnutí (anorexia nervosa) jde o lidi, kteří mají značnou podváhu. Trpí tedy vysílením na základě odmítání potravy z podvědomých důvodů. Tito lidé netrpí nechutenstvím. "Touží" po pocitu hladu. Po několikadenním půstu je člověk takříkajíc "high", protože organismus uvolňuje hormony, označované jako endorfiny. Endorfiny zasahují velmi podstatně do citového života. Zbavují nás depresivních nálad, necítíme bolest, strach a dostavuje se pocit euforie. Endorfiny jsou tedy silným "dodavatelem" radosti a člověk po nich přirozeně touží, protože chce mít tento pocit stále. Pokud jednou do tohoto víru spadnete, pak se zpravidla projeví závislost na pocitu hladu, protože tento pocit mobilizuje právě endorfiny. Anorektici většinou zhubnou natolik, až jsou kost a kůže, ale stále se cítí příliš silní. Vyvinuli různé způsoby, s jejichž pomocí trýzní sami sebe. Nejde jen o to, že extrémně málo jedí, nýbrž zpravidla také užívají velké množství projímadel a odvodňovacích tablet. Nemocní se tak dostanou do výrazného stavu nedostatku, nechybí jim pouze kalorie (dodávané uhlohydráty a tuky), nýbrž i vitamíny, enzymy, minerály a stopové prvky. Problémem je absolutní neschopnost rozeznat, že jsou vlastně na smrt nemocní. Jsou i nadále názoru, že váží ještě příliš mnoho. K tomu se přidává pocit, že jsou vnitřně znečištění a musí se pročišťovat. Proto chtějí i nadále pokračovat v "postních kúrách" a dělají všechno pro další pročištění organismu.

Bulimici dostávají prudké, nekontrolovatelné návaly potřeby jídla, především v noci. Vstanou a plíží se k ledničce, kde se pak nacpou až k prasknutí. Je až neuvěřitelné, jak obrovské množství jídla je "zkušený" bulimik schopen najednou sníst. Ostatní lidé by z něj mohli žít celý týden. Když je pak nacpaný, jde na toaletu a vyzvrací se. Touto nemocí velmi trpí, drží ji však v tajnosti, nikdy o ní nemluví ani s nejbližšími či s přáteli. Bulimikům se daří tuto chorobu skrýt, protože přes den, když jsou mezi lidmi, si dávají jen maličkosti a chovají se naprosto nenápadně. Jsou schopni "odkládat" své záchvaty na večer nebo na noc. Postižení jsou většinou považováni za perverzní a nenormální, čímž značně klesá jejich pocit sebevědomí. Mají neustále hrůzu z tloustnutí a rovněž užívají velké množství projímadel a odvodňujících prostředků. V Německu je touto chorobou postiženo 1 až 5 % žen ve věku od 15 do 35 let, celkem je jich přes milion! Nemoc není na pohled zjevná, protože tito lidé nejsou ani extrémně štíhlí ani silní. Stále více anorektiků se stává časem bulimiky, protože tímto způsobem mohou před okolím skrýt, co se v nich odehrává. Zvracení se stává náruživostí, protože je spojeno s vylučováním endorfinu. Také užívání projímadel a odvodňujících prostředků a jejich účinky mohou vést k tomu, že se dostaví pocity rozkoše. I zde stojí na počátku choroby téměř vždy alespoň jedna, většinou však více diet

Tělesné symptomy při poruchách příjmu potravy, zvláště při anorexii a bulimii, jsou následující:

• Aniž bychom zabíhali do podrobností, můžeme konstatovat, že se podstatně změní krevní obraz, hospodaření s hormony a látková výměna mozku. To vede po určité době u žen k tomu, že vynechává menstruace (což postižené ženy často vítají). Možná četly, že účelem menstruace je jakýsi druh detoxikace a došly k úsudku, že její vynechání znamená konečně nepřítomnost jedů v organismu. Velký omyl, samozřejmě! Pokud menstruace zcela vymizí, je to nebezpečné znamení slabosti, probíhá-li menstruace bez problémů, je to znamením zcela pročištěného a zdravého organismu.
• U anorektiků a bulimiků také často vzniká nebezpečí osteoporózy, protože mnohá projímadla a odvodňující prostředky (jakož i špatné zásobování minerály) vedou k tomu, že tělo, které během stresu produkuje a zpracovává velké množství kyselin, musí odněkud získat zásadité minerály - v tomto případě vápník, který získává pouze z kostí.
• U postižených dále nacházíme převážně suchou až šupinatou kůži. Změnou hospodaření s hormony může dojít i k růstu ochlupení na celém těle.
• Celkově lze pozorovat poruchy hospodaření organismu se solí a vodou.
• Kvůli zvracení žaludečních kyselin se často objevují i zubní kazy.
• Konečně - a to můžeme na postižených přímo pozorovat - nalezneme otoky slinných žláz, protože potřebují samozřejmě nadměrnou produkci slin. Sliny mj. slouží k tomu, aby chránily zuby před žaludečními kyselinami.
• Dále se u takto nemocných vyskytují poruchy srdečního rytmu, selhání ledvin, podchlazení a nízký krevní tlak.

Mnohé z těchto příznaků jsou typické pro přebytek živlu vzduchu. Můžete si představit, že lidé, kteří se násilím snaží zhubnout nebo jsou ve stresu a po každém jídle zvrací, nemohou být ve svých pocitech spokojení. Nestojí oběma nohama na zemi a nejsou schopni se vypořádat s problémy tohoto světa. Jsou to lidé, v jejichž životě se většinou všechno odehrává v hlavě. Patří tedy k živlu vzduchu.

Co je živel vzduchu?

Tito lidé se orientují spíše na budoucnost, minulostí se zabývají pouze v případě, že je ještě schopna sdělit jim něco nového. Pro vzdušné lidi není ani tak důležité, jaké je to "nové", co objevili, jako fakt, že je to "nové". Vzdušný člověk se vydává novými cestami a objevuje souvislosti, které ostatním živlům zůstanou utajeny. Rozhodování je u vzdušného člověka většinou teoretickou záležitostí - realizace už bývá podstatně složitější. V krizi potřebuje vzduch, musí prchnout ven, do přírody, aby ji "rozdýchal". Vzdušný člověk usiluje o rovnoprávný vztah, v němž si každý uchová nezávislost. Dokáže však také dobře analyzovat životní situace.

Tělesné příčiny poruch příjmu potravy

V tělesné rovině by bylo možno jmenovat jako příčiny následující skutečnosti: Téměř vždy lze zjistit nedostatek vitaminů, esenciálních mastných kyselin a aminokyselin. Přirozeně také enzymů, které jsou nezbytné k trávení a pro veškeré procesy látkové výměny. To je pravidlem zvláště v případech anorexie, bulimie nebo obezity, které pocházejí ze stravování výlučně průmyslově zpracovanými potravinami. Tyto stavy nedostatku se u postižených projevují díky velmi krátké době průchodu tráveniny pasážemi trávícího traktu, častým zvracením a vylučováním mnoha důležitých látek při odvodnění. Proto u nich pozorujeme značný nedostatek minerálů a stopových prvků. Ošetřování těchto potíží většinou začíná podáváním potravinových doplňků, samozřejmě ale až po psychickém vyrování se s problémem.

Velmi často jsou nemocní zároveň silně vnitřně intoxikováni, ať již organickými chemikáliemi z životního prostředí (jako jsou herbicidy, fungicidy, pesticidy aj.). Ale také se u nich objevují vnitřní otravy těžkými kovy, zvláště zubařskými kovy. Z důvodu vnitřních otrav mají narušenou střevní flóru převahou kvasinek, které jinak ve střevech hrají zcela nepatrnou vedlejší roli. Jejich typickým zástupcem je Candida albicans. Zamoření kvasinkami a otrava těžkými kovy vedou k tomu, že se u těchto lidí vyvine tzv. "maskovaná přecitlivělost na potraviny" (dříve označovaná jako "skrytá alergie na potraviny"), která se ovšem neprojeví ihned.

Co je maskovaná přecitlivělost na potraviny?

Maskovanou přecitlivělost na potraviny je, bohužel, mnohem obtížné rozeznat a ovládat. Většinou se totiž jedná o vaše oblíbená jídla. To znamená, že milujete jídla, která u vás vyvolávají nesnášenlivost. Již z toho můžete vyrozumět, že něco takového nelze vyřešit silou vůle, protože existuje silná vnitřní touha po těchto potravinách. Tělo je tedy neustále "bombardováno" potravinami, na něž reaguje přecitlivělostí a dávno se již vzdalo drastické reakce v každém jednotlivém případě. Neprojevuje zřetelné reakce po jednotlivých jídlech, nýbrž reaguje obecnými symptomy, které nejsou bezprostředně spojovány s těmito určitými potravinami. Proto jsou tyto pseudoalergie nazývány "maskovanými".

Je logické, že postižení lidé jsou často unavení, do ničeho se jim nechce, jsou ochablí, otrávení, chybí jim nadšení pro nové projekty, jsou depresivně naladěni, roztržití a mají oslabenou paměť. To jsou však obecné důkazy, a proto si je hned nespojujeme s potravinami. Mnozí alkoholici například v první řadě netouží vůbec po alkoholu, nýbrž jsou "alergičtí" na droždí. Všechny alkoholy jsou totiž vyrobeny alkoholickým kvašením, a při tom hraje droždí vždy určitou roli. Při přecitlivělosti na droždí pak stále znovu touží po nápojích, jejichž obsahem droždí by mohli uspokojit právě tuto touhu.

Přirozená úprava váhy a nebezpečí diet

Jak funguje přirozená regulace váhy, jakou mají cenu diety na hubnutí a jaké nebezpečí se skrývá v nekontrolovaných dietách? V první řadě je nutno poukázat na to, že v lidském organismu existuje regulátor, který se stará o to, aby naše chuť byla utišena teprve v okamžiku, kdy jsme do sebe dostali očekávané množství energie. Nazývá se ponderostat. (Podrobnější informace o ponderostatu naleznete v knize, kterou připravuje nakladatelství FONTÁNA - Nemocen ze zdravé výživy). Nejde o to, jaké množství energie je požadováno mozkem, nýbrž o to, že existuje regulátor, který v organismu podvědomě reguluje příjem potravy. Přesně přeměřuje, kolik energie je přijato. Tento ponderostat zaručuje organismu zachování konstituce podmíněné tělesné váhy. Konstitucí podmíněná znamená individuálně rozdílná: existují lidé se štíhlou konstitucí a jiní se silnou konstitucí. Toho je třeba si všímat, protože je nedůstojné, když všechny měříme jedním metrem a předpisujeme pro všechny stejnou ideální váhu, závislou pouze na tělesné výšce.

A nyní přicházíme k velmi důležitému bodu: ponderostat nelze vědomě "přeladit" směrem dolů. Vyžaduje potravu až k individuální hodnotě, tak zvanému "set pointu", to znamená, že požaduje tolik potravy, dokud není uspokojeno jeho nastavení. Spolehlivě rozezná obsah energie v potravě. Málo koncentrovaných potravin nás nechá sníst více než vysoce koncentrovaných. Nefyziologickou, nepřirozenou stravu, tedy stravu, kterou v této skladbě nezná (např. průmyslově zpracované potraviny) - může tento ponderostat vyřadit z činnosti. Pak člověk přijímá víc potravy než potřebuje a přibírá na váze.

A přesně toho jsou si vědomi designéři potravin. Možná vám to není známo, ale existuje tzv. "design-food". Nejen design nábytku, ale tedy i design potravin, jež jsou zcela speciálně navrhovány a vyráběny. Jsou to potraviny, jejichž prostřednictvím chce člověk vydělávat peníze, výrobky, které vyrábějí velké potravinářské koncerny, aby svým akcionářům poskytly zisky. Musí být tedy vyrobeny tak, aby v první řadě přinášely prospěch svému výrobci. Jinak řečeno - je třeba, aby tělo po jejich snědení zatoužilo po další porci. To jsou prostředky, které vyřazují z činnosti ponderostat. Jedním ze slavných triků je, že taková potravina má vliv na větší produkci slin, než je skutečně potřeba. Tvoří se i tehdy, když jste této potraviny snědli dost, ale stále máte ústa plná slin a toužíte po další porci.

Kromě toho se často pracuje s umělými aromatickými látkami. Zde je jeden příklad. Na trhu existuje slepičí polévka, na jejímž obalu si můžete přečíst "na šálek slepičí polévky bylo použito 5 g slepičího masa". Nyní se zeptejte nějakého špičkového kuchaře, jak může z 5 g slepičího masa vyrobit dobrou, chutnou slepičí polévku. Pokud se na obal podíváte ještě jednou, přečtete si "s doplňkem aromatických látek identických s přírodními". Tento odkaz by ve vás měl rozhoupat poplašné zvony, protože nyní víte, že se jedná o umělé aromatické látky. S pomocí těchto aromatických látek a zesilovačů chuti je vyráběna průmyslově zpracovaná potrava, jejíž fádní a nudná chuť se tak vylepší. Ve vašem organismu ale má tato "odpadková strava" fatální následky, protože vyřadí ponderostat a vy pak toužíte po větších a větších porcích. Dále je zajímavé, že "set point", tedy bod, na němž máte podvědomě nastavenu svou váhu, na jaře klesá a na podzim stoupá. Proto existují známé jarní očistné kúry, a proto člověk na jaře často hubne i bez kúry. Zvláště koncem podzimu lidé na váze spíše přibírají, protože si tělo v našich klimatických podmínkách ukládá zásoby a tvoří si malé tukové polštářky, aby mu v zimě nebylo tak chladno.

Časté diety (speciálně odtučňovací kúry) signalizují ponderostatu, že nastává období nouze. Jinak to nemůže pochopit, protože neví, že dieta je plánována pouze na dva nebo tři týdny. Ponderostat tedy automaticky vychází z toho, že pokud nemáme co jíst, přichází to, co znal po celá tisíciletí, totiž hladomor! Reguluje tedy směrem nahoru, to znamená, že vyžaduje, aby tělo stále více a více jedlo. Proto jsou odtučňovací diety tak neuspokojivé. Člověk musí uměle překonávat pocit hladu, a to je možné jen s pomocí umělých produktů, které ponderostat vyřadí z činnosti. Pokud po čase kúru ukončíte a začnete opět jíst, je ponderostat stále ještě naprogramován na "velký příjem", neboť vás chce opět dostat do rovnováhy. Pak příliš mnoho jíte a nastává to, co nazýváme "jo-jo efektem".

Ani jednoduchý dietní princip "méně jez, zhubneš a pročistíš organismus" nefunguje. Organismus se sebou nenechá manipulovat. Dědičné dispozice a z nich vyplývající konstituční typ určují, jaká tělesná hmotnost je pro každého člověka vhodná. Jestli dobře nebo špatně využívá potravu, jestli má dobré či špatné základní trávení a jestli rychle nebo pomalu spaluje. To tedy znamená, že vaše váha závisí na vašem typu, tzv. konstitučním typu. A pokud máte sklony k plnosti, pak si tuto plnost nejen můžete dopřát, ale měli byste ji dokonce milovat a v životě využívat.

Neustálé myšlenky na jídlo a snaha odvrátit se od všech radostí z jídla vedou v mnoha případech k závažným poruchám příjmu potravy. Prostřednictvím výše jmenovaného "jo-jo efektu" vlastně diety napomáhají k trvalé nadváze. To se podařilo v Americe již využít, a to u lidí, kteří nemohli přibrat na váze. Tím, že dostávali stále nové diety, případně jim byly předepisovány půsty, se jejich ponderostat nastavil na vyšší hodnoty, a tito lidé začali víc jíst. Staré heslo "jez do polosyta a pij do polopita" (nehledě k nedostatku uspokojení) nefunguje i proto, že většina lidí v dnešní době konzumuje vysoký podíl průmyslových potravin, a tak u nich dochází k stále většímu nedostatku živin.

Existují ale také lidé, kteří věří, že jsou zvlášť disciplinovaní. Můžeme je nazvat ovládajícími se jedlíky. Kontrolují systematicky svůj příjem kalorií, jedí méně než spontánní jedlíci, kteří jedí to, co dostanou pod nos. Ovládající se jedlíci se neustále omezují, jsou to vlastní oběti dietního šílenství. Jsou v neustálém stresu, protože se musí neustále omezovat a stále znovu zkoušejí s pomocí vůle ovládat své vnitřní nutkání (což se jim ovšem daří pouze v klidných dnech). Stres tuto myšlenkovou kontrolu jídla ruší. Nálada postiženého člověka se zhoršuje, dostavuje se chuť na sladké a tučné a chce být okamžitě uspokojena. A pak nemohou jinak, než se nezadržitelně cpát. Snědí pak mnohem více než spontánní jedlíci. Dalece překračují dietní meze, které si sami stanovili a celý pečlivě vymyšlený systém výpočtu kalorií je naprosto k ničemu. V důsledku toho pak stoupá váha, klesá pocit sebejistoty a dostavuje se pocit špatného svědomí. Tito jedlíci pak mají pocit slabé vůle a špatného sebeovládání, i když to v podstatě není pravda, protože vnitřní nutkání prostě ovládnout nelze. Pokud k tomu dochází častěji, přestane nakonec fungovat mechanismus běžného nasycení a tito lidé vinou původní diety onemocní.

Americký profesor psychiatrie A. Stunkar (citováno v knize Nemoci ze zdravé výživy) důkladně vyšetřoval lidi pod vlivem diet. Zjistil, že většina z nich dietu přerušila. Z těch, kteří tak neučinili, zhubla jen nepatrná část. Většina opět přibrala - a často více, než předtím zhubli. Diety tělo matou, protože tělo chce od přírody udržovat konstantní váhu. K tomu mu také slouží již popsaný ponderostat. Při dietě klesá obrat v těle, protože tělo musí lépe využívat výživu a zastavuje tzv. nedůležité činnosti. Ochabuje tedy např. touha po sexu, nastupuje špatná nálada a tělo se nastaví na nouzový nebo úsporný program. Po ukončení diety se pak jen pomalu přepíná zpět na běžný program. Zvýšený přísun potravy pak vede k rychlému zvyšování váhy. A jsme tam, kde jsme byli. Citová zátěž, zvýšený stres, nedostatek pohybu a málo hodnotné potraviny organismu škodí. Dostavuje se pocit nedostatku, pak i vlčí hlad a nutkavá potřeba něčeho sladkého... stále dokola.