Všechno to začalo banální operací slepého střeva. Tehdy mi bylo 19 let - což je na anorexii dost pozdě. Během pobytu v nemocnici jsem zhubla ze svých běžných 60 na 55 kilo. Vždy jsem toužila po hubenosti, ale má láska k jídlu byla silnější. A konečně se mi to povedlo! Teď si to jen nepokazit a znovu neztloustnout. Žaludek byl stažený a tak dieta najednou nebyla problém. Z velikosti 40 bylo 38, najednou 36 - váha 50kg. Nové oblečení, konečně takové, o kterém jsem snila a nemohla si ho dřív dovolit. Nastal kritický okamžik, protože zpozorněli rodiče, přítel, kamarádi a asi i moje tělo, protože jsem přestala menstruovat. Teprve nyní začaly deprese, lhaní. Tehdy jsem již chodila do práce a žila s přítelem. Nedělní oběd u rodičů jsem vykompenzovala úplnou hladovkou další den. Během této doby jsem si udělala krásnou kuchařku. Vařila jsem, pekla buchty a svou kuchařku jsem si často zálibně prohlížela. Porce jídla jsem neustále snižovala - váha 45 kg, přidala jsem ještě pro jistotu projímadla, 41,5 kg - velikost max. 34 - i to na mně viselo. Začala mi být neustálá zima, padat vlasy, nemenstruovala jsem už přes rok. Takto jsem žila dva roky - během nichž jsem přišla o práci (kvůli neustálým nemocím) a o přítele (nejen problémy spojené se sexem). Pak najednou přišel zlom, nevím co to způsobilo. Uvědomila jsem si, že jsem 2 roky neměla v puse čokoládu, sušenky, kterých jsem dříve snědla balík po večeři. Teď si přece můžu dovolit trochu přibrat. Zkrátka jsem nakoupila vše, co jsem si zakazovala, stálo to asi 300,- Kč. Přišla do prázdného bytu a vše najednou snědla. Byl to úžasný pocit, cítit zase tu sladkost, mít plné břicho. Samozřejmě že mé tělo reagovalo nevolností, pořádně nafouklým bříškem. Ale druhý den ráno jsem si došla na záchod a zase bylo vše dobré, vůbec jsem nepřibrala. A tak to šlo každý den dokola a ručička váhy stoupala. Anorexii jsem nevyměnila za bulimii, ale pouze za nezřízené přejídání. Dnes mám opět 60 kg a ty si držím jen tím, že jeden den jím velmi dietně a naposledy ve 14.00 hod., druhý den se přejídám. Sním například rohlík, 10 dkg sýra, krabici 350g müsli, rybí salát + 5 sucharů, tabulku bílé čokolády, Magnum. Pak mám samozřejmě střevní problémy, ale stejně je kilo nahoře. To však shodím další den, v průběhu kterého nemyslím na nic jiného, než že se budu moci další den zase přejíst.

Už si ani neříkám, že budu žít normálně, nemám na to sílu. Je mi 23 let a mým největším přítelem a současně nepřítelem je jídlo. Celý můj život, moje plány - vše podléhá jídlu. Když chci někam jít, nejím. Naopak když jsem celý den doma, končím s jídlem někdy i v deset hodin večer. Stále doufám, že jednou se stane něco, co mě přinutí být zas normální.