Začalo to před asi dvěmi lety o prázdninách. Tenkrát jsem se ještě ládovala celý den zmrzlinou a tučnými jídly. Vůbec jsem se svou váhou nezabývala. Bylo mi třináct let a měla jsem nastoupit do osmé třídy. Byla jsem naprosto v pohodě a spokojená se svou postavou, ale prostě jsem si řekla, že zhubnu. Taky jsem se chystala, že po prázdninách budu chodit na kurz modelingu, protože modeling byl můj dlouhodobý sen.

Za první měsíc prázdnin jsem zhubla ze 48 kg na 43 kg při výšce 156 cm. Měla jsem radost a chtěla hubnout dál. Jedla jsem třikrát denně, začala jsem se trochu hýbat, ale pořád jsem byla taková líná holka, co radši ležela u televize. Sledovala jsem etikety, počítala kalorie, odpírala si sladkosti a bylo mi fajn. Váha klesla asi na 42 kg.

Po prázdninách si samozřejmě nikdo nevšiml, že jsem zhubla. Za týden bylo pět kilo nahoře a já z toho byla nešťastná. Denně jsem si opakovala ... "že zítra nebudu jíst". Pořád jsem se vážila. Každý den jsem hladověla a když jsem po příchodu ze školy něco snědla, měla jsem výčitky. Tak jsem si řekla, že už to stejně nezachráním a přejedla jsem se. Pořád opakující hladovky a záchvaty žravosti a následné výčitky mě tížily asi půl roku. Váha mi jeden čas klesla na 44 kg, pak zas stoupla na 47 kg.

Ani nevím, co mě k tomu přimělo, ale začala jsem si myslet, že bych měla se svými záchvaty něco dělat. Několikrát jsem zkoušela i zvracet, ale nikdy jsem na to neměla dost odhodlání, abych doopravdy hodně zabořila prsy do krku."Když jsem vlastně nikdy nezvracela, tak to přece nemůžu mít bulimii", myslela jsem si, ale přesto jsem měla tušení , že nejsem v pořádku. Začala jsem se naplno věnovat zdravému způsobu života. Slovo ,,zdraví" jsem hledala na internetu, v knihách a časopisech. Znala jsem všechny druhy cvičení, kalorické hodnoty potravin a kolik má co vitamínů a minerálů. Začala jsem jíst zdravě a sportovat. Cvičila jsem aerobik, bruslila a posilovala. Trvalo to do dalších prázdnin. Už půl roku jsem neměla záchvat. Vůbec jsem nejedla sladkosti a tučné jídla. Vařila jsem si sama. Zhubla jsem na 40 kg, ale nepovyrostla.

Skončily prázdniny a já navštívila doktorku, která mi nařídila, že musím přibrat. Přibrala jsem dvě kila, která si snažím udržet. Od té doby jsem začala jíst více sladkosti a tučnější jídla. Už jím i máslo, které jsem neměla dva roky. Gynekoložka mi předepsala hormony na menses, zatím ale nezabírají. Nemám skoro žádna prsa a nerostu, to mě hrozně štve. Pořád si nechci přiznat a vlastně to ani přesně nevím, jestli trpím PPP nebo ne, vlastně si ani nechci přiznat, že za to, že se mi zastavil veškerý vývoj, může moje váha. Já si totiž stále myslím, že moje váha je naprosto ideální a vždy, když to svým kamarádkám říkám, zdůrazňuji svoji výšku.Výška je právě to, co na sobě nenávidím. Má matka je malá, měří 164 cm a otec 174 cm.

Snažím se nevážit se, ale nejde to. Vážení je ta posedlost, která mi zůstala. Když budete mít něco, co byste mi chtěli sdělit nebo poradit, jak se mám zbavit nenávisti k mé postavě, napište mi na: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript