Tak zase začínám znovu a znovu. Nevzdávám se a přestože častěji ležím na lopatkách než na vlastních nohou, věřím, že to dokážu. Myslím, že nejhorší u těch z nás, co se chtějí vyléčit je, že jedno v sobě nikdy nezapřeme: touhu být štíhlé, respektive štíhlejší. A právě to maří pokus za pokusem, boj za bojem...

Tím, že jím "normálně" pochopitelně přiberu něco málo na váze a okamžitě to považuji za špek. Problém také je, alespoň v mém případě, že si mezi přáteli vybírám dokonalé štíhlé dívky, kterým pak závidím a kterým se chci mermomocí vyrovnat. Alespoň váhou. A když se to podaří, řeknu si: proč bych nemohla být lepší než ona? A hubnu dál.

Myslím si proto, že je lepší vybírat si normální nebo i trochu "oplácanější" kamarády. Vedle nich, ač to zní škodolibě, se cítíme sebevědoměji a když si uvědomíme, že jsou i se svými několika kilogramy spokojení, pochopíme, že dokonalá postava není zárukou štěstí.

Při mých neustálých bojích s tou "mrchou" (v mém případě s bulimií), jsem zaznamenala několik nových poznatků. Popadne-li mě amok, kdy mám nutkání vyjíst celý obsah ledničky, napiji se hodně vody. Mám pocit sytosti a přestože chuť zcela nezmizí, alespoň se zmírní. Vodu je lepší pít ochucenou, se sirupem nebo ještě lépe s citronem a medem, aby i taková věc jako je tekutina pro nás byla pochoutkou a člověk tak ošidil své buňky, které zrovna mají na něco chuť. Pomáhá mi vypít silnou kávu, ale ta dehydratuje a není v častějších dávkách moc dobrá na srdce. Ale radit holkám s A či B, ať nedělají něco, co není prospěšné zdraví, je asi hloupost. Touha je vždy mocnější.

Říká se taky, že je účinné začít se něčemu věnovat, např. zatelefonovat kamarádce. Ne u všech, např. u mne, to funguje. I když s někým mluvím, vůbec se na předmět komunikace nedokážu soustředit. Hlavou se totiž prohánějí hlasy: Chci jíst!, které jsou tak silné, že skrz ně neslyším nic jiného.

PŘESTO SE NEVZDÁVÁM. Bojuji už hodně dlouho a neustále selhávám, ale prostřednictvím stránek Anabell jsem našla spřízněnou duši, se kterou si píšu emaily a vím, že společně to dokážeme. Holky, udělejte totéž! Ve dvou se to přece lépe táhne.

Skrze tento článek bych ráda poděkovala Lauře. Lauro neboj, zvládneme to!

Vaše povzbuditelka