Druhým rokem se zajímám o nemoc, která nosí jméno "anorexie". K tomu problému jsem se dostala úplně jednoduše. Zaslechla jsem jednou termín anorexie a nevěděla jsem vůbec, co to znamená. Nepatřím k lidem, kteří když něco neví, přejdou kolem problému a nechají ho být. Začala jsem tady pátrat. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem kromě encyklopedie, kde jsem si přečetla velmi stručnou definici, nenašla nic víc. Postupně jsem sháněla články z novin, sledovala vybrané pořady v televizi, bloudila po internetu. Moje vědomosti se zvětšovaly a začala jsem si uvědomovat, že slovo anorexie neskrývá jenom nějaký cizí pojem, ale velmi závažný problém. Fakt, že neznalost v této problematice nebyla jenom moje, o čemž jsem se přesvědčila, když jsem přednesla referát před svou třídou. Měla jsem z toho špatný pocit. O anorexii, která postihuje mladé lidi ve věku mezi 11. a 30. rokem života, moji vrstevníci nevěděli skoro nic! Mrzí mě, že se i v našem městě nacházejí lidé, kteří znají slovo anorexie, ale skoro nic o této nemoci neví.

Anorexii je nutné rozpoznat hned, v jejím začátku. Pozorná rodina, přátelé a známí by měli příznaky této nemoci rozpoznat dřív, než se stanou akutní. Jak je ale společnost rozpozná, když se o tom nikde nemluví ani nepíše?! Z deseti procent anorektiků podlehne této nemoci pět procent. Část viny nese určitě neznalost problému. Lidé klopí hlavu, zavírají oči, jenom aby problém neviděli. Nemá cenu schovávat se před něčím, co tady je a rok od roku je toho víc. Nechci si nasadit růžové brýle a psát pohádky o tom, jak bych změnila své město. Chci jenom ukázat na skutečnost a navrhnout, abychom se všichni nad tímto problémem zamysleli. Proč se ukazuje jenom problém drog, kouření, nebo alkoholu, když tento problém taky stojí za úvahu?