Možná se divíte, proč jsem svůj příběh počala zrovna tímto titulem, ale brzy pochopíte. Jmenuji se Andrea a trpím anorexií. Je mi 18 let a vážím 65 kg při výšce 160 cm.

Před dvěmi lety jsem vážila 110 kilogramů, byla jsem monstrum, monstrum, které se dokázalo smát každé hlouposti a dovedlo vytvářet úsměv na tvářích lidí, kteří to potřebují. Rčením tohoto monstra bylo: Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo! V okamžiku, kdy jsem se objevila v obchodě s oblečením, každá prodavačka zaujala podivný výraz, kterým mi chtěla dát najevo, že oblečení na slony nevedou. Přišla jsem domů a na zdraví dotyčné prodavačky jsem spořádala, bez výčitek, i čtyři rohlíky se salámem. V této době jsem při sebemenším pohybu pociťovala, jak ze mě tečou proudy potu. Mé lékařce se to nelíbilo a poslala mě na endokrinologii. Zjistili sníženou funkci štítné žlázy, ale co bylo pro mě v té době dosti kuriózní, bylo to, že mi vypočetli nadváhu půl metráku. Pousmála jsem se. Teď se tomu divím. Poslali mě do lázní. Shodila jsem tam za 6 týdnů 13 kilo, můj druhý pobyt mě zbavil dalších desíti a třetí byl velmi osudný. Zhubla jsem na 79 kg, měsíc nato jsem měla dole už dalších 11. Čili během deseti týdnů dohromady 22 kilo. Způsob, kterým jsem tohoto činu dosáhla, nebyl pozoruhodný, ale velmi podivný. Po třech až čtyřech dnech naprostého hladovění, jsem se najedla a pak cvičila předklony nad záchodovou mísou. Kila šla dolů, ale nejenom kila! Také má nálada, nálada mých přátel, mé rodiny, a mizelo také množství mých přátel. Jídlo bylo pro mě vším. V době, kdy jsem do sebe soukala vše, co jsem kolem sebe viděla, děkovala jsem Bohu, že něco tak senzačního, jako je jídlo, existuje. Až jsem byla najezená, přišly výčitky. Výčitky tak hrozné, že se mé svědomí leklo a hnalo mě na záchod.

Přišla však doba, kdy mi to nestačilo a na řadu přišla projímadla, diuretika a léky. Ta největší svinstva, která člověk do sebe může nasoukat. Jenže touha zhubnout byla mnohem větší než vlastní zdraví! Skončila jsem na metabolické jednotce intenzivní péče, upoutaná na lůžku, napojena na monitory, zacévkována a prolévána litry infúzních roztoků. Má diagnóza byla jasná. Totální metabolický rozvrat, v důsledku zvracení a zneužívání farmak, která tomu hodně pomohla. Byla jsem v totální acidóze, což znamená překyselení organismu. Další den strávený na metabolce byl možná poučující, ale ne až tak, jak bych si přála. Mé tělo bylo celé v křeči, nemohla jsem mluvit, tekl ze mě studený pot, srdeční akce mi vystoupala na 175 za minutu (norma je tak kolem 80 za minutu ), krevní tlak na 160/60. Ten večer jsem prosila Boha, ať mi vše odpustí a zachrání mě. Nikdy jsem nezažila hroznější pocit. Pálilo mě na hrudi a já jsem nebyla schopna zazvonit na sestřičku, aby mi pomohla. Díky pípajícím monitorům, se však brzy objevila. Viděla, co se děje a zavolala lékaře. Asi po dvou hodinách se mi ulevilo. Samozřejmě díky rychlé péči lékaře a sestřiček.

Další den jsem celý prospala. Pak už netrvalo dlouho a já se octla v psychiatrické léčebně v Opavě. Primářka mi na začátku týdne řekla, že pokud budu spolupracovat, tak mohu být do týdne doma. Ten týden jsem sama sebe nepoznávala. Jedla jsem, co mi dali, smála se a přes den byla naprosto v pohodě. Každý večer byl ale pravým opakem dne. Svou tvář jsem klopila do polštáře a své srdce utápěla ve slaných slzách. Paní primářka dodržela slovo a přesně za týden mě propustila. Všem jsem tvrdila, že tato zkušenost mi stačí na celý život, ale nikdo ani netuší, že všechno pokračuje dál. Ani já sama tomu nevěřím a je mi z toho do pláče, ale jsem v tom až po uši. Nedokážu se z toho nekonečného kruhu dostat, i když stále doufám.

Možná se Vám zdá tenhle příběh vymyšlený, nenutím Vás ani ho číst, ale věřte mi prosím, že bych byla nejšťastnější člověk na světě, kdyby vymyšlený byl! Proto Vás všechny moc prosím, pokud máte jen jediný příznak anorexie či bulimie, vyhledejte odbornou pomoc. Nezůstávejte v tom sami! Pište o tom, mluvte o tom, hledejte si informace, ale hlavně to netutlejte. Ubližujete si sami sobě. Začala jsem tento příběh vesele a končím smutně, protože i já sama končím svůj život smutně a začala jsem tak vesele!

Pokud mi chcete napsat, můj e-mail je: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript