Rozhodla jsem se také sepsat svůj příběh. Je mi 30 let a trpím bulimii už dlouhých 14 let. Píšu to proto, abych podpořila ostatní, co bojují s touto nemocí a také proto, že chci tento příběh ukázat svým nejbližším, protože to nedokážu říct slovy. Nechám je, aby si tohle přečetli.

Vždycky jsem byla silnější než ostatní děti. A moc mi to vadilo. Pamatuji si z dětství občasné poznámky od tatínka, jak tohle a tamto nemám jíst, že už jsem toho spořádala dost. Moc mě tyhle poznámky bolely. Opravdový problém s bulimii jsem měla až od svých 16 let. Tehdy jsem se zúčastnila jedné svatby a naprosto příšerně jsem se přejedla. Bylo mi opravdu zle, až na zvracení. Když jsem přišla domu, zkoušela jsem se vyzvracet, ale nešlo to. V noci jsem se probudila s šílenou bolestí v břiše a pak se mi to zvracení povedlo. Ulevilo se mi a myslela jsem, že to všechno skončilo. Moc jsem se spletla - tímhle to právě začalo. Pokaždé, když jsem se najedla moc, začala jsem zvracet. Později jsem si už kupovala hory jídla s tím, že to potom vyzvracím. Zvracela jsem pětkrát i víckrát denně. Jednou mi na to moje maminka přišla a jediné, co mi řekla bylo, že musím běžet k doktorovi a ten mě zachrání. Jenže já jsem se doktora strašně bála a nedokázala jsem to mamince říct.

Vyřešila jsem to tím, že jsem sice doma přestala zvracet, jenže problém zůstal. Postupně mi bylo čím dál-tím víc zle a tak jsem své orgie omezila na jedenkrát denně. Zvracela jsem i během těhotenství, a protože jsem měla pocit, že jako těhotná přece přibrat můžu, tak se mé epizody opakovaly jednou týdně. Po porodu jsem se opět postupně navrátila ke zvracení téměř každý den.

Asi před měsícem jsem náhodou objevila na internetu informace o bulimii. Zjistila jsem, kolik lidí se trápí touto nemocí, že nejsem sama, že nejsem tak hrozná a hnusná, jak jsem si myslela. Uvědomila jsem si, jak moje zdravotní problémy souvisí s bulimii. Trpím bolestmi hlavy, jsem často podrážděná a mám problémy se srdcem. Koupila jsem si přes internet dvě příručky o bulimii a učím se podle nich normálně jíst. Můj milovaný manžel koupi příruček okomentoval slovy, že si chci přivolat bulimii. Chtělo se mi křičet: "Já už ji mám 14 let!", ale nedokázala jsem to. Manžela nenapadlo, jak moc se mě tenhle problém týká.

Teď se podle rad v příručce snažím jíst čtyřikrát denně. Asi by bylo lepší jíst pětkrát denně. Napsala jsem si pár mailů s dívkami, které už se s tou nemocí popraly. Pochopila jsem, proč veškeré moje pokusy s tímhle přestat skončily bez úspěchu. Protože jsem se snažila zhubnout a přitom se zbavit bulimie, ale to nejde. Vlezla jsem na váhu, ukazovala 74 kg (výška 170cm). Řekla jsem si - a dost, budeš vážit 74 kg a musíš se s tím smířit. Žádné hubnutí!!!! Nejdůležitější je uzdravit se. Najít klid pro tělo i pro duši. Najednou to šlo, přestala jsem se tolik bát váhy a začala jsem opravdu pravidelně jíst. Po dlouhých 14 letech se mi konečně ulevilo. Vím, že ještě nejsem stoprocentně vyléčená, ale jsem na dobré cestě. Teď už celý měsíc nezvracím a ručička na váze se nehýbá. Možná, že i nepatrně klesá, ale to není důležité. Důležité je naučit se normálně jíst a jídla se nebát. Všem držím palce. Zvládnete to.

Klárka

Pokud mi budete někdo chtít napsat mail, moje adresa je Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .