Články a vaše příběhy Rady pro svépomoc Relaxace, zvládací strategie Co je relaxace a jaký význam má pro moderního člověka ?
| Co je relaxace a jaký význam má pro moderního člověka ? |
 |
|
Autor: PhDr. Libor Míček, CSc.
Dovednost relaxovat, uvolnit se, je předpokladem uklidnění a duševní vyrovnanosti. Člověk, jenž ovládá relaxaci, mívá pevnější duševní i tělesné zdraví, lepší pracovní výkonnost, lépe se soustředí, méně unaví, bývá v životě spokojenější. Naopak jedinec příliš napjatý si počíná křečovitě, bývá podrážděný, náladový, úzkostlivý, konfliktní, mívá poruchy spánku. Trvalá tenze může mít i vážnější zdravotní důsledky – je jednou z příčin (i projevů) tzv. civilizačních chorob, např. ischemické choroby srdeční, žaludečních vředů, zvýšeného krevního tlaku, dokonce i metastázy rakoviny se rychleji tvoří u lidí s vyšší tenzí.
Relaxaci je možné se naučit a je vhodné postupovat při tom od snazších způsobů a metod k obtížnějším. Každý si může vybrat pro sebe to nejpřínosnější.
Spontánní (samovolná) relaxace
Možno říci, že všichni provádíme určitá relaxační „cvičení“ nevědomky, samovolně. Například naše napětí před spánkem musí poklesnout pod určitou úroveň, abychom vůbec usnuli. Chcete-li, zkuste si hloubku své spontánní relaxace : položte se naznak, zavřete oči, uvolněte svaly a pozorujte průběh tohoto uvolňování. U většiny lidí není spontánní relaxace příliš hluboká. Pozná se to podle slabých záškubů svalů na rukou či nohou, cukání víček, nepravidelného dechu, těkání myšlenek. Čím více těchto známek napětí se u vás vyskytuje, tím méně dokonalé je zatím vaše umění uvolnit se. Můžete se však i v tomto typu relaxace zdokonalit, budete-li respektovat faktory, které k ní přispívají. Jsou to zejména :
Naopak, život přeplněný zátěžovými podněty (stresory), jako je nedostatek času, příliš mnoho závazků, konflikty s lidmi apod., nás od spontánní relaxace vzdaluje. Schopnost spontánně se uvolnit souvisí tedy s celkovým stylem našeho života.
Diferencovaná (odlišená) relaxace
Pozorovali jste někdy dítě, jež se učilo psát ? Všimli jste si, jak zbytečně při tom napíná celé své tělo včetně jazyka ? Někdy se tomuto dítěti podobáme tím, že ztrácíme část své energie nepřiměřeným napětím svalů. Pozorujte se právě nyní, když čtete tuto informaci. Nemáte zbytečně napjaty svaly své šíje, obličeje, nohou ? Všimněte si občas během dne těch svalových skupin, které momentálně nejsou zapojeny do žádné účelné činnosti, a uvolněte je. Provádíme tím tzv. diferencovanou relaxaci; šetří vám síly a je dobré zvyknout si na ni v denním životě.
Celková relaxace, „rychlá“ varianta
Položte se naznak na vhodnou podložku, zvedněte v „ohromném“ napětí ruce i nohy, co nejvíce napněte svaly celého těla včetně obličeje. V tomto celkovém napětí vydržte několik sekund, pak povolte a chvíli relaxujte. Je možno i opakovat. Pozorujte, že stupeň celkového uvolnění bývá úměrný napětí, které mu předcházelo. Využívejte této zákonitosti hlavně na začátku svých snah o relaxaci ke „spláchnutí“ celkové tenze.
Dílčí (parciální) relaxace – zaměřená na některé části těla
Existuje hypotéza, že každý z nás „střádá“ svoje napětí do určité, pro něj typické oblasti svého těla, jež se pak jeví jako strnulejší a méně pružná než jiné části. Nepodaří-li se dosáhnout přiměřeného uvolnění, může se dlouhodobá tenze časem projevit poruchami v příslušné oblasti. Měli bychom si tedy všimnout, zda snad míváme některé oblasti svého těla nepřiměřeně napjaty, a je-li tomu tak, naučit se je uvolňovat.
Přinášíme návod k uvolnění svalů obličeje - navoďte totální napětí obličeje „ďábelským šklebem“. Vědomím kontrolujte, aby žádná část obličeje nezůstala v klidu. Pak zavřete oči, uvolněte obličej. S uvolněním svalů si uvědomte prožitek tepla. Po chvilce s očima zavřenýma vneste napětí jen do svalů nosu, úst a jazyka. Tenze dosáhne maxima. Vědomím ji vypněte a prožívejte uvolnění postupně nahrazované teplem. Obličej je zcela zbaven návykových grimas, rty jemně pootevřeny, jazyk uvolněn.
Aktivace : oči stále zavřené, aktivujte jazyk, rty, nos, tváře. Oběma dlaněmi přikryjte spánky, konečky prstů se setkají na čele. Shora dolů jemným pohlazením setřete z obličeje zbytky tenze. Pod dotykem prstů otvírejte oči, uvědomujte si opět svůj jemný úsměv jako zevnitř a svůj charakteristický výraz. Podobně můžete uvolňovat další oblasti svého těla (krk, hrudník, břicho, pánevní oblast), a to podle těchto zásad :
Systémy relaxačních cvičení
Zatím jsme se zabývali takovými typy relaxací, jež je možno provádět „z místa“, bez přípravy. Existuje však několik systémů relaxačních cvičení, které předpokládají pravidelný trénink. Pro všechny jejich varianty platí stejná základní pravidla :
Postupná (progresivní) relaxace
Při progresivní relaxaci se napíná postupně (a vzápětí uvolňuje) jedna skupina svalů po druhé. Nejdůležitějším „trikem“ je naučit se přitom rozlišovat mezi stavem napětí a uvolnění. Je nutno prožít zejména stav uvolnění, mít názorný (ilustrativní) zážitek spojený s pocitem příjemnosti a (obvykle) mírného oteplení relaxovaných svalů.
Autor této metody E. Jacobson doporučuje tento postup (velmi zkráceno): položte se naznak na pohovku nebo podložku, zavřete oči, zvedněte dlaň levé ruky a pozorujte napětí ve svém předloktí (několik minut). Poté několik minut pozorujte uvolnění těch svalů, které byly právě napjaty. To několikrát opakujte a pak začněte déletrvající relaxaci (asi 30 min.). Takto postupně procvičte všechny ostatní svaly rukou, nohou a celého těla včetně hlavy.
Zkrácená verze progresivní relaxace (podle R. M. Suinna)
Pracuje se v ní jen na uvolnění vybraných svalových skupin, autor svou metodiku využívá u sportovců. V prvním stádiu nácviku (čtyři dny po 20-30 min.) doporučuje :
Relaxace a dýchání
Klidné, pravidelné dýchání je jedním z předpokladů i výsledků relaxace. Účinnou cestou k uvolnění je zaměřit se (v lehu na zádech nebo ve vzpřímeném sedu) na své dýchání.
Soustřeďujeme se na pouhé pozorování toho „jak nám to dýchá“. V prvních fázích nácviku se soustřeďujeme pouze na počítání dechů (jedna až deset, potom znovu). Později můžeme pozorovat nádech a výdech na chřípí svého nosu (jde o vnímání studených a teplých vzduchových proudů), nebo na jemných pohybech žaludeční krajiny. Po několika dnech výcviku (denně asi 10-15 minut) je vhodné se zaměřit na sledování napětí svých hrudních svalů; nežádoucí napětí poznáme podle nerovnoměrného dýchání a postupně je uvolníme. Známkou hluboké relaxovanosti je plynulost dýchání s mírnou převahou délky výdechové fáze nad vdechovou.
Relaxace a autosugesce
Obsahy našeho vědomí (představy, fantazie, myšlenky atd.) ovlivňují podstatně stupeň uvolnění našich svalů i psychiky. „Pouhá“ představa pohybu navádí představovaný pohyb.
Představy klidu mají blahodárný vliv na uklidnění. Chceme-li relaxovat, je vhodné dávat si autosugesce typu: „Jsem naprosto klidný(á), nic mě nemůže rušit“ atd. U někoho se osvědčuje doprovázet je představou klidné situace, šumícího lesa, modrého nebe nad hlavou, zurčícího potůčku atp. Na principu autosugesce a doprovodných představách je založen světoznámý autogenní trénink J. H. Schultze. Klient si postupně vsugeruje (a prožije) tíži ve své vedoucí paži i v ostatních částech těla, dále si osvojí prožitky tepla, pravidelného dechu, pravidelného tepu srdce, tepla v břiše a chladivého čela. Tomuto tréninku je užitečné učit se pod vedením zkušeného odborníka, lékaře nebo psychologa.
Vyzkoušejte sami : Položte se naznak na deku, zavřete oči a postupně, od nohou počínaje, provádějte relaxaci. Zaměřte svou pozornost na určitou část svého těla, například na palec pravé nohy. Představujte si jako by byl osvětlen kuželem světla svítilny. Uvědomte si („pozorujte“, vnímejte) palec pravé nohy, uvolňujte jej a představujte si jej plně uvolněný. Touto formou trojité autosugesce (představa části těla, její uvolňování, její uvolnění) postupně projděte celé tělo od nohou až po hlavu. Trvání : asi 30 minut denně. Jde o základní část relaxace podle indických autorů Dateye a Bhagata.
Zakončení relaxací
Na závěr každé relaxace, nechceme-li po ní usnout, provádíme aktivaci. Např.: sevřeme ruce v pěst, zhluboka dýcháme, otevřeme oči. Jiná varianta (z lehu na zádech): přitáhnout špičku pravé nohy k sobě, totéž u druhé nohy (paty ležící na podložce zatím oddalujeme od těla, protahujeme se), sepnout prsty rukou nad tělem, pomalu přecházet do sedu za pohybem rukou, zvolna otevřít oči.
Relaxace k okamžitému uklidnění
Dovednost se ihned uvolnit a uklidnit i v nepříjemné zátěžové situaci bývá obvykle výslednicí delšího předchozího tréninku. V zátěžových situacích lze doporučit využití nejsilněji působících relaxačních prvků, např.: dýchejte několikrát břišním svalstvem, pozorujte, jak se žaludeční krajina při nádechu vyklenuje, při výdechu klesá. Uvolněte napětí svých rukou („visí“ volně), nohou i ostatních svalů. Prohlédněte si ještě jednou své tělo, uvolněte zbytky napětí. Vyslovte v duchu svou autosugesci, případně si vybavte svou uklidňující barvu či jinou představu. Pokračujte v dýchání břišním svalstvem, relaxujte ty svaly, v nichž se napětí ještě udržuje. Ve výhodě je ten, kdo si osvojil ovládnutí těchto prvků při nácviku některého z relaxačních cvičení nebo při zdravotních cvičeních jógy.
Základní pravidla relaxace
|