Převzato z knihy "Z deníku anorektika", autor: Petr Vomastek, nakladatelství Tomáš Houška.
Děkujeme za laskavý souhlas k přepisu na naše webové stránky. Knihu můžete zakoupit v kanceláři Anabell.

Byla nebyla jednou sněhová vločka. A ta vločka padala dolů. A když tak padala, všude kolem bylo spousta takových vloček jako ona a jí bylo fajn. Tak padaly společně a pořád jenom padaly. Ta vločka za celý svůj život nepoznala nic jiného než padání, a tak když padala, tak ji jednoho dne napadlo, kam to asi padá. A najednou se jí zmocnil panický strach. Začala se cítit nespokojená s tím, že je sněhovou vločkou, která padá dolů. Ta její nespokojenost přerostla až v odpor. A když tak pochybovala o tom padání dolů, zrodilo se v ní přání. To přání vypadalo neskutečně až bizardně. Vločka si usmyslela, že bude padat směrem vzhůru. Protože když o tom tak přemítala, připadalo jí, že kdyby padala vzhůru, byla by daleko šťastnější vločkou než teď. A tak se stalo, že ta vločka pozvolna zpomalovala svůj pád. Její družky byly dávno tytam a ona neustávala ve svém úsilí, když už jednou úplně zastavila. S tím se však nespokojila, jejím cílem bylo padat nahoru. Usilovala, jak dovedla, o úplné naplnění svého cíle. A tak se zanedlouho skutečně stalo,že se ona vločka rozhýbala a začala padat směrem nahoru a když padala, povšimla si ostatních vloček. Jak ji mlčky míjely a náhle pocítila ohromnou osamělost. Všechny vločky padaly spokojeně dolů, jen ona jediná se lopotila vzhůru. A tehdy si uvědomila, že padat dolů přece jen asi nebylo tak špatné, za jaké to měla. Též strach z onoho neznámého, co na ní dole čekalo pookřál při tom pohledu na okolní šťastné vločky, a tak povolila ve svém úsilí a zpomalovala až opět její pohyb zcela ustal. Nyní viděla ještě zřetelněji, jak ostatní vločky zcela bezprostředně padají dolů do neznáma. Už nic ji nemohlo zastavit, aby začala padat dolů. Pozvolna nabývala rychlosti. Zpočátku si s kolem prolétávajícími vločkami mohla vyměnit jen slovíčko, jak se kolem mihly, ale postupně nabyla téže rychlosti a splynula s přirozeným tokem. A když tak opět padala, bylo jí zase fajn a byla šťastná, že kolem je spousta vloček a že vlastně padají společně a už se nebála kam padá. Věděla,že to tak má být. A tak se jednoho dne stalo, že vločka dopadla a v objetí s tím, k čemu celý život směřovala, se šťastně rozplynula.

Poznámka Anabell: Určitě rozumíte symbolu tohoto příběhu, že ano?