Otiskly Lidové noviny, pátek 21. 2. 2003.
Děkujeme redakci za svolení uveřejnit tento článek na našich stránkách.

Ideál krásy se samozřejmě stále mění. V průběhu historie nám několikrát přibral a zase ubral na váze: korpulentní Věstonickou Venuši vystřídala už o něco štíhlejší Venuše Mélská, symbol antického ideálu ženy. Gotičtí umělci zase ztvárňovali ženy vyzáblé. "Souviselo to s neposkvrněným početím Panny Marie, proto se zdůrazňovala křehkost a hubenost," vysvětluje Helena Jarošová z Katedry estetiky FF UK.

K obrazu ideální gotické ženy patřila také světlá pleť. Právě neopálená pokožka zůstala znamením půvabu až do první světové války. Ještě v příručce Lidové lékařství z roku 1912 najdeme rady, jak bojovat s nežádoucím opálením: "Doporučuje se slunečník a široký klobouk, modrý závoj, vždy pak něco bílého pudru před vyjitím."

Ale zpět k postavě: v renesanci a baroku byl ideál na dnešní poměry tlustý, zdůrazňovala se prsa, boky a břicho. "Od renesance se dostává na stůl cukr a sladkosti zůstávají ženskou pochoutkou dodnes," vysvětluje tehdejší radikální ztloustnutí Helena Jarošová. Ideál kulaté ženy přežil až do 19.století. "Ideální byla spíše boubelatější dívka, typ "krev a mlíko". Tehdy se totiž krása rovnala zdraví. Lidé měli velký strach například z tuberkulózy a nemocná samozřejmě hodně hubla," říká Pavla Vošahlíková z Historického ústavu AV ČR. "U vdané ženy byla korpulentnost téměř nutností, což v našich zeměpisných šířkách zase nebyl takový problém, vezmeme-li v úvahu, že vdaná žena rodila rok co rok. Ve vyšších kruzích byla navíc nežádoucí jakákoliv tělesná aktivita, ostatně v korzetu to ani moc nešlo," vysvětluje Pavla Vošahlíková. Na druhou stranu se ve šlechtických kruzích, které byly ovlivněny romantismem, prosazoval ideál útlé dívky, neboť vládla představa, že noblesa je spojená s pokašláváním a průsvitností.

Mimochodem v 19.století se také za vadu na kráse považovaly brýle, které patřily až ke starší ženě, rezavé vlasy (zejména na venkově) nebo pihatý obličej.

Tělo se osvobozuje

Ke změně estetického ideálu dochází na počátku 20.století. "Ženy začínají více pracovat, třeba jako učitelky a vychovatelky, a tak jejich postavu přestávají formovat nepohodlné šaty, například již zmíněné korzety," říká Helena Jarošová, "tělo se osvobozuje."

Po první světové válce přišla do módy chlapecká postava (Miss America měla v té době míry 81-63-89) a opálení. "Na opalování měla velký vliv slavná černošská tanečnice Josefina Bakerová. Lidé začali vnímat černé tělo jako nový estetický ideál," vysvětluje Helena Jarošová.

Ve 30. a 40. letech pak byly zdůrazňovány ženské křivky (míry Miss America: 89-63-89). V roce 1942 vyšla kniha Nový lékařský rádce, v které autor popsal tehdejší ženský ideál: "Jemná stavba kostí, oblé tvary, plné, nepřevislé prsy, široké kyčle, neochlupený trup a obličej."

Ještě dlouho po druhé světové válce, kdy byl nedostatek jídla, byla plná postava považována za znak blahobytu. "Dokonce to byla jedna z mála kategorií spojujících Východ a Západ i přes železnou oponu," tvrdí socioložka Lucie Cviková. Ideálem je Marylin Monroe a míry 91-58-91. Zlom nastal v šedesátých letech, kdy se symbolem stává modelka Twiggy s mírami 79-56-81. Podle tehdejších průzkumů však tento typ postavy nebyl rozhodně tím pravým pro muže: jejich ideální žena měla mít velká ňadra jako modelky focené pro pánský magazín Playboy.

V roce 1982 americký časopis Time vyhlásil za ideální ženu herečku Jane Fondovou. V té době se kladl důraz na pevnou a sportovní postavu. Podobný výkyv jako mezi léty padesátými a šedesátými pak přišel v letech devadesátých: hubená, jakoby nemocná modelka Kate Mossová, kouřové líčení a zvýraznění kruhů pod očima.

Jiný kraj, jiný vkus

Ideál krásy je ovlivňován nejen tím kdy, ale také kde žijeme. Co je v jedné zemi považováno za velmi přitažlivé, jinde odpuzuje: například podle výzkumu Američanky A. Fallonové z konce 80.let jsou Afroameričanky se svou plnější postavou spokojeny více než Američanky bílé pleti. Mezi afroamerickou populací totiž silné ženské tělo vyjadřuje sexualitu a smyslnost. Na Filipínách, v Indonésii nebo Číně zase tloušťka znamená dostatek potravy, a tedy i bohatství.

Podle Lucie Cvikové je podstatné i to, do jaké patříte sociální a generační skupiny. "Intelektuální vrstvy třeba hluboce opovrhují určitými typy krásy - některé intelektuálky se nebojí mít šedivé vlasy a naopak z plastických operací mají legraci," říká socioložka.

Krása a móda

Když před pár lety fotografoval Robert Vano, známý fotograf a dnes kreativní ředitel české verze časopisu Elle, filmovou star Othellu Mutti, řekla mu hned při prvním setkání : "Celý svět ví, že jsem krásná a že vypadám na osmnáct (v té době už byla babičkou). Jestli mě vyfotíte jinak, budete za mizerného fotografa."

Jak se tedy vlastně rodí mediální krasavice? "Především se při výběru přihlíží k průzkumu trhu. Například se ví, že blondýny prodávají časopis víc než brunety, prsaté dívky víc než ploché, známé víc než neznámé. Nějakou holku z Košic na titulu mít nemůžeme. Ta nikoho nezajímá," tvrdí Vano a dodává : "Už Andy Warhol říkal: "Dejte jim, co chtějí." A když čtenáři zaplatí stovku za časopis, tak je prostě musíme respektovat." Jestli si ale představujete, že fotografování je intimní práce mezi umělcem a modelkou, jste na omylu. "Začne to tím, že slečna dorazí s celou suitou - s manažerem, boy friendem, maminkou, pejskem ..." A u samotného fotografování je vždycky minimálně deset lidí. " Někdy ovšem i dvacet. Dva kadeřníci (když se vlasy musí prodlužovat nalepováním jednotlivých pramínků, tak i čtyři), vizážista se svým asistentem, dva tři asistenti na světla, někdo z produkce, kdo se stará, kdy kdo má kde být, lidi, co dělají pozadí, catering, tedy jídlo, někdo, kdo dává filmy do krabic, messengeři, protože to vždycky spěchá ...", vypočítává fotograf.

Ale to ještě není všechno. Další úpravy se dělají v počítači s už hotovou fotografií. "Skoro všechno se dá ještě vylepšit. Zeštíhlují se nohy, může se "uříznout" kus boků, přidělávají se vlasy, čistí se malé uhříky na pleti, odstraňují se chlupy v nose ..." Jednou se třeba ukázalo, že modelka na snímku jedním okem trochu šilhá. "Takže jsme její vlastní druhé oko na skeneru převrátili ještě na druhou stranu místo toho skutečného."

Typy dívek na obálku Elle se vybírají z tzv. top padesát. "To jsou trendy holky, které tuhle sezónu dostaly exkluzivní práci." Z plejády těch padesáti slečen je ale Eva Herzigová jediná top modelka. "Modelky už nejsou trendy, teď vůbec neprodávají," tvrdí Vano. "Lidé chtějí, aby krásná holka ještě něco dělala. Momentálně nejvíc letí mladé herečky, které vypadají jako modelky, např. Cameron Diaz."

Podmínky modelingového byznysu jsou ovšem čím dál těžší. Nedávno Robertu Vanovi jeden mladík napsal: Chci být modelem - myslíte, že mám šanci? Fotograf mu odpověděl : "Jestli je vám 17, měříte 185 cm, nemáte nikde chlupy, protože zarostlá hruď už nikoho nevzrušuje jako za časů Marcella Mastroianiho, naopak je považována za špinavou, umíte anglicky, francouzsky a německy, hrajete basketbal, vodní pólo a na piano, tak máte nějakou šanci." I podle Zuzany Králové z agentury Czechoslovak Models mají šanci uspět modelové vyhlížející spíš dětsky. "Letí trošku zženštilé typy, takoví chlapečkové."