Ukázka z knihy "V zajetí image těla", Marion Crooková, nakladatelství Orlag 1995.

Nikdo nehovoří o výhodách, které s sebou přináší nadváha. Žena bude fyzicky zdravější, jestliže si udrží svoji stabilní nadváhu, než vystaví-li své tělo stresům způsobeným dietami. Má-li stabilní nadváhu a nedrží-li dietu, bude mít více času užívat si života. Nemučí své tělo nepřirozenými dietami, léky nebo chirurgickými zákroky. Nenutí se ke zvracení, ani nemá nutkání přemýšlet o jídle každou minutu, každý den. Není tak hubená, aby jejímu tělu chyběly rezervy v případě vypuknutí nemoci. Nejspíš má i zdravý názor na svoje tělo, protože si nepřetržitě nepřipomíná, že není dost dobrá. Nestává se jí, že by opakovaně neuspěla při dietě. Je dost svobodná nato, aby se mohla mít ráda.

Rozumem chápeme, že posedlost vlastní hmotností pro nás není dobrá a že zdravá individuální váha je pro nás lepší než ideální váha definovaná společenskými požadavky. Ale nejspíš to nejsme schopny citově akceptovat. Chceme být štíhlé ze stejného důvodu, z jakého si ženy v Číně deformovaly svá chodidla. Vedla je k tomu silná společenská potřeba. My máme silnou společenskou potřebu být štíhlé. V jistém smyslu jsme jako členky nějakého náboženství, po nichž se žádá, aby na základě slepé víry akceptovaly myšlenku, že by měly na kotnících nosit řetězy s těžkou koulí. Žena s nespoutanými kotníky se potom stává pro tuto kulturu neženskou. Žena, která nedrží dietu, která tvrdě nepracuje na tom, aby byla hubená, může být považována za neženskou, nepřijatelnou pro naši kulturu.

Pamatujte ale: Ženy si mohou vybrat, zda chtějí být spoutány, omezeny, potlačovány a zotročeny, aby mohly někam "patřit".