Ukázka z knihy "V zajetí image těla"
Autorka: Marion Crooková, vydalo nakladatelství Oldag 1995
Děkujeme za udělení souhlasu s přepisem na naše stránky.

Každá osoba má přirozenou váhu, která vyhovuje jejímu tělu. Může být útlá, může být těžká, ale její váha je taková, jakou její tělo unese, sní-li tři jídla denně a normálně cvičí (to znamená bez náročného cvičebního režimu nebo striktně plánovaného aerobiku, prostě jen jednoduché cvičení, jaké denně běžně provádíme). Jestliže pak nehladoví nebo neflámuje, udrží si pravděpodobně tuto váhu i při zkouškách a stresech, ve šťastných periodách i v obdobích smutku. Jakmile se situace stabilizuje, tělo se zase vrátí tam, kde je mu nejlépe.

Každá osoba má individuální seskupení genů zděděné po svých rodičích, takže její tendence k baculatosti nebo k útlosti pocházejí z předešlých generací. Tímto způsobem ovlivňují u žen zděděné vlastnosti tzv. set-point (tělesné těžiště) a přirozenou váhu. Ta může, anebo nemusí zrovna být v módě, nicméně s tím nic nenaděláme. Společenská reakce na přirozenou váhu nebere toto tělesné těžiště v úvahu. Tělo není zastáncem módy, je zastáncem zdraví a funkčnosti.

Člověk držící dietu ví, že může shodit prvních pár kilogramů poměrně snadno. Ale pak nastanou těžké časy, pokud chce shodit další. Tělo se pokouší zachránit před hladověním a jeho oslabujícími vedlejšími účinky, a tak se brání tím, že vytěží z dodané stravy maximum energie a dělá všechno pro to, aby udrželo svoji váhu takovou, jakou ví, že potřebuje.

Tělo se rovněž samo brání proti nadváze, ale ne tak intenzivně, jelikož nadváha není pro tělo stejně náhlá fyzická hrozba, jakou je podváha.

Existují důkazy o tom, že přirozená hmotnost těla je taková, při které je její nositel biologicky nejzdravější, a že důvod, proč se tělo samo brání před ztrátou nebo nabytím hmotnosti, je ochrana zdraví.

Když člověk jí pravidelně tři jídla denně a nedrží dietu, přiměřeně tak reguluje svůj hlad. Ví, kdy má hlad a kdy je sytý. Na druhé straně, když je žena závislá na knížce plné přikázání nebo na dietním poradci, na něčem nebo na někom mimo své tělo, kdo jí říká, co jíst a kdy, ztrácí tak schopnost rozeznat, kdy je hladová a kdy najedená. Už nemůže věřit pocitům svého těla, týkajícím se hladu nebo sytosti. Hledá autoritu mimo sebe, nějakou novou dietu, názor lékaře, požadavky svého manžela, kritiku svých dětí, nejnovější články v časopisech apod.

Mnohé ženy prozradily, že se obávají, aby se nekontrolovaně nenafoukly, když přestanou sledovat svoji váhu. Byly to ženy, které držely diety, často už celá dlouhá léta, anebo právě nyní. Ty, které se nemyslely, že by se jejich tělo nafouklo, ale věřily, že zůstane na stabilní váze, žádnou dietu nedržely. Snad bychom měly více věřit svým tělům, že si udrží přirozenou hmotnost - alespoň po dobu, než se přesvědčíme, že tomu tak skutečně je.

Poznámka Anabell - mnoho nemocných anorexií a bulimií stále vězí ve své nemoci právě z toho důvodu, že se obávají, že když začnou normálně jíst, velmi přiberou na váze. Nechtějí dále hubnout, jak si mnozí myslí, nýbrž nechtějí přibrat. Pokuste se uvěřit našim radám a hlavně si je vyzkoušejte tak, jak je citováno v posledním odstavci tohoto úryvku.