Autor: Jan Kulhánek
Uveřejněno na serveru www.doktorka.cz. Děkujeme redakci za udělení souhlasu k přepisu na naše stránky.

Svět většiny dívek, trpících mentální anorexií, se zúžil v zásadě na jedinou myšlenku - být hubená. Tato myšlenka se mění v přání, touhu a nakonec posedlost. Když se jich zeptáme, co pro ně hubenost znamená, odpovídají: "Vypadat perfektně, být konečně se sebou spokojená, ale také být šťastnější, líbit se druhým, něčeho dosáhnout, být úspěšná."

Vztah k vlastnímu tělu je pro nás všechny každodenní přirozenou realitou. V posledním desetiletí se stále častěji odbornou veřejností používá termínu body image, což je způsob, jakým člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a cítí. V tomto pojmu je tedy obsažen odhad velikosti svého těla (percepce), hodnocení přitažlivosti těla (úvaha) a emoce spojené s tvarem a velikostí postavy.

Pro anorexii je typická velká nespokojenost s postavou a to na všech rovinách - ve vnímání proporcí, v úvahách o přitažlivosti či v negativních pocitech z postavy jako takové. Kromě jiného zde hraje důležitou roli srovnávání se s jakýmsi ideálem krásy, tedy cílem, k němuž je třeba za každou cenu směřovat.

Kde se ideál krásy bere? Napříč vědami existovala dlouhá desetiletí diskuse o tom, jestli jde o biologicky podmíněnou záležitost nebo zda je to naučený fenomén, který je předáván kulturou. Je všeobecně známo, že ideál krásy se mění v čase i prostoru. Např. starý Řím vyznával štíhlé pevné tělo, středověk vyobrazuje plnoštíhlé ženy s kyprými tvary, 20. století předbíhá antický ideál a na trůn nakonec usedá vyhublá, nezdravě vyhlížející postava.

Ovšem toto je část historie euroamerické kultury. Touto dobou je např. v jižní Africe velebena nadváha a hubenost je výrazem pro nemoc AIDS.

Zastánci biologického přístupu se domnívali, že ideál krásy přejímá kultura od přírody jako nejzdravější způsob života v dané oblasti. Proti tomu se staví názor, že ve hře jsou jiná pravidla, postava odpovídá daleko více společenskému postavení ve smyslu nedostatku či nadbytku, a také schopnostem či vlastnostem - např. štíhlost jako výraz sebekontroly v bohaté společnosti.

Idealizace štíhlosti je dnes také spoluutvářena médii, mediální vzory jsou ve společnosti úspěšné, často mívají nějaké výjimečné schopnosti - a jsou štíhlé.

S klienty s mentální anorexií se terapeuti setkávají v situaci, kdy jejich body image je nastaveno velmi negativně - se svou postavou nejsou stále spokojeni, přestože mají pocit, že díky přísné sebekázni se alespoň trochu přiblížili ke štíhlému ideálu. Léčba pro ně představuje velkou úzkost ze ztráty sebekontroly - kontroly nad vlastním tělem. Negativní body image jim zároveň bere schopnost reálně vnímat tělesné proporce a to zejména v partiích, z nichž mají největší úzkost - dokonale zde sedí přísloví, že strach má velké oči. Vliv kultury si obvykle uvědomují, ale vnímají ho velmi fatálně.