Převzato z http://www.sweb.cz/anaweb/.
Děkujeme za laskavý souhlas k přepisu na naše stránky.

Asi víte, že mnoho žen se "uzdravilo" až po zamilování se a následném soužití s partnerem. Partner, kterého žena miluje, je tak často velice důležitým prvkem, jenž má zásadní vliv na vývoj PPP. Život s ženou nemocnou PPP je samozřejmě případ od případu různě náročný. V těžkých případech pro mnohé, bohužel, však i nemožný. Pokud totiž tvoje partnerka opravdu nebude chtít změnit zásadně a jednou provždy svůj život, tedy vzdát se poruchy příjmu potravy, pak ani sebeobětavější partner (tedy ty) mnoho nezmůže. Láska k partnerovi a touha žít normální život bez PPP prostě musí být silnější než strachy a vábení těchto závažných onemocnění. Někdy již tedy pouhá zamilovanost do tebe může tvoji partnerku z problémů dostat. Oboustranná láska v tomto případě opravdu hory přenáší a je jedním ze záchranných lan. Často ale trvá velice dlouho než přijdou první viditelnější výsledky vašeho společného snažení, takže je zde velmi důležitá trpělivost a ochota se (zejména v počátku) problému více věnovat! Například partnerka trpící anorexií již dodržuje normální stravovací návyky, ale přibírá velice pomalu a stále má velký strach z jídla. Navíc PPP jsou opravdu zákeřné problémy a mnoho nemocných se s nimi více či méně vypořádává po celý život. A tak bys měl počítat s tím, že může nemoc kdykoliv opět přijít znovu. Pak bys neměl ustupovat a měl bys být rázný. Pokud zjistíš, že partnerka svým chováním inklinuje opět do PPP (zvrací, ubírá porce atp.), měl bys jí dát najevo, jaké bude tvoje další konání, pokud s tím nepřestane. Varování by mělo být jasně rázné a to natolik, aby pokud možno přinutilo partnerku řešit problém. Například …. nedokážu si představit, že bych chtěl takhle s tebou žít dál, pokud se nezačneš stravovat normálně….. Pokud však chceš vynášet takováto ostrá tvrzení, měl bys opravdu vědět, co od vztahu čekáš. Často postačí si o problému v klidu promluvit, projevit svoji láskyplnou starost o její stav, projevit svoji lásku. Rozhodně se o problému bavte a nezavírejte před ním oči. Dělat, že se nic neděje, je to nejhorší. To ale asi platí v partnerských vztazích obecně. Pozor! Ženy, trpící poruchou příjmu potravy, mají mnohdy sklony o tomto problému a jídle vůbec až přehnaně často mluvit, takže všeho s mírou. Bezesporu dobré je poradit se s odborníkem. Nic tím nepokazíš a většinou je to dokonce nezbytné! Čím dříve se poradíš s odborníkem, tím lépe. Dobré je také přečíst si nějakou odbornou publikaci. Vřele doporučujeme knihy od dr. F.D.Krcha, zejména nedávno vydanou publikaci Mentální anorexie (informace najdete v naší knihovně). Pokud nemáš dostatek informací, jak anorexii nebo bulimii pochopit a léčit, pak nemůžeš být schopen partnerce plně pomoci. Myslíš-li si, že je na tom tvoje partnerka opravdu špatně a odmítá běžnou odbornou pomoc, pak bývá hlavně na tobě, abys ji donutil jít do nemocnice na dlouhodobou léčbu. Je to často velká komplikace, ale neodkládej to, zvláště nelepší-li se její stav (i přes její sliby). Jinak přijdou problémy ještě větší a ty se dočkáš toho, že se někde zhroutí na ulici. Ženy nemocné PPP mají často nízké sebevědomí a celkově narušené sebepojetí, sebehodnocení. Zde jí můžeš právě a jedině ty hodně pomoci. Podporuj ji v samostatnosti, pochval ji, ber mezi lidi, do společnosti, na večeři, snídaně …. . Zejména ze začátku léčby bude třeba potřebovat tvoje ujištění, že ta porce, co se chystá jíst, je opravdu normální. Časem by se měla naučit běžné samostatnosti i v této problémové oblasti. Zkrátka a dobře - pokud jsi ten, kterého ona miluje a ty opravdu miluješ ji, pokud víš, jak se chovat, abys udržel a rozvíjel váš vztah k lepšímu, pak máš tu hezčí část z vašeho života velkým dílem ve svých rukách. Tak ať je ta vaše nemoc co nejslabší a ty jsi ten výtah do nebe. I když myslím, že stačí vyjet jen na zem...