Existují podobnosti a rozdíly mezi bulimií a anorexií?
Některé vědecké studie se snažily o nalezení rozdílů ve struktuře osobnosti bulimických a anorektických pacientek, ale tyto snahy nebyly úspěšné. Pravděpodobně existují plynulé přechody mezi oběma stavy. Navenek nejsou dívky trpící bulimií tolik nápadné, zvlášť mají-li normální hmotnost. Naproti tomu anorektičky díky svému nechutenství přímo bijí do očí.

Jaký je rozdíl mezi bulimií a záchvatovitým přejídáním?
Osoba, trpící záchvatovitým přejídáním neustále přijímá zvýšené množství potravy, přehnaně se těší na jídlo, a toto těšení je neúměrné běžnému pocitu hladu, který zažíváme. Občas se cítí provinile, protože snědla něco, co neměla (například sladkosti), má strach ze záchvatů přejedení se, trpí úzkostnými stavy, má pocit (a většinou tomu tak skutečně je), že jakmile začne jednou jíst, nedokáže nikdy přestat, v konzumaci jídla pokračuje i tehdy, když už nemá hlad a hlavně na rozdíl od bulimie nezvrací. Někteří "jen" jedí příliš velké porce nebo jedí velmi často, způsobují si tak riziko vzniku obezity.

Jsou všichni obézní bulimiky?
Obézní lidé bývají většinou postiženi záchvatovitým přejídáním. Bulimici nejsou většinou obézní, jejich váha je až v 75 % normální, přirozená jejich věku a postavě. Tyto všechny rysy jsou velmi individuální. Člověk může být silný, dokonce i obézní, a přitom se nemusí záchvatovitě přejídat. Na druhé straně existuje i varianta, kdy má člověk průměrnou tělesnou hmotnost nebo je dokonce velmi štíhlý, a přitom jeho vztah k jídlu je nutkavý a záchvatovitý. Problém tedy není určován tělesnou hmotností, ale vztahem k jídlu.

Proč jsou ženy náchylnější k poruchám příjmu potravy?
Hlavní důvod hledejme v sociální oblasti. Ženy musí odpovídat obrazu hubené a štíhlé ženy, vytvořené médii. Samozřejmě, že to není pravda, ale ženy jsou citlivější k tomuto silnému každodennímu tlaku.

Jaké se užívají léky pro léčbu bulimie?
Z farmakoterapie se doporučují antidepresiva, neuroleptika, potravinové doplňky. Nejúčinnějším je ovšem léčba slovem, tedy psychoterapie. Ať již individuální nebo skupinová, v poslední době se i u nás začínají zavádět svépomocné terapeutické skupiny. Je nutné řešit důvody a příčiny, nikoliv symptomy, na to pamatujme!

Jaká psychoterapie je nejlepší pro léčbu bulimie?
Důležité je patrně nejvíc to, že je pacient poslouchán. Je-li tomu ve skupině, nebo v rámci individuálního sezení je záležitostí osobnosti každého jednotlivého pacienta. Obecně se udávají nejlepší výsledky pro léčbu bulimie ve svépomocných a skupinových terapiích, pro anorexii v terapii individuální.

Dá se říct, že závislost na jídle je totéž jako alkoholismus nebo drogová závislost?
Lze říct, že jsou tyto poruchy srovnatelné. Používá se jednoho termínu, tedy závislost. Ze závislosti pramení velmi těžký stav a období krize při stavu nedostatku potravy, který se hodně podobá stavu bez drogy nebo alkoholu. Rozdíl je ale v něčem zcela jiném - bez alkoholu, drog nebo cigaret určitě můžeme žít, ale bez jídla žít nelze.

Jak velké je riziko onemocnění bulimií u dítěte, je-li matka bulimička?
Jistě existují rodiny náchylnější ke stravovacím poruchám. Určující jsou vztahy mezi matkou a dcerou, to, jak moc dítě matku "kopíruje", jak moc se jí chce podobat, jak moc chápe její jednání jako "normální". Jistě ale existují i genetické souvislosti, bohužel, zatím 100%ně neprokázané.

Je bulimie léčitelná?
Ano, jistě, i když mnohdy jde o zdlouhavý a obtížný proces. Léčba někdy trvá i několik let a zdá se, že po celý život mohou takto postižené osoby vždy inklinovat k patologickému chování v jídle při krizových situacích. Vyléčení a naprosté srovnání se sama se sebou ale možné je! Určitě stojí za to se do léčby pustit! Každopádně totiž bulimie není slučitelná s plnohodnotným a zdravým životem.