Autorka: Bára Dvořáková, vydal časopis Cosmopolitan 3-2003.
Děkujeme za udělení souhlasu s přepisem na naše stránky.

Ztratila vábné křivky, po obědě upaluje na záchod nebo naopak během dvou měsíců přibrala deset kilo? Je možné, že má problém. Co pro svou přítelkyni, sestru nebo kolegyni můžete udělat a od čeho dát raději ruce pryč?

Rozhlasová moderátorka Tereza oslavila v dubnu třiadvacáté narozeniny a zároveň půl roku od propuštění z klinické léčby. Víc než pět let bojovala s mentální anorexií, která postupně přecházela k nutkavému přejídání. A ještě pět let uplyne, než bude moci prohlásit svůj boj s ničivou chorobou za vyhraný. "Je to hodně paradoxní příběh, nemoc totiž odstartoval nevhodnou poznámkou o mé váze můj přítel Michal, kvůli němuž jsem se také později začala léčit. Zato rodina, se kterou mám opravdu skvělý vztah, se tak strašně snažila dostat mě z nemoci ven, že zhoršila ještě to, co se dalo," konstatuje.

Počet nemocných trpících jednou z poruch příjmu potravy, ať už bulimií, nutkavým přejídáním nebo anorexií, se stále zvyšuje. Je tedy docela dobře možné, že právě vaše přítelkyně, která je v poslední době nervózní víc, než je zdrávo, začala si kupovat šaty o tři čísla menší a kolem jídelny chodí s obavami, trpí podobnými potížemi. Máte ji nějak upozornit nebo jí pomáhat? Zjistěte, co můžete udělat a čemu se raději vyhnout, abyste její situaci ještě nezhoršila.

Máte z ní "vydolovat" přiznání?

Můžete se pokusit, ale šance, že byste uspěla, je minimální. "Největším problémem je skutečnost, že nemocná žena si svůj stav často ani neuvědomuje," vysvětluje soukromá brněnská psycholožka Eva Malá, "je přesvědčená, že dělá velmi dobře, když se souží dietou, která jí má zabezpečit vytouženou postavu."

"V době, kdy jsem hladověla, mě rozčilovaly maminčiny poznámky, jak vychrtle vypadám, že nic nejím a že si mě takovou nikdo nevezme. Začala jsem ji považovat za nepřítele a vypracovala si dokonalý systém, jak zakamuflovat hladovku," svěřuje se Tereza.

"Jestliže je postižená osoba bulimička, pravděpodobně si uvědomuje, že něco není v pořádku, ale většina lidí trpících nutkavým přejídáním a následným zvracením se za své chování natolik stydí, že ho při přímé konfrontaci stejně popřou," upozorňuje Eva Malá.

Pokud byste přesto ráda získala jistotu, zda vaše přítelkyně nebo známá trpí některou z forem poruch příjmu potravy a rozhodnete se využít metodu rozhovoru, dodržujte pár zásad:

• nezapomínejte, že nejste lékařka ani kvalifikovaná specialistka a nepouštějte se do stanování diagnózy
• můžete se jemně zmínit, že o ni máte starost a připadá vám, že se potýká s problémy
• rozhodně není moudré říkat: "Tak se mi zdá, že máš anorexii, co?"
• na témata obsahující jídlo a diety úplně zapomeňte. Pokud by totiž vaše podezření bylo správné, má vaše přítelkyně dokonale vyvinutý paranoidní senzor, kterým vychytává všechna slova příbuzná s touto pro ni velmi citlivou oblastí, tedy se stravováním
• jakmile vaše přítelkyně pojme podezření, že chcete ohrozit na bolestně vypěstované váze, vztyčí proti vám zeď obrany, jen aby si svoji těžce nabytou postavu ubránila
• buďte připravena na výčitky, obviňování, pláč i vydírání, které anorektička nebo bulimička použije, když se cítí ohrožena
• pohybujete se v oblasti,která je zcela nestabilní, a to co platilo před pěti minutami, může být teď jen plácnutím do vody. I v případě, že se vám podaří získat slib, že své stravovací zvyky změní, nevěřte jí.
• nechce vás oklamat, ale její nemoc je prostě silnější.
• při rozhovoru si v žádném případě neberte na pomoc někoho dalšího a už vůbec neprobírejte její nemoc na veřejnosti

Co když to popře?

V tom si můžete být na 100% jistá. A buďte rovnou připravena na výčitky a hádky. "Musíte si uvědomit, že z postižené nemluví nenávist k vám, ale její nemoc, která jí nedovoluje jednat jinak," objasňuje doktorka Malá. I když vám kamarádka nejspíš nepřizná, že si chodí po každém soustu ulevit zvracením, z její bouřlivé a nepřiměřené reakce poznáte, že jste narazila na citlivé místo nebo jste se mu alespoň významně přiblížila. Nenechte se vyprovokovat a zdůrazněte, že tu jste a vždycky budete pro ni. Ujistěte ji, že vás její problémy zajímají a kdykoli si s vámi může promluvit. Zakažte si ale klišé odposlouchaná z televize a nesnažte se tvrdit, že ji chápete a dokážete si představit, jak se cítí, protože to je nesmysl a vaše nemocná přítelkyně to moc dobře ví.

"Úplně mě odrovnala kamarádka, která mě přišla navštívit na kliniku. Spiklenecky se ke mně naklonila a sdělila mi, že ví, co prožívám a je jí to skutečně líto. Myslela jsem, že asi prodělala stejnou poruchu a že mi bude moci poradit. Upřímně se zasmála a nevzrušeně odvětila - ne, samozřejmě že jsem nic takového neměla, ale viděla jsem to v jednom filmu," vypráví znechuceně Tereza.

Co když ji přistihnete při zvracení?

Klidně se může stát, že se ocitnete poblíž toalety v okamžiku, kdy si vaše přítelkyně strká prsty do krku a snaží se pozřené jídlo vyzvracet. "Když jsem studovala na vysoké, bydlela jsem na koleji s kolegyní," vypráví o své zkušenosti osmadvacetiletá učitelka Kateřina. "Vycházely jsme spolu dobře a měla jsem ji ráda, ale ten poslední rok se Lada změnila. Začala být podrážděná a přecitlivělá. Každý den mi dopodrobna vypočítala, kdo jí za ten den zase ukřivdil, ublížil nebo se na ni křivě podíval. Kromě toho začala strašlivě tloustnout. Během čtyř měsíců změnila velikost šatů z 38 na 42, ale přitom jsem jí neviděla vůbec jíst. Jednou jsem se vrátila z fakulty a přistihla jsem Ladu, jak do sebe hází neskutečné hromady jídla. Seděla na posteli obložená snad desítkami balíčků a hltala je tak rychle, že je skoro nestihla ani rozbalovat. Blesklo mi hlavou, že vypadá jako "feťák", jehož drogou jsou ty kilogramy jídla. Nevěděla jsem, jak reagovat a tak jsem mlčela. Asi rok poté prolétla fakultou zpráva, že je Lada v nemocnici na psychiatrii. Prý byla hospitalizovaná kvůli nutkavému přejídání."

Samozřejmě ne každá stravovací výchylka musí nutně znamenat poruchu příjmu potravy. Vaše přítelkyně klidně může zvracet jen proto, že vlašský salát ke svačině nebyl v pořádku. Pokud ji ale přistihnete při zvracení poté, co jste u ní už několik týdnů pozorovala změny v chování a jednání, zpozorněte.

"Dejte si zvláštní pozor, aby otázky související s jídlem, nezměnily váš vztah v bojiště," radí psycholožka. "V žádném případě nesmíte postiženou nikdy nutit do jídla, nehlídejte ji, jestli všechno snědla, jestli hned po jídle nemizí na záchod nebo potravu neschovává." Obvykle se doporučuje proměnit přípravu jídla na společenskou a příjemnou událost, například si uvařit společnou večeři a po ní zaměstnat člověka s poruchou příjmu potravy nějakou další činností. Požádat třeba dotyčnou, aby vám pomohla s nádobím nebo jí vtáhnout do rozhovoru, aby se odpoutala od myšlenek na to, jak potravu co nejrychleji vyzvracet. "Tato metoda se osvědčuje ale jen v určitém stádiu choroby. Některé nemocné se vám nepodaří přemluvit, aby s vámi připravené jídlo snědly, a u dalších mají nutkavé myšlenky na zbavení se pozřeného jídla takovou intenzitu, že jim nezabráníte například v použití laxativ místo zvracení anebo přímo v samotném zvracení," upozorňuje psycholožka dále.

Co se tedy dá dělat?

Jestliže pojmete podezření, které se časem změní v jistotu, že člověk ve vašem okolí se potýká s některou z poruch příjmu potravy, první co byste měla udělat, je shromáždit o této poruše co nejvíc informací. Čtěte literaturu, najděte si webové stránky, které o poruchách příjmu potravy pojednávají, zajděte za odborníky. Všeobecně pro jednání s člověkem trpícím poruchu příjmu potravy platí několik pravidel:

• nemluvte o jídle, ani o tom, že víte, jakou poruchou kamarádka trpí
• nedělejte narážky na její vzhled
• neraďte
• pokud se vám podaří dosáhnout takového úspěchu, že se před vámi otevře, využijte toho a nechte ji mluvit
  nespěchejte s vytvářením soudů

To nejlepší, co můžete své nemocné přítelkyni dát, je trpělivost, láska a porozumění, jejichž absence pravděpodobně současný stav přivodila. Ačkoli vás to bude stát hodně úsilí, ujišťujte ji, že ji máte ráda přesně takovou, jaká je a získejte postupně její důvěru. Potom už bude záležet na vaší přirozené intuici, abyste odhadla okamžik, kdy jí nabídnete pomoc při hledání odborné psychoterapeutické nebo psychologické intervence. Jestliže přijme, veškerá iniciativa bude muset vyjít od vás. Znamená to, že najdete odborníka, smluvíte s ním konzultaci a současně ji na schůzku třeba i doprovodíte. Tento postup s úspěchem zvolil i Terezin přítel Michal. "Byl naprosto senzační, nevyhrožoval, neptal se mě pořád dokola, jestli, co a kolik jsem toho dneska snědla. Zůstával se mnou doma, když jsem byla tak unavená, že jsem se nemohla zvednout ani z postele, držel mě za ruku, když jsem brečela hlady. Původně jsem si myslela, že se choval intuitivně. Teprve před nedávnem mi vyjevil, že od té doby, co u mě pojal podezření na poruchu příjmu potravy, postup vyjednávání konzultoval se svou kamarádkou, studentkou psychologie," dodává Tereza.

Nejdůležitější závěrečné pravidlo pomoci postiženému anorexií, bulimií nebo záchvatovitým přejídáním se potom týká vás osobně: odhadněte své šance, energetické rezervy a nezapomínejte se při vší péči starat i sama o sebe. Protože jen tehdy, když se máte vy sama ráda, může vaše pomoc slavit úspěch.

Jak poznáte nemoc?

• rychlá změna váhy
• popírání hladu
• cvičení několik hodin denně, přestože nedávno vaše přítelkyně odmítala vyjít pěšky do druhého patra
• stěžování si na zácpu
• užívání laxativ
• záchvaty deprese a pláče
• posedlost záležitostmi, týkajícími se jídla - sbírání receptů, vaření pro druhé apod.
• nevidíte ji jíst
• problémy s alkoholem či drogami
• neustále tvrzení toho, že je "nemožně tlustá" a že musí zhubnout
• mluví s opovržením o lidech, kteří jedí, zvláště na veřejnosti

Věty, které před člověkem s poruchou příjmu potravy nesmíte nikdy říct

• Tady si sedni a jez jako normální člověk.
  Reakce: jen tím přítelkyni připomínáte, že její chování není v normě, což ví mnohem lépe než vy. Jenom posilujete její opovržení vlastní osobou.
• Vypadáš strašně! Jsi jako smrtka!
  Reakce: právě jste úspěšně posílila její nespokojenost s vlastním tělem.
• Uvědomuješ si vůbec, jak svým chováním ničíš lidi kolem sebe?
  Reakce: vás snad pocity viny motivují k jídlu?
• Co jsi dneska jedla?
  Reakce: touto otázkou jí stavíte do neřešitelné situace. Buď bude lhát, abyste měla radost, nebo vám sdělí pravdu, za kterou se stydí a o níž ví, že vám žádnou radost neudělá.
• Copak ty neumíš číst čísla na váze?
  Reakce: ne, neumí! Její vnímání vlastního těla je patologicky posunuté.
• Teď jsi nejštíhlejší, co jsem tě kdy viděla!
  Reakce: právě našla jediného člověka, který jí chorobu schválil. Teď se pustí do hubnutí s ještě větší vervou.
• Ty se tím chceš dělat zajímavou, nebo co?
  Reakce: vůbec jste nepochopila problémy poruch příjmu potravy. Přečtěte si některou z doporučených knih v naší knihovně - viz. rubrika Knihovna na našich stránkách.
• Jestli mě máš ráda, tak s tím přestaneš! Případně: Dávám ti měsíc na to, abys se sebou něco udělala!
  Reakce: oba projevy mají stejnou logiku jako věta: jestli ti na mně záleží, tak s tím zápalem plic (zlomenou nohou, ledvinovou kolikou, angínou apod.) ihned přestaneš!
• Prosím tě, najez se! Vždyť musíš mít hlad!
  Reakce: nejenže se nepustí do jídla, ale ještě vás zařadí do skupiny lidí, před kterými je nutno mít se obzvlášť na pozoru.
• Když nebudeš jíst, nikdo tě nebude mít rád!
  Reakce: bez komentáře.