Bulimie (báseň)

Autorka : Čolito
Věnováno Martinu Ohnikovi

Nikdo si nevšímá Tvých tichých výkřiků,
opouští Tě za Tvé chování, ale nechápou, že to nejsi Ty,
že jsi loutka, kterou hýbe negativní mysl.
Loutka v jejím zajetí.

Nekonečné výkřiky budou nahrazeny řekami klidu,
víru v lásku odvál chladný vítr,
plamen života se může rozhořet, pokud ho rozdmýcháš.
Ona se mi směje. Její hlas, ten její hlas ...

Kéž bych zemřela způsobem, kterému nikdo neporozumí.
Kéž by pláč tak nebolel,
jsem jen nástrojem v rukách černé postavy.
Ty nechceš vidět ji ! Ale co já ?
Na mě jsi už zapomněl ?