Autorka: Marie Kurková
Otiskl časopis Překvapení 27/2003. Děkujeme redakci za souhlas k přepisu na naše webové stránky.

Místo ke kráse a svému snu stát se modelkou kráčí některé mladé dívky vstříc smrti. Na mentální anorexii umírá ze sta postižených až šest žen.

Moderní šaty, drahý make-up, pózování fotografům, přehlídková mola - to byl sen slečny Ivety. Odmalička říkala, že bude modelkou a jinou alternativu nepřipouštěla. Chodila do baletu, hrála na klavír, učila se cizí řeči ... Jenže v pubertě se začala zaoblovat víc, než odpovídalo jejím hubeným vzorům.

"Nejdříve začala z jídelníčku vynechávat sladké, pak omezovat večeře a nakonec i snídaně", vzpomíná Ivetina matka na začátky velkého trápení s dcerou. "Stále opakovala, že nemá chuť k jídlu. Vždycky plná energie se najednou jen unaveně a bez nálady ploužila po bytě. V talíři se nimrala, pořádné sousto do sebe nedostala. A naše domluvy? Neposlouchala je. V lepším případě odešla beze slova, v horším jsme se pohádaly. "Nemáš právo nutit mě k jídlu!", ječela hystericky. Prý je šťastná, když hubne, její denní porce se scvrkly na jeden nízkotučný jogurt či jedno jablko. Nevěděla jsem, co si počít. Jak ji donutit jíst? Mé rady poslouchala s nepřítomným výrazem. Když zesláblá omdlela ve škole, odvezli ji do nemocnice. To už měla takovou podváhu, že ji to začalo ohrožovat na životě. Ve svých sedmnácti letech při výšce 187 cm vážila 42 kilogramů. Iveta zůstala v péči lékařů. Výživu dostávala do žíly. Byla z toho nešťastná, stále si neuvědomovala vážnost situace. Trhalo nám srdce, že ji museli krmit násilně - zavedením sondy do žaludku, ale jiná možnost nebyla. Po třech měsících Iveta přibrala a mohla být propuštěna domů. Vypadala o mnoho lépe, ale vyléčená nebyla. Netrvalo dlouhou dobu a zase začala nenápadně zmenšovat své denní porce. Vypadalo to, že ji znovu pošlou na kliniku. Paradoxně ji od smrti hladem zachránil spolužák Tomáš. Navštěvuje Ivetu a zdá se, že mu na ní zaleží. Ani Ivetě snad není lhostejný... Kéž by díky němu dostala rozum a přestala se ničit", doufá její máma.

Vychrtlíci nejsou výjimeční

Mentální anorexie spolu s ní mentální bulimie patří dnes mezi poměrně častá onemocnění dospívajících dívek a mladých žen. Ve věku od 15 do 25 let je v populaci až jedno procento anorektiků a dvě procenta bulimiků. "Už sám název mentální poukazuje na skutečnost, že příčina je především v psychice. Anorektičky bývají ctižádostivé, psychicky spíše labilní, perfekcionistky, někdy úzkostné, poměrně často trpí depresemi", konstatuje specialistka na poruchy příjmu potravy MUDr. Erika Matějková (poznámka Anabell - kontakt na paní doktorku najdete v našich odkazech na lékaře a odborníky). "U dívek lze vypozorovat i strach z dospívání a odmítání ženské role. Mentální anorexie je u nich často jakýmsi generačním protestem, nevědomou snahou rodiče potrestat či naopak vyvolat jejich zájem. Zanedbatelné však nejsou ani vlivy sociokulturní. Společenský tlak je nutí, aby byly štíhlé, měly vypracovanou postavu - to je symbol úspěchu. Za vzor jsou dávány většinou vyhublé modelky."

Léčba

"Léčba rozvinuté mentální anorexie patří vždy do rukou odborníků", zdůrazňuje psycholožka. "Jejím základem je psychoterapie, odhalující příčiny onemocnění, v kombinaci s režimovou terapií a podáváním účinných leků. V závažných případech je potřebná hospitalizace spojená s nitrožilní aplikací umělé výživy. Z léčebny mohou odejít po dosažení minimální váhy vzhledem k jejich věku a výšce." Při léčbě anorexie bývají rodiče zpravidla odsouzeni do role pasivně přihlížejících. Dívat se, jak se vám potomek doslova ztrácí před očima je velmi těžké. Jenže jakýkoli zásah do svého soukromí děti nevnímají jako pomoc, protože o ni v daný okamžik nestojí, ale naopak jako kontrolu, proti níž například odmítáním jídla revoltují. "Pokud se vám zdá, že vaše dcera začíná hubnout více než je zdrávo, požádejte o pomoc ty, kdo stojí trochu stranou, mimo rodinu - kamarádky, partnera, vzdálenější příbuzné."