Autorka: Dita Váchová, časopis Báječná neděle 21/2004.
Děkujeme redakci za laskavý souhlas k přepisu na naše stránky.

Lenka: „Věřila jsem, že bulimii zvládnu, ale málem jsem umřela.“

Lenka seděla v prázdném bytě před zrcadlem a mluvila sama k sobě: „Na první pohled vypadám docela spokojeně. Mám skvělého muže a dvě bezvadné děti, hezký byt a vede se nám docela dobře. Ale opravdu je všechno tak perfektní? A nemůže se to zničehonic pokazit?" Najednou ji přepadla obrovská chuť na něco dobrého. „Nesmíš!" nabádalo ji lepší já, ale touha něco sníst byla silnější. Když ve chvatu spořádala půlku lednice, zamotala se jí hlava. „Ne, už zase, já nechci, stydím se za sebe..." naříkala. Ztěžka se zvedla a její kroky vedly na záchod. Po vyzvracení celého obsahu žaludku odklopýtala do ložnice a z rohu nejspodnější zásuvky vydolovala papírek s telefonním číslem. Chvíli zaváhala, než ho začala pomalu vyťukávat. „Pane doktore, tady je Lenka, pamatujete si na mě? Víte, já jsem to nezvládla, myslím, že potřebuji pomoc," rozplakala se. Psychiatr Lenku objednal hned na druhý den. Podezření na bulimii vyslovil už před rokem, když ho k Lence zavolali kolegové z interny. Na jednotce intenzivní péče ji tenkrát hospitalizovali po kolapsu kvůli poruchám srdečního rytmu.

„Měla byste se sebou něco udělat, vždyť máte děti," domlouvala jí lékařka. Lenka však o bulimii nechtěla ani slyšet - prý jen chytila nějaký střevní virus, hodně zvracela, k tomu potíže v práci a taky to vedro. Díky infuzím se rychle zotavila a požádala o propuštění. Ambulantní psychoterapii odmítla, odnesla si jen telefonní číslo na terapeuta. Teď stála tváří v tvář kruté pravdě.

Bulimici jsou zklamaní perfekcionisté

„Bulimie je porucha příjmu potravy plynoucí z nevhodného postoje k vlastnímu tělu a narušené psychiky. Charakterizuje ji střídání období hladovění nebo normálního stravování s více či méně častými epizodami přejídání s následným zvracením, užíváním projímadel či nadměrným cvičením k redukci tělesné váhy. Z psychiatrického hlediska jde o pokus řešit problémy, životní nejistoty a celkovou psychickou labilitu prostřednictvím naprosté kontroly tělesné váhy a tvarů," říká PhDr. Iva Málková. „Bulimici usilují - marně - o dokonalost ve všech oblastech života. Bývají úzkostní a depresivní, mají vysoké nároky na sebe i druhé, lpí na detailech. Nízké sebevědomí a porucha sebehodnocení jim většinou nedovolí společensky vyniknout i navzdory obvykle vysoké inteligenci," vysvětluje dál.

„Bulimií trpí asi 6 procent žen zejména mezi 15 a 20 lety. Časté zvracení s omezováním příjmu potravy a zneužíváním projímadel může vyústit až v celkový metabolický rozvrat, podobně jako u další z poruch příjmu potravy, u mentální anorexie. V důsledku zvracení dochází také k zvýšené kazivosti zubů, ke snížení funkce střev - zácpě, k srdečním obtížím, odvápnění kostí, zvýšené únavě a celkovému oslabení organismu. Srdeční selhání hrozí chronickým bulimičkám při kritické ztrátě draslíku. Na rozvoji nemoci se kromě vrozených dispozic k poruchám psychiky podílí i faktory biologické (nejasně pociťovaná hranice hladu a nasycenosti) a společenské, především kult štíhlosti."

Léčba spočívá ve změně jídelních návyků a myšlenek vedoucích k nevhodnému postoji k vlastnímu tělu. Osvědčuje se přitom takzvaná kognitivně-behaviorální terapie doplněná například tréninkem asertivity. V lehčích případech může jako svépomocný manuál posloužit kniha předního odborníka na léčbu poruch příjmu potravy F. D. Krcha „Bulimie - jak bojovat s přejídáním“. Hodně také záleží na postoji okolí. Blízcí lidé by především měli poskytovat přiměřený vzor vhodného chování, nemělo by být důležité, jak kdo vypadá, kolik váží, které diety drží, co jí nebo spíše i nejí a kolik se mu podařilo zhubnout.

Bulimie není nemoc, kterou by vyléčil klid na lůžku a izolace od lidí. Poznejte své tělo a chování a nestyďte se za ně, ale naučte se je též racionálně a reálně ovlivňovat bez pomoci jídla. A nepropadejte panice, když se to bezezbytku nepodaří - nikdo není dokonalý!