Autor: ing. Barbora Mašková.
Děkujeme za laskavý souhlas k užití. Stránky autorky hledejte na adrese : www.samolecba.cz nebo www.klasickahomeopatie.cz

Příznaky anorexie

O mentální anorexii je třeba uvažovat tehdy, když dojde k velmi rychlé ztrátě tělesné hmotnosti. Většinou u dívek -náctiletých, když (v případě, že neberou hormonální antikoncepci) přestanou menstruovat nebo když delší dobu odmítají větší porce jídla (například se vyhýbají společnému jídlu, vynechávají snídani nebo večeře, nebo jedí nápadně pomalu). S tím je obvykle spojen nápadný vzrůstající zájem o své tělo a jídlo (neustále se váží, vyžadují, aby okolí jedlo méně apod.). Zpočátku se anorektičky subjektivně cítí dobře a nemají žádné objektivní potíže. Mentální anorexie se může vyskytnou ještě před počátkem puberty. V takovém případě však hrozí zastavení tělesného růstu a vývoje.

Co znamená anorexie z pohledu esoteriky:

Pravděpodobná příčina potíží -  Popření vlastního života, extrémní strach, sebenenávist a odmítnutí.

 

Nový myšlenkový návyk - je bezpečné být sám sebou. Jsem skvělý takový, jaký jsem. Chci žít. Chci zažít radost. Beru se takový, jaký jsem.

Chorobná hubenost se vyskytuje skoro výlučně u pacientek. Je to typicky ženská nemoc. Pacientky, většinou v pubertě, upoutávají na sebe pozornost odmítáním jídla, což zdůvodňují – zčásti vědomě, zčásti nevědomě – obavou z tloustnutí. Striktní odmítání potravy se ovšem může zvrátit v opak : jsou-li samy a nikdo je nevidí, začnou konzumovat neuvěřitelné množství jídel. Nechtějí však potravu v sobě podržet a snaží se ji opět zvrátit. Když už ale jedí, dávají přednost věcem, které si označení „potrava“ sotva zaslouží : citrónům, zeleným jablkům, kyselým salátům, tedy výlučně věcem s nízkou výživnou a kalorickou hodnotou. Navíc tyto pacientky užívají projímadla, aby to málo nebo nic, které do sebe dostanou, rychle a jistě zase vyšlo. Mají také velkou potřebu pohybu. Podnikají dlouhé procházky, čímž se chtějí zbavit „sádla“, které nikdy nenabraly, a to je při jejich velmi oslabeném stavu na pováženou. Nápadný je také přehnaný altruismus těchto pacientek, vrcholící často tím, že s velkou láskou a péčí vaří jiným. Jinak mají velký sklon k pobývání v samotě a rády se stahují zpět. Chorobně hubnoucí pacientky nemívají menstruaci, nebo je pro ně tato funkce spojena s různými potížemi.

Shrneme-li tyto příznaky, vidíme značné vystupňování asketického ideálu. V pozadí se skrývá starý konflikt mezi duchem a hmotou, mezi nahoře a dole, mezi čistotou a pudy. NE nechutenství znamená i NE tělesnosti a všem požadavkům z těla vycházejícím. Jejich pravý ideál sahá daleko za oblast jídla: cílem je čistota a zduchovnění. Chtějí se zbavit všeho těžkého a tělesného. Chtějí uniknout sexualitě a pudovosti. Cílem je sexuální cudnost a bezpohlavnost. K tomu musí zůstat co nejštíhlejší, aby se jim nevytvořily žádné obliny vyznačující ženu. Tyto dívky se ženami stát nechtějí. Odpor proti vlastní ženskosti a sexualitě se projevuje absencí pravidelné menstruace. Nejvyšším ideálem je odmaterializování. Pryč se vším, co prozrazuje nízkou tělesnost. Odmítají každou pomoc a zarytě sledují svůj ideál : zduchovněním se zbavit všech tělesných projevů. Smrt nepociťují jako ohrožení, protože to, co u nich vyvolává strach, je životaschopnost. Bojí se všeho, co je kulaté, ženské, úrodné, pudové a sexuální, bojí se blízkosti a horka. Z tohoto důvodu také nejídají společně. Sedět v kruhu a společně jíst, to je prastarý rituál všech kultur, při němž se rodí lidská blízkost a vřelost. Jenže právě tato blízkost vyvolává u pacientek strach.

Pacientky trpí nenasytným hladem po živém, které se však ze strachu, aby jim nepřerostlo přes hlavu, snaží symptomatickým chováním vykořenit. Čas od času je však nenasytný hlad a žravost přemohou, a tak dochází k onomu tajnému obžerství. Cítí však vinu a snaží se svůj „poklesek“ napravit vydávením toho, co spolykaly. A tak tyto nemocné nemohou najít střed ve svém konfliktu mezi lačností a askezí, mezi hladem a odříkáním, mezi egocentrismem a altruismem. Za altruistickým jednáním vždy objevíme silně přehnanou egocentričnost. Pacientky tajně touží po pozornosti a dosahují svého cíle oklikou přes nemoc. Odmítáním jídla získávají náhle netušenou moc nad ostatními lidmi, kteří mají zoufalý strach a věří, že je musí přinutit k přijímání potravy a přežití. Tímto trikem dokáží už malé děti držet v šachu svou rodinu.

Pacientkám nepomůžeme nucenou výživou, nýbrž jen tím, že dokážeme, aby byly samy k sobě poctivé. Pacientka v sobě musí odkrýt a akceptovat lačnost, nenasytný hlad po lásce a sexu, svou egocentričnost a ženskost s veškerou pudovostí a tělesností. Musí pochopit, že pozemské oblasti nepřekoná jejich potíráním a potlačováním, nýbrž jen tím, že je prožije, a tím integruje, promění. Askeze většinou vrhá stín – a ten se jmenuje: žádostivost.

Použitá literatura:

Dethlefsen, Thorwald: Nemoc jako cesta

Dahlke, Rudiger: Nemoc jako řeč duše, Nemoc jako symbol

Hrabica, Miroslav: Co nám tělo říká aneb Po stopách nemocí