Mentální bulimie Tisk

Autor: dr. František Krch
Uveřejněno na: http://www.izhubnu.cz/index0.asp?kateg=3&Clanek=1099&akce=clanek&podkateg=31.
Čerpáno z knihy "Bulimie - Jak bojovat s přejídáním?", Grada 2003.
Děkujeme za udělení souhlasu s přepisem na naše stránky.


Mentální bulimie je porucha charakterizovaná především opakujícími se záchvaty přejídání, spojenými s přehnanou a nevhodnou kontrolou tělesné hmotnosti (opakující se hladovky, vyvolávané zvracení, zneužívání projímadel nebo nadměrné cvičení).

 

Příznaky poruchy se mohou dlouho ztrácet mezi nevhodnými jídelními zvyklostmi vrstevníků (většina mladých žen si přeje zhubnout a zaměňuje redukční dietu za normální jídelní režim) i rodiny. Nápadné jsou až ztráty jídla, nálezy projímadel a známky zvracení. Poškozené dívky se často vyhýbají společnému stolování a uzavírají se. Někdy se nápadně změní, jsou podrážděné, egocentrické a depresivní. Na vzniku poruchy příjmu potravy se podílí celá řada různých příčin. K jejímu rozvoji dochází v případě, že jedinec je vystaven rizikovým faktorům pro držení diet (sklon k nadváze, nevhodné rozdělení tělesného tuku, dieta v rodině, nevhodné jídelní návyky, společenský tlak) a současně i některým dalším, obecně nebezpečným, vlivům jako je například nízké sebehodnocení, nevhodná osobnostní struktura, alkoholismus nebo duševní porucha v rodině.

 

Pátrat po "základní" příčině poruchy je neproduktivní. O to důležitější je pochopit tento problém a snažit se ho věcně řešit. Spíše než silná vůle pomůže konkrétní jídelní plán a trpělivost. U mladých nebo příliš vyhublých anorektiček nebo depresivních bulimiček je zpravidla nezbytná hospitalizace. Lehčí případy bulimie se mohou pokusit překonat přejídání a bulimii za pomoci některé svépomocné příručky. Neexistuje ale žádné zázračné řešení jak se zbavit nevhodných jídelních návyků a přejídání. Nezbývá než se vzdát nebezpečné iluze diet, začít pravidelně jíst a rozšiřovat jídelníček o nejběžnější kategorie jídel.

 

Mentální anorexie a bulimie nejsou nemoci, které by vyléčil klid na lůžku nebo izolace od lidí. Velmi záleží na tom, jak se chová okolí nemocných. Jejich problémy vzešly z konkrétních podmínek určitého prostředí, ve kterém je důležité jak kdo vypadá, kolik váží, jaké diety drží, co jí nebo spíše nejí a o kolik se mu podařilo zhubnout. Proto významnější než varování je přiměřený vzor a podpora vhodného jídelního chování.

 

Pro ty, kteří se zabývají myšlenkou brát projímadla nebo zvracet může být varující informace, že jde nejen o velmi nebezpečné, ale z hlediska "kontroly" tělesné hmotnosti i neúčinné jednání. Snadno se na ně vytváří návyk a ve svých důsledcích vedou k ještě většímu přejídání a často i vzrůstu tělesné hmotnosti.