Zdroj: MF Dnes 8. srpna 2003, autor: Lenka Červenková.
Děkujeme za udělení souhlasu s přepisem na naše stránky.

Sotva deseti či jedenáctiletá dívka se prohlíží v zrcadle a s obavami pozoruje nepatrný náznak zaoblujícího se boku. V hlavě se jí rozezní poplašný alarm - časopisy pro dívky jsou plné fotek hubených modelek a zpěvaček, máma stále mluví o nějaké dietě. Kdo nikdy neslyšel, že tloušťka je nezdravá a nepěkná?

Tak úplně nenápadně může začít příběh další anorektičky. Dívky, která povýší snahu zhubnout nade vše, a ztratí tak postupně kontakt s realitou, přichází o přátele, o zdraví a někdy i o život. Ke spuštění jízdy po nebezpečné spirále stačí nějaká zdánlivě banální poznámka. Třeba ta, kterou matka nebo otec v dobrém pronesou při pohledu na dospívající dceru, jejíž postava se mění z dětské na ženskou. "Pro takového adolescenta stačí posměch spolužáků na téma tloušťky," varuje psycholožka Jana Kocourková z dětské psychiatrie v pražském Motole. Tato klinika se věnuje právě dětem, které trpí anorexií nebo naopak bulimií.

V médiích přibývá hubených modelek a hereček, v nemocnicích přibývá nemocných dětí a dospívajících dívek, které doplatily na svou touhu po abnormální štíhlosti. "V osmdesátých letech jsme měli maximálně dva tři případy anorexie na oddělení, dnes je z padesáti lůžek polovina obsazena dětmi s poruchou příjmu potravy," říká primář motolské psychiatrie Jiří Koutek. Navíc se průměrný věk dětí, které se potýkají s anorexií, stále snižuje. Anorexie přitom zdaleka neznamená jen to, že dívka je nadmíru hubená a skoro nejí. "Často vidíme případy naprostého vyčerpání a kolapsů z podvýživy. Někteří postižení se úplně přestanou hýbat, protože jim přestanou pracovat svaly. Mívají ochromenou imunitu," líčí specialista na výživu z pražské Thomayerovy nemocnice Pavel Kohout. Anorektičkám hrozí kromě ztráty menstruace naprostý rozvrat metabolismu a srdeční arytmie, které už přímo ohrožují jejich život.

Pacienti vnímají svoje tělo zkresleně a nevidí, jak ohrožují svoje zdraví. Hubnou za každou cenu. Odmítání jídla je pro ně jakousi drogou. "Člověk ztrácí reálný pohled a nezabývá se ničím jiným, než jak nejíst a neztloustnout," vysvětluje psycholožka Kocourková. Vyzáblé dívky podle ní cítí obrovskou úzkost, že přiberou, a když se najedí, mají pocit, že je vše ztraceno. Anorektičky jinak bývají atraktivní, cílevědomé dívky, které baží po úspěchu, často se věnují modelingu, studují vysoké školy. Byť vyhládlé, často nadále cvičí. Bulimičky už jsou trochu jiné - mají méně sklonů k perfekcionismu a také bývají chaotičtější.

Mentální anorexií trpí většinou dívky, ale přibývá i nemocných chlapců. V Česku připadá na třicet nemocných dívek jeden chlapec, v západní Evropě už je poměr deset ku jedné. Hodně přitom záleží na všímavosti okolí. Mnohdy si totiž i rodiče podle internisty Pavla Kohouta odmítají přiznat, že jejich dítě může trpět anorexií nebo bulimií. K psychiatrovi je proto nevezmou, takže stav dítěte se zhoršuje a potomek pak skončí rovnou na interním, nebo dokonce na anesteziologicko-resuscitačním oddělení.

Kdy by měli rodiče zpozornět?

"Pokud dítě odmítá jíst a hubne, nebo když mizí hodně jídla z lednice, ale dítě nepřibírá," radí Kocourková. Rodiče se často obávají, že jim lékaři potomkovu anorexii nebo bulimii vyčtou. Jenže, jak říká Kocourková, podobně jako při drogové závislosti je mnohdy těžké dítě uhlídat. Při podezření na anorexii či bulimii je nutná konzultace s lékařem, u dětí a dospívajících bývá první volbou praktický lékař. V nemocnici většinou dívky a chlapci zůstávají do doby, než přiberou na svou optimální váhu. Pomáhá jim mimo jiné psychoterapie a na míru sestavený jídelníček.

Anorexie a bulimie: varující příznaky a léčba

• podezřelé je, když dítě nebo adolescent hubne, odmítá jídlo, nebo se naopak přejídá a zvrací
• poruchy příjmu potravy často provází lhaní, anorektici tvrdí, že jedí, bulimii naopak odmítají tvrzení, že se přejídají a utrácejí za jídlo veškeré peníze
• dívky se vymlouvají například na to, že hubnout musí kvůli nabídce práce v modelingu a podobně
• chlapci i dívky trpící anorexií to často přehánějí s cvičením
• při podezření na poruchu příjmu potravy je třeba začít s léčbou co nejdříve, než se problém přemění v závislost
• důležité je přesvědčit nemocného o tom, že potřebuje odbornou pomoc, bez toho se léčba nepovede
• nemocní potřebují i psychoterapii, vhodná je i rodinná terapie

Bojíte se anorexie či bulimie?

Máte podezření, že vaše dítě trpí poruchou příjmu potravy? Obáváte se, že nepoznáte příznaky? Odpovězte si tedy na následující otázky, pokud na jednu z nich odpovíte kladně, je třeba problém konzultovat s odborníkem.

• Má vaše dítě výkyvy ve váze nebo najednou hodně zhublo?
• Má chuť k jídlu, ale přemáhá hlad a odmítá jíst, přestože netrpí nadváhou?
• Začalo dítě přehnaně sportovat a dostatečně nejí?
• Užívá projímadla a snaží se zhubnout, přestože váží přiměřeně, nebo dokonce méně, než by mělo vzhledem k věku a výšce?
• Bojí se toho, že přibere, a to i navzdory tomu, že má podváhu?
• Prožívá dítě chorobný strach z tloušťky?
• Popírá dítě svoji podváhu?
• Přestože je dítě hubené, připadá si normální, nebo dokonce tlusté?
• Ovlivňuje váha jeho sebevědomí, přehnaně mu záleží na vzhledu a na tom, kolik váží?
• Přestala vaše dcera menstruovat?
• Začalo se dítě přejídat nebo mizí z ledničky více jídla, než je obvyklé, a dítě přitom nepřibírá?
• Zabývá se vaše dítě často jídlem, například počítá kalorické hodnoty jídla?
• Přistihli jste někdy vaše dítě, jak zvrací, aby tak zmírnilo vliv jídla na váhu?
• Snaží se o přechodné hladovky nebo užívá projímadla?