Zdroj: TÝDENÍK TELEVIZE 26/20004
Autor: ZUZANA PTÁČKOVÁ

Děkujeme redakci za udělení laskavého souhlasu k přepisu na naše stránky.

Představitelky ideálu krásy jsou čím dál vyšší a hubenější. Lékaři bijí na poplach a organizátoři soutěží krásy se brání. A problém, který hýbe veřejným míněním, je na světě.

Jako reakce na výsledky soutěže Miss 2004 vznikla v Centru pro poruchy příjmu potravy, vedeném MUDr. Hanou Papežovou, CSc., petice adresovaná prezidentovi soutěže Miloslavu Zapletalovi, kde se mimo jiné píše: „Trend k mediální propagaci štíhlosti je natolik znepokojivý, že vás důrazně žádáme o zvážení způsobu další organizace této soutěže. Zasadíme se i o právní úpravu omezující další propagaci štíhlosti, která již splňuje kritéria pro onemocnění anorexií.“ Miloslav Zapletal reagoval otevřeným dopisem: „…Připadá mi nehorázné, že si osobujete právo určit něco na způsob diagnózy u skupiny mladých dívek a zpochybnit tak jejich zdraví před celou společností. …Váš tým útočí proti štíhlosti jako špatnému vzoru, jenž může vést k patologickému vývoji. Já se však domnívám, že štíhlost jako taková je pozitivní, samozřejmě pokud je vázaná na zdravou životosprávu. …Mimochodem, mám dojem, že vám uniklo, kolik modelek a missek na celém světě propaguje zdravý způsob života. Kvalitním jídelníčkem počínaje a pravidelným cvičením konče. Z tohoto hlediska představují pro ostatní mladé ženy spíš zářný příklad, a nikoli zhoubný vzor, jak se jim snažíte podsunout.“

Novodobá historie československých soutěží krásy odstartovala v roce 1966 pod názvem Dívka roku. Podobně jako dnes se soutěžilo nejen v tělesné kráse, ale také ve volitelném oboru. Ačkoliv se první dívkou roku stala Dagmar Silvínová, do povědomí veřejnosti se mnohem více zapsala Slovenka Alžběta Štrkulová, která na pomyslný trůn usedla o rok později. Jednadvacetiletá kráska měřila 164 cm, vážila 55 kg a byla obdařena mírami 98-64-94. Vítězka z roku 1968 (kdy už se soutěž jmenovala Miss Czechoslovakia) jednadvacetiletá Jarmila Teplanová měřila o čtyři centimetry více, vážila 60 kg a její míry byly 100-66-92. Miroslava Jančíková v roce 1970 už o centimetr přesáhla výšku sto sedmdesáti centimetrů a při váze 63 kg měla míry 96-65-95. Přestože se tu o přehnané štíhlosti nedalo mluvit, byly už tehdy missky předmětem vědeckého zájmu lékařů.

Laik se diví, odborník žasne

MUDr. Brigita Mastná, lékařka z pražského Ústavu kosmetiky, která měla v soutěžích z let 1966-1970 na starosti měření dívek, se k finalistkám soutěže před čtyřiadvaceti lety vyjádřila takto: „Dělám to už pátý rok a mohu tedy srovnávat. Domnívám se, že úroveň – i tělesná – stoupá u dívek rok od roku. Přesto však jsem letos opět i u velice krásných dívek zaznamenala, že se u nich začíná projevovat sklon k esovitému vybočení páteře a další znaky, které svědčí o tom, že samy pro svůj vzhled toho moc nedělají. Objeví se sice tu a tam dívka, která pěstuje gymnastiku, ale většinou děvčata, pokud už nějaký sport dělají, volí sporty jednostranné, které nejsou pro ně zrovna nejvhodnější. Zajímavé je, že proti celostátnímu průměru 162 cm volila porota pod vlivem trendu světové módy dívky vyšší, jejich průměrná výška byla kolem 168 centimetrů.“

Čtenářka Mladého světa, která byla v té době hlavním pořadatelem soutěže krásy, poslala do redakce dopis: „Královna krásy musí být ztepilá, bezvadně rostlá, v obličeji krásná a pochopitelně také dívka inteligentní a vybraných způsobů a vystupování. Nemohu však pochopit, jak můžete volit dívku tak vysokou, jako byly vloni miss Hanzalová a Bitnarová. Přece průměrná výška mužů u nás je asi 175 cm…Dále, co nemohu pochopit, je to, že když kupříkladu Hanzalová a jiné podobné královny krásy měří 170 cm, tak váží třeba 53 kg. To musí být vychrtlá nebo lže!“

Proměny ideálu

Průsvitné ženské postavy z doby gotiky, kypré dámy z obrazů Rubensových, Švabinského či Mánesových, Marilyn Monroeová, Brigitte Bardotová, Twiggy či panenka Barbie – to vše byly či jsou ideály dokonalé ženské postavy v proměnách času. Zatímco muži obvykle tak moc dokonalost tvarů své milované neřeší, ženy jsou posedlé vlastní postavou daleko víc. Jsou ochotné ničit si játra pilulkami na hubnutí, držet diety a upadnout do anorexie, absolvovat liposukci či nechat si zvětšit prsa. Ve své snaze o ideální vzhled se často uchylují k sebedestruktivním krokům, aniž jsou ochotny si připustit, že přiblížit se právě platnému ideálu krásy je pro devadesát procent žen nemožné z toho prostého důvodu, že s určitými tělesnými proporcemi se nic nenadělá. Když mám širokou pánev, nikdy nebudu útloboká, a když mám ramena jak profesionální plavec, nebudu působit dojmem křehkého ptáčátka, ani když shodím dvacet kilo. Možná by měly ženské časopisy více posilovat sebevědomí žen v oblasti jejich duševních kvalit, než jim předkládat rady, jak se stát fyzicky dokonalou. Od obchodníků se ženskou krásou to očekávat nelze. Například taková panenka Barbie, jíž se tolik mladých dívek chce podobat - když antropologové porovnali její míry se skutečnými tělesnými proporcemi, zjistili, že žena s jejím tělem by měla nepřirozeně dlouhý krk a stejně tak nesmyslně přerostlé nohy.

Josef Ťapťuch, akademický malíř a vedoucí Ateliéru oděvního výtvarnictví VŠUP:
Ideál ženské krásy se mění v desetiletých cyklech a je vždy určitou protichůdnou reakcí na ten dosavadní. Stačí, poohlédneme-li se za posledními padesáti lety. I problém přílišné hubenosti se tam už projevil, když se v šedesátých letech objevila modelka Twiggy, k jejíž vychrtlosti se hned vyrojily výhrady. Současně se však stala fenoménem. Problém okolo missek, který dnes hýbe veřejností, je podle mého názoru falešný. I proto, že modelka nikdy neměla ve společnosti takovou roli jako dnes. Tón udávaly herečky nebo dámy něčím zajímavé a zdatné duchem. Jestli mezi nimi byly krásky, pak to byly krásky svébytného typu. To, že jsou to dnes modelky, je především marketingový produkt. Ale je na naší vůli, zda si jej necháme vnutit. V Paříži se v posledních dvou letech na přehlídkách stávají sedmnáctileté vyhublé dívky stávají minoritou a začínají převažovat třiceti-čtyřicetileté dámy často kyprých tvarů. Dnes je ve světě tendence vyhledávat takzvané prototypy společnosti, a ne uměle vytvořené ideály krásy. Mimochodem – štíhlé modelky jsou preferovány z prostého důvodu: dobře se na ně šije, obšívat dámy plných tvarů je totiž mnohem těžší. Modly z nich dělají média. Při kritice přílišné hubenosti však také hraje roli komplex obézní většiny. Alarm často spouštějí ti, kteří se tetelí, že by jim někdo chtěl korigovat chuť k jídlu a jídelníček. Když se podíváte na filmy z šedesátých let, uvidíte, že tehdy jsme byli docela štíhlý národ, což už dnes neplatí. Takže ten problém současně rozděluje společnost, která se přirozeně valí k obezitě – vyvolává vztek v obézních lidech na ty, kteří si udržují štíhlou postavu. Tím ovšem nepodceňuji anorexii…

MUDr. Kateřina Krečmarová, primářka kliniky komplexní rehabilitace Monada:
Zdravá štíhlost je dána především geneticky, ať už jde o stavbu postavy nebo funkci metabolismu. U nezdravě hubených dívek hrozí nebezpečí úbytku svalové hmoty, které jde ruku v ruce s tím, že štíhlost je dosažena jenom drastickým omezením přísunu kalorií a chybí fyzická výkonnost. V případě dívek soutěžících o titul miss to ale tak asi není, už vzhledem k výkonům, které tam podávají.

Diana Kobzanová, miss ČR 2001:
I když máme s panem Zapletalem určité problémy (Dianě Kobzanové byl titul odebrán za údajné porušení smlouvy – pozn. red.) a já bych si mohla jakoby na just přisadit, musím se ho v tuto chvíli zastat. Z vlastní zkušenosti vím, že každý má jiný metabolismus a někdo může jíst, co chce a zůstane pořád štíhlý, což jsem já a samozřejmě řada dalších. Anorexie je jistě velký problém, ale vinit z ní soutěž Miss je nesmysl. Lidé snad nejsou stádo, aby museli být všichni vysocí a hubení, když je zrovna štíhlost v módě. Každý by měl zodpovídat sám za sebe a za své zdraví. Když někoho příroda neobdaří takovými proporcemi, jaké mají finalistky soutěže Miss, neměl by se tím trápit. Krása má přece mnoho podob.

Jan Němec, režisér, člen poroty Dívka roku 1967:
Na rovinu vám řeknu, že tito kostlivci, kteří vyhrávají v soutěžích krásy, mi nahánějí hrůzu. Rozhodně bych s žádnou z těchto krásek na rande nešel a jsem přesvědčený, že podobný názor má i moje generace. Dívka roku 1967 Alžběta Štrkulová, která mi pak také hrála malou roličku ve filmu, byla nádherná žena plných tvarů a podle mého názoru byla také klasickou kráskou.

Jiří Suchý, herec, člen poroty Miss Czechoslovakia z roku 1968:
Ideál ženské krásy je podmíněn mnoha faktory, počínaje obecnou módou a konče individuálním gustem. Kdyby se setkala vychrtlá Twiggy blahé paměti s boubelatou dívkou z Rubensova obrazu, mohli byste mít za to, že jde o dva různé živočišné druhy. Když jsme s panem Škvoreckým seděli v porotě Miss 68 mezi různými módními návrháři, zástupci kosmetických salonů, zkrátka mezi odborníky (pan Škvorecký se ke mně naklonil a šeptl: Je to tu samej odborník, jenom my dva jsme tu za sprosťáky…), byl ideál krásy přece jen trochu jiný, než dnes. Od těch dob rozlišuji ženu krásnou od ženy přitažlivé. Krásnou ženu obdivuji jako kousek, který se přírodě povedl, ale neznamená to, že bych ji chtěl – decentně řečeno – pojmout za svou choť. A na druhou stranu je mnoho přitažlivých dívek, vlastně 99 procent, které by svými mírami před příslušnou komisí neobstály, ale které jsou k sežrání.