|
Zdroj: autor Tashik, www.zena.atlas.cz
Děkujeme redakci za udělení souhlasu k přepisu na naše stránky.
Stačí zhubnout a dokázat se kontrolovat! Tak začínají myšlenky většiny dívek, ale i kluků, kteří se dostali do rukou nebezpečnému démonovi kontrolujícímu jejich příjem jídla. Poruchy příjmu potravy, či už ve formě hladovění nebo přejídání se, jsou jednou z nejvíce rozšířených nemocí současného světa.
19.1.2005
Snaha zhubnout z jakéhokoliv důvodu a za jakoukoliv cenu? Od toho je už jen malý krůček k mentální anorexii či bulimii, které představují ve svých projevech mezní polohy jídelního chování - od život ohrožujícího omezování příjmu potravy až po přejídání spojené s pročišťováním (laxativa, diuretika a především zvracení) nebo hladověním. Obě poruchy však mají mnoho společného. Je pro ně příznačné intenzivní úsilí o dosažení štíhlosti spojené s omezováním energetického příjmu, strach z tloušťky a nespokojenost s tělem. Další psychické a somatické symptomy většinou souvisí s mírou podvýživy, s intenzitou užívaných metod na zhubnutí a s „úspěšností“ při jejich aplikaci.
Nespokojené studentky
Chování, postoje a prožitky žen trpících mentální anorexií a bulimií jsou v mnoha směrech podobné reakcím a prožitkům lidí, kteří se dlouhodobě omezují v jídle nebo se jinak snaží zhubnout. Hranice mezi normou a patologií je v těchto případech velmi křehká. Podle odborníků je život nejméně deseti procent mladých žen ovládán strachem z tloušťky bez ohledu na jejich reálnou tělesnou hmotnost. Ve studii realizované na vzorku 1 238 studentů náhodně vybraných středních a učňovských škol (věk 15 až 19 let) bylo téměř 58% dívek nespokojeno se svým tělem a pouze 13,5% dívek (64% chlapců) uvedlo, že si nepřeje zhubnout. Většina ze 634 sledovaných dívek si přála zhubnout, i když jen 3,8% z nich mělo nadváhu (6,3% bylo naopak výrazně vyhublých), a to i v případě, že byly spokojeny se svým tělem. Nejsou tyto výsledky alarmující?
O metodách, jaké dospívající využívají ke kontrole tělesné hmotnosti vypovídá následující tabulka. V rozporu s tradiční představou, že poruchy příjmu potravy jsou exkluzivní poruchou, nejčastěji držely diety, zvracely a měly problémy s jídlem studentky učňovských škol. Nejméně problémů s příjmem potravy uváděly studentky gymnázií, které ale současně byly v průměru nejštíhlejší.
Strategie kontroly tělesné hmotnosti (údaje v %)
| Strategie |
Muži |
Ženy |
| Diety |
12,6 |
57,4 |
| Cvičení * |
52,8 |
85,5 |
| Zvracení |
3,5 |
6,0 |
| Laxativa |
2,7 |
4,7 |
| Léky na zhubnutí |
1,5 |
3,9 |
| Pravidelně vynechává některé hlavní denní jídlo |
16,0 |
34,4 |
| Dává přednost vegetariánské kuchyni |
2,2 |
7,8 |
* cvičení pouze ve snaze zhubnout nebo posilovat
Jako na kolotoči
Při velmi přísné a zejména neoprávněné dietě, která si vyžaduje značnou sebekázeň, je opakované selhání nevyhnutelné. Dietu držící ženy či muži jsou deprimovaní, trpí výčitkami, že selhali, klesá jejich sebevědomí a stoupá potřeba zvýšit svoji cenu. Svoji snahu tak opět směřují na to, co je pro ně důležité (tedy ideální tělo a sebekontrola) a na prostředek, kterým svoje priority dosáhnou (tedy dieta). S pocity neúspěchu se jim klasicky zhoršuje nálada a chuť dělat něco jiného. Současně tak klesá možnost snížit pozornost soustředěnou na kontrolu v jídle a tělesnou hmotnost.
Většina bulimiček neustále smlouvá se svým tělem a snaží se měnit jednu dietu za druhou. V zásadě můžeme vymezit tři typy redukčních diet:
- Prvním typem je PŮST, kdy se bulimička (bulimik) snaží během dne co nejdéle nejíst. Jako vhodný argument slouží práce a nedostatek času. Někteří dokáží držet půst klidně i několik dnů, zpravidla od jednoho záchvatu přejedení ke druhému a jedí podle pravidla: „Všechno nebo nic“.
- Další metodou je snaha udržet ENERGETICKÝ PŘÍJEM pod určitým limitem (například 1000 kalorií), který může být velmi přesně vymezen kalorickou hodnotou denního jídla nebo striktním jídelním plánem. Každé sousto navíc je potom vnímáno jako přejedení.
- Třetí metodou je velmi časté VYHÝBÁNÍ SE některým jídlům, která jsou považována za energeticky velmi hodnotná nebo riziková z hlediska přejedení, a některým hlavním denním jídlům (obvykle snídani nebo večeři). Pocit provinění při ochutnání a porušení kategorického zákazu je často spouštěcím mechanismem přejedení. Platí zde jakási pravá úměra - s rozrůstajícím se počtem „zakázaných“ potravin vzrůstá nebezpečí přejedení.
Kde hledat důvody?
Přečetli jste si několik opravdu odstrašujících řádků, ale vězte, že nic z toho nebylo přehnané a poruchy příjmu potravy mají opravdu takovýto průběh. Je tedy důležité poohlédnout se po zdrojích a příčinách, které k těmto poruchám vedou. Až dvě třetiny dívek dávají vznik poruchy do souvislosti s nějakou životní událostí. Nejčastěji uvádějí osobní nebo rodinné problémy, narážky týkající se tělesného vzhledu a životní změny. Většinou je však velmi obtížné rozlišit, nakolik jsou tyto problémy příčinou nebo důsledkem poruchy, případně jakou další roli hrají v životě nemocného.
Můžeme říct, že nevhodné jídelní návyky jsou psychického původu a významnou roli hraje strach z tloušťky. Postupně nabývá různé podoby, jako je strach z tuků a sladkostí, strach snídat nebo strach mít plný žaludek. Obavy o postavu a množství jídla jsou stejně intenzivní jako obavy o váhu a jsou spojeny s nutkavou potřebou měřit „míru ohrožení“. V případě obav o váhu to vede k neustálému vážení, v případě strachu z jídla k nekonečnému dohadování se o tom, co je a co není normální porce a srovnávání se s ostatními. Přestože postavu nelze snadno měřit, je většina dívek přecitlivělá na to, jak snadno se vejdou do úzké sukně nebo si pravidelně přeměřují některé tělesné partie.
Kořeny každého strachu, a tedy i strachu z tloušťky jsou v reálném životě a světě, který dívky s poruchami příjmu potravy obklopuje. Módní průmysl a média neustále rozšiřují názor, že i mírná nadváha je zdraví škodlivá a že vyhublá štíhlost je nejdůležitějším aspektem fyzické přitažlivosti. Proto je dnes vyhublost spojována se zdravím, sebekontrolou, elegancí, společenskou přitažlivostí a mládím. Problém je v tom, že lidské zdraví, krása ani spokojenost nejdou přesně zvážit a změřit a že každé zjednodušené tvrzení může být zneužito. Lidské vnímání je výběrové, což znamená, že každý vidí především to, co se mu hodí a je v souladu s jeho postoji. Zatímco padesátiletý muž se sklonem k nadváze bude pravděpodobně bagatelizovat nezbytnost snížit příjem tuků, může šestnáctiletou vyhublou dívku dovést strach z tloušťky „maskovaný“ za zdravou výživu k poruše příjmu potravy. On bude přeceňovat nebezpečí podvýživy a anorexie, ona bude zdůrazňovat ohrožení tloušťkou a nezdravou výživou.
Kde hledat pomoc?
Pokud máte někoho blízkého, o kom si myslíte, že některou z těchto poruch trpí, měli byste s pomocí začít co nejdřív! I když mluvit s nemocnou osobou je poněkud obtížné a bude se vám zdát nesmyslné, neztrácejte trpělivost. Mnoho anorektiček či bulimiček o svém problému ví a chce s ním skoncovat, ale samotným se jim to málokdy podaří. Proto je nutná pomoc zvenčí a pokud zůstane v rodinném či přátelském kruhu, tak bude i méně traumatizující. Některé případy však jsou v takovém stadiu, kdy už vyžadují odbornou lékařskou pomoc. Tehdy nepomůže vaše snaha, domlouvání či křik. Víme již, že mnohé případy vedly k úplnému fyzickému vyčerpání s následkem smrti a pokud nechcete nic podobného zažít, jednejte okamžitě. V České republice funguje mnoho organizací, spolků či lékařských zařízení, kteří s tímto problémem bojují.
|