Časopis Chvilka pro tebe, podzim 2003, rubrika Ženy se svěřují.

Děkujeme redakci za laskavý souhlas k přepisu na naše stránky.

Jmenuji se Marcela a pocházím z vesnice u Opavy, vyrůstala jsem v milé a bezproblémové rodině. Vše začalo v mých 16 letech. Kluk, který se mi líbil, mi dal najevo, že jsem dobrá kamarádka, ale že má rád hubené. V té době jsem měřila 163 cm a vážila 64 kg. Řekla jsem si: „A od čeho jsou diety?“ Začala jsem jíst menší porce, cvičila, ale výsledky žádné. Štvalo mě to, tak jsem jedla ještě míň. Výsledky se dostavily brzo, jenže si toho všimli rodiče a už byl oheň na střeše. Já na sebe byla hrdá. Připadala jsem si krásná, ale doma to bylo stále hroší. Pak jsem přišla na kompromis – začnu zvracet. Rodiče uvidí, že jím, ale já budu hubnout. Za měsíc jsem shodila 8 kilo. Netrvalo dlouho a máma přišla na to, co dělám. Po strašné hádce jsem naoko slíbila, že toho nechám. Před rodiči jsem vždycky snědla trochu jídla a pak se šla pod záminkou venčení psa či jízdy na kole vyzvracet někam ven na odstrčené místo. Došlo k tomu, že jsem ztratila menstruaci. Stačilo si ale jednou za čas v sobě nechat rýži nebo ovoce a opět jsem menstruovala. Nakonec si rodiče zvykli, že jsem štíhlá, ačkoliv neznali pravou příčinu.

V 18 letech jsem úspěšně odmaturovala a dostala byt. Touha po štíhlosti zvítězila nad zdravým rozumem. Opět jsem zvracela, ale již bez rodičů za dveřmi. Zase jsem ztratila menstruaci, mé počínání se začalo odrážet na pleti, kazivosti zubů, nepěkných nehtech, vypadávání vlasů. Zapomínala jsem a to, co předtím byla pro mně banalita, jsem řešila jako problém. Když jsem pak začala ztrácet vědomí, trochu jsem ubrala, ale za měsíc šlo vše nanovo.

Tohle hazardování mě drželo dva roky, až jsem si našla přítele. Když zjistil, co provádím, snažil se mi pomoct. Skoro rok jsem byla na zelenině a nezvracela. Jednou jsme ale šli na nějakou party a já viděla samé hubené holky. Byla to pro mě rána a vše se vrátilo, znovu jsem si vyvolávala zvracení. Pět dní nato jsem však ucítila nutkání jít zvracet sama od sebe. Něco nebylo v pořádku a když už se mi nechtělo ani kouřit, šla jsem ke gynekologovi. Byla jsem těhotná! Sice to nebylo plánované, ale měli jsme s přítelem velkou radost. Začala jsem jíst a měla jedinou starost – aby bylo děťátko v pořádku. Narodila se nám nádherná, zdravá holčička a já byla v pohodě ještě rok, co jsem kojila. Jakmile jsem ale začala malou krmit z láhve, deprese zaútočily znovu a já jim podlehla.

Dnes ji mi 25 let, a bydlím s tříletou dceruškou sama. Její otec od nás kvůli mým komplexům odešel. Dceru denně navštěvuje a stále opakuje, že mě miluje a rád by se vrátil. Má však podmínku – že s tím přestanu. Já sama bych ho chtěla zpátky a být zase rodina, ale také chci být hubená!

Momentálně vážím 49 až 50 kilo, živím se jen ovocem a zeleninou a jsem na vitamínech, ovšem když někde něco sním, jde to ven. Je směšné, že jsem s tím vším začala proto, abych byla pro muže přitažlivější. Za štíhlost platím příliš vysokou daň, podepsala se na mých prsou, zadečku, vráskách na obličeji, celkové únavě, nechuti na sex. Sama nevím, proč to dělám, snad už z toho nemůže ven a nemohu bez toho být. Proč nenavštívím psychologa? Mám strach. Bojím se, že bych přišla o dceru nebo mě dokonce zbavili svéprávnosti. To by mě zabilo, dcerka je jediný, kdo mě drží nad vodou.