Proč diety nefungují a proč jsou dokonce nebezpečné

Čerpáno z knihy Patricie Bröhmové „Jsem já ze všech nejkrásnější ?“.

Vydalo nakladatelství Amulet, Praha 1999.


Časopisy pro ženy přicházejí rok co rok s nejnovějšími zázračnými dietami přesně načasovanými na dobu prázdnin a dovolených. Věk žen, které diety podstupují stále klesá. První diety absolvují mnohé dívky už mezi desátým a dvanáctým rokem života.

Diety slibují hory-doly, realita však bývá často žalostná. Člověk se několik dnů, možná dokonce několik týdnů týrá. Nepřetržitě ale myslí na to, kdy zase bude moci něco sníst. A na to, co všechno by snědl, kdyby mohl. Zkrátka – ustavičně se zaobírá jídlem. Potom s dietou skončí a většinou zažije velké zklamání. Těch několik těžce shazovaných kilogramů nabere zpět, než se naděje.


Vědci znovu a znovu varují před neuváženým experimentováním s dietami. Důvod je nasnadě. Když držíme diety příliš často, je systém signálů hladu a sytosti naprosto dezorientován. Tělo dostává méně jídla a přizpůsobuje se tomu. Jak má náš organismus vědět, že právě teď držíme dietu ? Vypukl hladomor !, myslí si naše tělo. A proto to příroda zařídila tak, že organismus téměř okamžitě přepne na nouzový režim. Začne hospodařit. Redukuje procesy látkové výměny, spaluje méně kalorií, a to z jednoho jediného důvodu – z pouhého pudu sebezáchovy. To také vysvětluje, proč při dietě většinou mizí první kilogramy velmi rychle a zdánlivě bez problémů. Organismus potřebuje určitou dobu, než zareaguje. Tělo si řekne – aha, stravy není nazbyt, musím tedy zatáhnout za nouzovou brzdu. A potom už kilogramy ubývají pomaloučku, anebo přestanou ubývat úplně. Když pak s dietou skončíme, látková výměna nemešká a vezme si, co postrádala. Kalorie, které teď dostane, zpracovává zvlášť efektivně. Proto lidé po skončení diety tak rychle zase přiberou. Naše tělo neošálíme – je to velmi důmyslný stroj !

Časté odtučňovací kúry znamenají pro organismus obrovský stres. Když se stravovací zvyklosti neustále mění, látková výměna neví, na čem je. Dochází pak k tzv. jojo-efektu. Člověk hubne při každé dietě ještě pomaleji a když s dietou skončí, přibere ještě rychleji. Vyvážený stravovací režim je opravdu to nejlepší, co můžeme svému tělu dát.


Právě proto jsou veškeré diety tak nebezpečné. Někdy totiž znamenají začátek konce, protože mohou vést přímo k poruchám příjmu potravy. Kdo drží dietu často, snadno se ocitne v začarovaném kruhu. S každou dietou klesá bazální metabolismus /viz. další článek – „Co je bazální metabolismus/, tj. základní množství energie, kterou tělo potřebuje, aby mohlo správně fungovat. Tělo si tedy zvykne, že musí vyjít s menším množstvím energie. A když po skončení diety nastane normální přísun potravy, tělo to chápe jako „žrací“ orgie. Vše, co přesahuje jeho /přechodně sníženou/ potřebu energie, si schová do své zásobárny tuku jako rezervu na horší časy. Protože „co kdyby náhodou zase přišel hladomor ?“ Stane se tak přesně to, čeho jsme se obávali a čemu jsme chtěli zabránit – ztloustneme. Následuje další dieta a další a vše se rozjíždí nanovo. Jedna dieta stíhá druhou a najednou vězíme až po uši ve stravovacích poruchách.

Držíme-li diety neustále, ocitáme se v nebezpečí anorexie. Ztrácíme kilo za kilem a jednoho dne pravděpodobně přestaneme mít své stravovací návyky pod kontrolou. Staneme se posedlými hubnutím. Hazardujeme se svým zdravím.


Tělo je dobře vyzbrojeno pro boj s úbytkem hmotnosti. Zvlášť rafinovanou, zázračnou zbraní jsou hormony. Při drastické dietě organismus prostě přestane produkovat určité hormony ovlivňující náladu. Dostavují se tedy deprese. Jakmile člověk přijme potravu bohatou na sacharidy, jeho nálada se okamžitě zlepší. A právě proto následuje zpravidla po delších fázích hladovění a půstu hotový záchvat přejídání. Člověk není schopen se ovládat. Když se vzor tohoto chování zaběhne – hladovění/přejídání/hladovění/přejídání – jsme na nejlepší cestě k vážné bulimií.