Uveřejněno v Bratislavských lékařských listech, 1997, č.1, s. 48-49,
závěry z 41. řádné pracovní schůzky Slovenské lékařské společnosti dne 4.3.1996

Autoři: Birčák J., Niňajová S., Tichá Ľ.

Vysvětlivky k odborným výrazům naleznete v závěru článku.

Bulimie patří mezi závažné poruchy příjmu potravy, jejichž výskyt (především u děvčat v pubertě a dospívání) v posledním desetiletí narůstá. Známe tyto základní typy onemocnění: obezita, anorexia nervosa, bulimia nervosa a spojení těchto dvou typů (bulimie se vyskytuje jako komplikace anorexie, bulimarexia). Autoři se ve studii zaměřili především na syndrom bulimia nervosa. Jde o psychosomatická onemocnění, které charakterizují návaly mučivého hladu a nadměrného příjmu potravy („žravosti“) s následným zvracením nebo jiným pročišťovacím úkonem (projímadla, diuretika, nadměrné cvičení, hladovění). Projevy bulimického chování jsou známy již od antiky. Jako syndrom ale bulimii systematicky popsali až v druhé polovině 70tých let tohoto století.

Diagnostická kritéria pro syndrom bulimia nervosa jsou:

• opakované návaly přejídání se („žravosti“), přičemž jednotlivé návaly jsou od sebe oddělené (nejméně 2 h), během návalu nad sebou pacient ztrácí kontrolu
• nevhodná opatření proti přibírání (zvracení, projímadla, diuretika, nadměrné cvičení)
• přinejmenším dvě nutkání přejíst se za týden po dobu tří měsíců
• přílišné zaobírání se postavou a hmotností
• porucha se neobjevuje v průběhu anorexia nervosa

Z laboratorních nálezů jsou důležité:

• metabolická alkalóza
• hypokáliémie
• hypochlorémie
• zvýšena hladina amylázy v krvi
• hypoglykémie
• hormonální disbalance.

 

Onemocnění může způsobit vážné somatické komplikace, které mohou ohrozit i pacientův život. Nejčastěji to jsou gastrointestinální komplikace (hematochézie, hemateméza, stomatitida, gastroezofagální reflux, zvětšení parotis, pankreatitida, ostipacie, ruptura žaludku), kardiovaskulární (arytmie, kardiomyopatie, ortostatická hypotenze), dermatologické (Russelův příznak) a zubní (zubní kaz až devastace zubů).
Přesná příčina poruch příjmu potravy není známa. Usuzuje se na multifaktoriální etiologii. V popředí pozornosti stojí úvaha o disfunkci hypothalamu. Za rizikové faktory se považuje ženské pohlaví, reakce individuálního psychického terénu na různé problémy, obezita, porucha sebevědomí, obava před sexuální úlohou v dospělosti, narušené vztahy v rodině, negativní vlivy prostředí.

 

Vysvětlivky:

Acidobazická rovnováha
Rovnováha mezi kyselinami a zásaditými látkami, tj. mezi jejich tvorbou a jejich vylučováním. Její přesné udržení v určitém rozmezí je nezbytné pro správnou činnost organismu. K mechanismům, kterém minimalizují větší výkyvy patří:

• pufry – nárazníky, tlumivé roztoky – vyvolávající okamžité změny
• plíce – vydýchávají kysličník uhličitý
• ledviny – ty mohou po dlouhou dobu kompenzovat poruchy této rovnováhy

Za normálních okolností má organismus tendenci se okyselovat – kyselé látky však dokáže pufrovat a vyloučit močí, která je proto obvykle kyselá.

 

Acidóza – převaha kyselin v těle

 

Alkalóza – převaha látek zásaditých. Porucha acidobazické rovnováhy ve prospěch zásaditých látek, tj. jejich zvýšená tvorba nebo zvýšené vylučování (ztráta) kyselin.

Oba typy poruchy mohou být vyvolány metabolickými ději nebo poruchami dýchání (tzv. respirační acidóza).

Metabolická alkalóza
metabolickou alkalózu způsobuje :

• silné zvracení – přičemž se ztrácí kyselina chlorovodíková, která se tvoří v žaludku
• ztráta kália močí

Nekompenzovaná alkalóza – akutní nebo dekompenzovaná se projeví alkalemií (nadbytek zásad – zásaditých iontů v krvi – hodnota pH krve je vyšší než 7,4).

 

Hypokalémie – nedostatek draslíku v krvi. Kalémie je koncentrace draslíku v krvi, respektive k krevní plasmě.

 

Hypochlorémie – nízká hladina chlóru v krvi.

 

Amyláza – trávicí enzym, který štěpí dlouhé molekuly některých sacharidů, zejména škrobu, na menší. Umožňuje tak jejich vstřebávání. Je zejména ve slinách a ve šťávě slinivky. Při postižení slinivky (zánětem = pankreatitidou) stoupá množství enzymu v krvi a moči. Jeho stanovení slouží k diagnostice chorob slinivky. Zvýšená hladina amylázy v krvi = postižení slinivky zánětem = pankreatitida.

 

Hypoglykémie – nízká hladina krevního cukru (glukózy). Vede k závažným poruchám činnosti mozku, který je závislý na přívodu cukru v krvi. K příznakům hypoglykémie patří:

• slabost
• hlad
• třes
• někdy křeče
• studený pot
• zmatenost až bezvědomí

První pomocí – i léčebnou – je podání glukózy v čaji nebo intravenózně.

Hladovění vede rovněž k hypoglykémii. Může k ní také dojít při:

• vytrvalostním sportu (pozor na posilovny, aerobiky … apod.)
• při konzumaci většího množství alkoholu
• u vážných nádorů slinivky

Gastrointestinální – týkající se žaludku a střeva, většinou ve významu trávicího ústrojí.

 

Hematochézie – krvácení z konečníku

 

Hemateméza – zvracení krve nebo zvracení s příměsí krve. Příznak krvácení do horní části zažívací trubice, např. z peptického vředů nebo jícnových varixů při cirhóze jater.

 

Stomatitida – zánět sliznice dutiny ústní. Postižená může být celá sliznice nebo jej její část (jazyk, dásně). Příčinami jsou bakterie, herpetické viry, plísně. Někdy provází celková onemocnění u dětských infekčních nemocí, kožních nemocí, cukrovku nebo nedostatek vitamínů.

 

Gastroezofagální reflux – pronikání kyselého žaludečního obsahu do jícnu (jedná se o poruchu svěrače mezi jícnem a žaludkem).

 

Parotis – příušní slinná žláza.

 

Pankreatitida – zánět slinivky břišní – může být akutní nebo chronický.

Akutní – prudké a těžce probíhající onemocnění. Někdy vzniká v souvislosti se žlučovými kameny. Může být vyprovokováno těžkou dietní chybou. Lehčí formy se někdy označují jako „podráždění! – iritace slinivky.

Chronický – vzniká někdy až po akutní formě anebo vzniká zcela samostatně. Pankreatitida má různé projevy. Komplikací zánětu může být vznik cysty, spíš pseudocysty, která může stlačovat některé okolní orgány a může být důvodem k operaci.

 

Ruptura žaludku (jícnu) – protržení žaludku (jícnu)

 

Kardiomyopatie – onemocnění srdeční svaloviny, které je způsobeno jejím poškozením, a to infekcemi, toxickými látkami nebo některými celkovými chorobami.

 

Ortostatická hypotenze – pokles krevního tlaku po postavení se.

 

Dermatologické – kožní.

 

Syndrom Russselův I. - trpasličí vzrůst

 

Syndrom Russelův II. – nádor hypothalamu u dětí – progredující (postupné) hubnutí s úplným vymizením podkožního tuku.

 

Gastroinestinální hormony – hormony, které vznikají v trávicím ústrojí a ovlivňují jeho činnost. Např. gastrin, sekretin, cholecystokinin, enteroglukagon. Některé mají funkci i v jiných systémech, např. pracují jako neurotransmitery (slouží k přenosu elektrického impulsu v nervovém systému).

 

Gastrin – zvyšuje vylučování žaludeční šťávy

 

Sekretin – podporuje vylučování sekrece slinivky břišní

 

Cholecystokinin – tvoří se v tenkém střevě (dvanáctníku). Uvolňuje se po přechodu natrávené stravy do střeva (zejména tuků). Způsobuje vyprázdnění žlučníku a pravděpodobně tvorbu trávicích enzymů slinivky. Žluč a enzymy se vylučují do dvanáctníku a podílejí se na trávení potravy. Je příkladem hormonu, který současně plní funkce v nervovém systému – má například vliv na pocitu sytosti po jídle.

 

Glukagon – peptidový hormon, tvořený v Langerhansových ostrůvcích slinivky břišní. Má opačné účinky jako inzulín, tedy zvyšuje hladinu cukru v krvi.

 

Vysvětlivky jsou použity z Praktického slovníku medicíny, nakl. Maxdorf, 2000. Tento slovník v elektronické podobě naleznete také na http://www.maxdorf.cz/.