Dobrý deň prajem, dostala som sa sem do tohto fóra nakolko študujem posledny rocnik psychologie a zaoberam sa vo svojej magisterskej praci touto témou. Pride mi naozaj drze od vas teraz ziadat vyplnenie dotaznika, ale na kolko to je pre mna dolezite tak sem hodim link, a kto bude chciet nech ho vyplni. Dotaznik sa sklada len z otazok, ktore sa tykaju vasej osobnosti. Vopred dakujem za vyplnenie a este raz sa ospravedlnujem za vstupovanie do fora. https://www.survio.com/survey/d/G2Q1N4X1T5V6Z6Q5O

Dobrý den, myslím, že jsem bulímička a to bohužel už dlouhá léta. Nejhorší na tom je to, že díky tomu mám velké zdravotní problémy, trpím hroznýma depresema a tím, že jsem občas protivná i sama sobě jsem všechny kolem sebe celkem slušně odehnala a i já se začala společnosti dost stranit. Dřív jsem byla velmi společenská, veselá, aktivní, měla jsem život celkem ráda. Bohužel už dlouho se jen snažím přežít. Mo ráda bych to změnila, ale každá má snaha po nějaké krátké době zatím skončila opět přejedením a pak zvracením. Ach jo.. Už to tak nechci!!! Jak vyskočit z tohoto kolotoče?

Ahoj, jmenuji se Lota. A je na case abych si priznala, ze mam problem. Problem ktery mam, ale nechci ho videt.Protoze ja em usoudila, ze neco musim zhubnout. A ted uz se akorat tocim v kolotoci nejezeni a kdyz uz se najim tak zvracim (cilene). Lidi kolem me vedi jen o nejezeni (kdo by chtel svemu okoli priznat to ze nejen ze nezeru, ale jeste bliju). Dlouho me moje okoli upozornovalo na to ze delam neco spatne. Ted uz rezignovalo a vubec si me nevsima. A kdyz se nahodou nekdo pokusi mi ppodat pomocnou ruku tak razantne odmitnu. ( ja prece nemam problem). Takze sem prisla skoro o vsechny co mam rada. A psychicky se citim naprosto mizerne. Nemam do niceho chut a hlavne ani silu. Sem casto hrozne unavena, ale zaroven nemuzu spat. Bolí me zaludek, mam krece do bricha, trese se mi cele telo, boli me cele telo, silne me boli hlava a v krku. Kdyz citim slabost az na omdleni tak si dam cukr. Kdyz se najim a nemuzu to vyzvracet tak mam neuveritelnej pocit uzksti a sebenenavisti. Nevim co s tim delat. Potrebovala bych aby si semnou promluvil nekdo blizky. Ale jak sem jiz psala tak vsechny blizke sem odradila. A navic stale tvrdim jak je vse v poode ( tak se ted bojim prijit s tim ze uz prez rok delam neco takoveho). Je to napsane hodne zmatkovite.(omlouvamse, ale snad to bude aspon trochu pochopit) Dekuji za odpoved.

Ahoj.Zjistila jsem,že asi trpím anorexií.Mám přísnej režim,který jsem si stanovila.Jím docela často,strop mám na 900kcal.Cvičím a chodím na túry,abych něco spálila.Jsem teď na BMI 15,4 - 15,6.Všichni mi říkají,že by jsem měla přibrat,ale to nedokážu.Občas si zobnu něco sladkého,aby si naši nemysleli,že mám anorexii,ale pak mám výčitky a musím cvičit.Co mám dělat dál?Někdo mi říkal,že tohle BMI je už na hospitalizaci,zatím funguju celkem normálně, jen se motám,pořád jsem unavená,ale jinak OK.Potřebovala bych nějakou radu... Kam až můžu zhubnout,abych nezkolabovala?

Ahoj. Mam jen takovy dotaz. Merim 165cm a vazim 52kg. Chtela bych vazit tak 46 kg a nevidim na tom nic spatneho. Nekdy vydrzim par dni nejist a jindy toho naopak sezeru hrozne moc a pak to cilene vyzvracim. Nekdy sem schopna uznat ze moje zivotozprava neni dobra, ale vetrsinu casu si myslim ze je vse ok. Je prece normalni ze chci neco delat se svoji postavou a je to preci moje telo. Lidi kolem me to moc neberou a mysli si ze mam problem. Ale ten ja prece nemam. Nikde mi nelezou kosti a ani nevypadam nezdrave. Jen chci byt hubenejsi. Mivam vlke vykyvy nalad, krece v brise, bolest kloubu a pocit na omdleni. Co si o tom myslite? Ja si myslim ze se nejedna o nic duleziteho a rozhodne neni potreba pomoc. dekuji

Krásny deň prajem. Som študentkou psychológie v Bratislave a v mojej diplomovej práci (a pred tým bakalárskej práci) sa zaoberám poruchami príjmu potravy, čomu by som sa chcela aj v budúcnosti profesionálne venovať. Chcela som Vás veľmi pekne poprosiť, či by niekto nebol ochotný venovať mi chvíľku svojho času a pomôcť mi s mojím výskumom na túto tému (nejde o nič zložité). Prosím, ozvite sa mi na gazova.alica@gmail.com, ďakujem Vám za každú správu, dúfam, že si budeme obojstranne nápomocné :)

Ahoj, již od střední školy se snažím nějakým způsobem zhubnout, samozřejmě bezúspěšně a poslední dobou si uvědomuji, že mě trápí poruchy příjmu potravy, hlavně přejídání a následně bulimické stavy. Samotné se mi s tím nedaří vypořádat ačkoliv vím, že to k ničemu nevede. Nevím, co to mohlo vyvolat, jediné, co mě napadá je, že v sobě nemám nějakým způsobem vyřešenou šikanu, kterou jsem trpěla celou střední školu. V té době jsem samozřejmě začala s pokusy zhubnout. Nyní si po 12 letech uvědomuji, že to začíná být pro mě samotnou neřešitelný problém ale nikomu z rodiny se s tím svěřit nedokážu. Je mi 28 let a měla bych se chovat jako dospělá a ne celý den jenom přemýšlet nad jídlem. Moje pokusy zhubnout jsou samozřejmě bezúspěšné a jídlo se pro mě stalo problémem, se kterým se již sama nedokážu vypořádat… Dodržuji zdravý jídelníček, vyvážení co se týče základních živin, naučila jsem se snídat a jíst každé 2-3 hodiny, ale stejně to k ničemu nevede a moje záchvaty přejídání se objevují čím dál častěji. Poslední dobou jsou téměř na denním pořádku… Celý den se například v práci držím, jím pěkně, zdravě, ale pak stačí, abych šla kolem kuchyně a najednou jako kdyby mi přestala fungovat hlava a já se cpu vším, na co přijdu (samozřejmě tak, aby přítel se kterým bydlím, si toho nevšiml, že mu ubylo několik sladkých tyčinek apod…) – jsem schopná do sebe během několika minut nacpat příjem kalorií, který by mi vystačil na několik dní. Nejde o pocit hladu, cpu se, i když hlad nemám, ta daná věc mi nechutná, ale zastavit se nedokážu a tak se cpu, dokud mi není špatně fyzicky a psychicky. Poslední rok se k tomu přidalo právě i to, že se po takovém záchvatu žravosti seberu, a jdu na toaletu kde se to snažím všechno „napravit“ tím, že se snažím všechno vyzvrátit. Nějak jsem roky těchto problémů neřešila, ale poslední dobou se k tomu přidalo to, že si jsem schopná podobný večer u jídla a následného zvracení pečlivě naplánovat a nakoupit si na něj. Samozřejmě všechno pěkně když není přítel doma, a to mě začalo děsit. Vím, že mám obrovský problém, ale nevím co s tím. Hlava mi říká nejez to, nemáš hlad apod, ale ten druhý hlásek v hlavě mě naopak donutí toho do sebe nacpat co nejvíc. Nedokážu si říct OK, snědla jsi tatranku nech toho, ale naopak si řeknu Hmm, snědla jsem tatranku, už to nemá dneska cenu a tím to začne… Štve mě to, ale nevím, jak z toho kruhu ven. Cvičím několikrát týdně v posilovně, ráda běhám a tak mě štve, že vynaložím takové energie přípravy jídla doma, cvičením a pak veškerou snahu téměř každý den zazdím těmito záchvaty… Mrzí mě, že i lžu svému příteli – lžu mu o tom, že nevím proč se mi nedaří zhubnout, byla jsem i na vyšetření štítné žlázy, zda nemám problémy s ní a proto se mi nedaří zhubnout…. Svůj problém se mi daří doopravdy dobře tajit, na jednu stranu mě strašně štve, že si toho nikdo ještě nevšiml, na stranu druhou jsem ráda, že o tom nikdo neví protože se za sebe stydím…. Podotýkám, že s přítelem jsem se seznámila jako „oplácaná“ a téměř každý den od něj slyším, že mi to sluší… poslední dobou jsem i neskutečně naštvaná na svou maminku, která je celý život obézní a s jídlem má také problém.. Vadí mi, když ji vidím jíst a bojím se, že budu jednou postavou vypadat jako ona. Už nevím, jak z toho bludného kruhu ven a potřebovala bych nějak poradit. Nebo kdyby měl někdo ze slečen, které trpí nějakým podobným problémem zájem, tak bych si moc ráda s někým třeba psala a navzájem se v boji podporovala… Moc děkuji, Štěpánka