Menu
Diskusní fórum
Diskuzní fórum
nela | 29.08.2014 18:03:27
Dobry den,
vazim 39kg 154 cm, ja nevim jestli si dokazu priznat, ze trpim poruchou prijmu, prijde mi, ze se stravuji jen zdraveji, ale jsem hubena, unavena, takze priznaky urcite jsou, hodne lidi kolem me to take tvrdi, chtela bych se zeptat, jak pokracovat dale. Nevim zda nekoho navstivit, nebo pouze zmenit jidelnicek atd.. kdyz si ctu tyhle clanky jde mi husi kuze a nektere veci se shoduji, prosim o pomoc zavcasu
Misha | 01.09.2014 21:54:55
Ahoj Nelo, je moc dobře, že zavčasu píšeš!!--) pokud bys byla ochotna jít za nějakým odborníkem, bylo by to určitě nejlepší - společně zmapujete, jak na tom jsi, co by v danou chvíli bylo potřeba udělat (třeba pouze změnu jídelníčku, nebo i psychoterapii), co by ti pomohlo, co bys potřebovala, aby ses cítila lépe... Možná takto na začátku by pro tebe mohla být výhodná právě návštěva Anabell Poradny (v Praze, Brně, Ostravě a středních čechách terenní poradna - http://www.anabell.cz/cz/nabizime/terenni-poradna). V poradně s tebou bude sociální pracovnice, v klidu tě vyslechne a společně budete hledat vhodná řešení - asi tak jak jsem popisovala výše - vysvětlí ti jaké jsou postupy, druhy léčby, jaké máš možnosti - z čeho můžeš vybírat, jakou pomoc můžeš využít. Vše ti vysvětlí, poradí... nebo se právě spolu můžete bavit i o tom, zda máš PPP, nebo se jen zdravěji stravuješ... Kontakty na poradny najdeš na webovkách Anabell:--) v klidu si na webu vše k poradně přečti a zvaž, zda bys do toho šla:--) Co ty na to? Nebo mi klidně napiš na elias857@seznam.cz. Zatím se drž!!
Kristýna | 28.08.2014 19:47:18
Ahoj,asi před rokem jsem zde psala svůj příběh,příspěvek, zkušenost..Je už jedno, který to byl, ale mám "praxe" s PPP, konkrétně převážně se svoji už téměř jedenáctiletou bulimií víc než dost.Během celého roku, kdy jsem se začala intenzívně zabývat svoji nemocí se mi s pomocí psychiatra podařilo svoji nemoc trochu "přidusit". Počet mých bulimických záchvatů se tedy snížil momentálně v průměru na 1xtýdně, ale byla doba, kdy jsem vydržela nezvracet i dva měsíce.Ta nemoc je ale jako droga. Pořád někde číhá, i když se ji daří v čase zvládat, pořád je ve mně ukrytá,v podobě vnitřního mamonu cvičení, nedovedností např.marodit, když mi není dobře, výkyvy nálady, nízkou sebedůvěrou, neustálými pochybnostmi a nedovedností se soustředit nebo užívat si jiný zájem nebo jiného koníčka než je jídlo, pohyb a vše kolem něho.Neustále se učím nahlížet na jídlo a pohyb s nadhledem, učím se mít své tělo ráda a přijímat jej takové jaké je i přes svoji zdánlivou nedokonalost.Mám neustálý pocit, že nejsem dost dobrá, že nejsem dost chytrá, hezká, štíhlá, zajímavá a dávám to v souvislost své dlouhodobé nenaplněnosti v oblasti vztahů.Najednou ve svých osmadvaceti letech si denodenně kladu otázku co jsem, kdo jsem a co je mým úkolem na tomto světě a úplně se v tom ztrácím...