Menu
Diskusní fórum
Diskuzní fórum
maturantka | 19.04.2017 20:33:44
Dobrý den, moc se omlouvám za tuhle negativní zprávu, ale moc by mi pomohlo, kdyby mi někdo mohl anonymně pomoci. Jen ve zkratce zmíním, že jsem si prošla celkem drsnou formou anorexie i bulimie. Strávila jsem několik měsíců na psychiatrii, v té době jsem ale neměla žádné problémy se sebeubližováním, nikdy mě to nenapadlo, i když jsem to viděla u spoustu lidí v nemocnici.
Našla jsem si přítele, který za sebou má už dva vztahy (30 let), já 19, už jsme spolu dva roky a jsem na něho opravdu moc vázaná. Problém ale je, že se nedokážu vyrovnat s tím, že má za sebou šestiletý vztah. Je to pro mě jako být náhražka za tu předchozí, nebo jak bych to vysvětlila. Nikdo mě v tomhle nedokáže pochopit a jemu už to vůbec říct nemůžu. Podle mě na ni často vzpomíná, protože má její staré fotky atd., teď se mi navíc vrátily bulimické záchvaty při vzpomínce na to, že nejsem jeho první. Připadám si jako blázen, mám často tendence si ubližovat a pak přítelovi nedokážu vysvětlit, proč to vlastně dělám, připadám si tak hloupě. Navíc je hrozně divné, že se to u mě objevilo až v této době, stydím se za to.
Budu moc ráda, když mi tu poradíte, jak se s tím vším vyrovnat, jak si přestat brát všechno k srdci a snažit se zapomenout na minulost.. Moc děkuju.
Mary | 19.04.2017 21:45:41
Dobrý den, v první řadě bych Vás chtěla moc podpořit v tom, že jste se sem do fóra svěřila s tak těžkým tématem. Z toho co píšete je velmi dobře cítit, že Vás celá situace trápí a ráda byste ji začala řešit. Máte ode mě plnou podporu. Věřím, že to zvládnete a nenecháte mentální bulimii opět vstoupit do Vašeho života.
Řekla bych, že celý vztah je o komunikaci a proto bych zkusila najít odvahu a se vším se příteli svěřit. K tomu Vám může pomoci poradna Anabell (poskytují odborné sociální poradenství osobá s poruchou příjmu potravy), kde se sociální pracovnicí můžete probrat celou situaci, dále situaci s vracející se mentální bulimií a trápením, které Vás ve vztahu provází. Má kamarádka si procházela v minulých letech také poruchou příjmu potravy, do toho řešila krizi v partnerském vztahu a v poradně Anabell jí velmi pomohli. Sdíleli s ní její situaci a nasměrovali jí na další odborníky, které navštívila. Docházela pak k psychoterapeutce a nutriční terapeutce. Nechtěla byste poradnu Anabell také vyzkoušet? Sezení v poradně je zdarma, máte možnost vystupovat anonymně nebo pod svým jménem a služeb Centra Anabell můžete využít opakovaně.
Kamarádce také moc pomohlo to, že začala s partnerem docházet na párovou terapii, kde rozuzlili spoustu nejasností a věcí, kterých se báli a nechtěli si je sdělit. I tato forma terapie by mohla Vašemu vztahu pomoci. Pochybnosti, které Vás ve vztahu provází, mohou být na místě, ale je dobré si uvědomit, že jste jedinečná a proto s Vámi Váš partner je a jistě Vás miluje a Váží si Vás. Pokud si budete chtít o všem napsat více, zde je můj e-mail: mary.enn @seznam.cz kam mi můžete napsat. Ráda Vám i rovnou zašlu kontakty na terapeuty, případně párové terapeuty. Držím Vám moc palce!
Christiane | 14.04.2017 20:58:04
Ahoj,předem se omlouvám za zdlouhavé vyprávění..Před rokem a půl jsem trpěla bulimií,ale musela jsem s tím přestat,protože všechno zjistila rodina a mně v tu chvíli došlo jakou to ze mě udělalo trosku. Přestala jsem zvracet,ale neuměla jsem zastavit přejídání,se kterým jsem přibrala přes deset kilo. Byla jsem ráda,že jsem konečně svobodná a nežiju jenom hubnutím,ale začala jsem trpět úzkostmi. Navíc jsem podvědomě plánovala,že zase začnu hubnout(nalhávala jsem si,že tentokrát zdravě) Po roce jsem začala držet přísnou dietu,která přešla zase v bulimii.Trpěla jsem tím asi měsíc,ale potom jsem se s ní snažila bojovat,protože mi bulimie zhnusila mojí muziku,což je jediná věc pro kterou žiju.Další měsíc jsem zvracela třikrát,potom jsem vydržela dva měsíce jíst normálně,ale teď v dubnu jsem to zase zkazila a zvracela jsem.Mám velkou motivaci v muzice,ale zároveň se strašně nenávidím,mám pocit že jsem příšernej člověk,že všem jenom ubližuju a že si bulimii zasloužím. Nechci přijít o jedinej smysl svýho života,ale zároveň mám hroznou potřebu za všechno se trestat a cítim,že si vlastně zasloužím znova prožít tohle peklo.Na druhou stranu mám pocit, že na tom nejsem dost špatně na to abych vyhledala pomoc-vždyť jsem dva měsíce jedla normálně.Ale jestli mi to vrátí "úplně" bude to ještě těžší..