Ahoj.Zjistila jsem,že asi trpím anorexií.Mám přísnej režim,který jsem si stanovila.Jím docela často,strop mám na 900kcal.Cvičím a chodím na túry,abych něco spálila.Jsem teď na BMI 15,4 - 15,6.Všichni mi říkají,že by jsem měla přibrat,ale to nedokážu.Občas si zobnu něco sladkého,aby si naši nemysleli,že mám anorexii,ale pak mám výčitky a musím cvičit.Co mám dělat dál?Někdo mi říkal,že tohle BMI je už na hospitalizaci,zatím funguju celkem normálně, jen se motám,pořád jsem unavená,ale jinak OK.Potřebovala bych nějakou radu... Kam až můžu zhubnout,abych nezkolabovala?

Ahoj Mončo, jestli trpíš mentální anorexií nebo ne může určit jedině lékař a to psychiatr. Z tvého přísného režimu, jak jej popisuješ, jsou jasně znát zdravotní důsledky, které také píšeš. Mezi ty patří tvé zmiňované motání a to, že býváš často unavená. Poruchy příjmu potravy mohou mít i další zdravotní rizika, která nemusíš z počátku shledávat – padání vlasů, lámání nehtů, bolest žaludku, ztráta menstruace.. Z tvého popisu ale cítím, že by si ráda vše změnila a se vším začala něco dělat. Kamarádka, která si poruchou příjmu potravy prošla, prožívala z počátku něco podobného jako ty. Nejvíce jí vyděsilo její zhoršení zdravotního stavu. Dlouhou hledala nějakého odborníka, kde by vše mohla řešit. Po dlouhé době hledání jsem společně s ní narazila na Centru Anabell, které se poruchami příjmu potravy zabývá. S kamarádkou jsem se do pražské pobočky objednala a kamarádka celou svou situaci sdílela se sociální pracovnicí, se kterou hledala tu nejlepší možnou formu léčby. Sezení v poradně trvalo cca hodinku a bylo zcela zdarma. Mohla jsem kamarádku doprovodit, čehož si velmi cenila. I mně byly poskytnuty informace, jak mám s kamarádkou komunikovat a jak jí můžu co nejlépe pomoci. Kamarádka měla možnost v poradně vystupovat pod svým jménem nebo pod anonymním číslem. Kamarádka dále docházela k nutriční terapeutce, se kterou sestavila vyvážený jídelníček a společně s ní začala do jídelníčku přidávat zakázané potraviny, které kamarádka měla. Kamarádka dále docházela k psychoterapeutce, se kterou řešila strach z přibírání na váze a výčitky, které jí provázely. Navštívila v poradně Anabell i peer konzultantku, to byla paní, která si poruchou příjmu potravy prošla. Kamarádku moc motivovala k léčbě a řekla jí spoustu inspirací, které pomohly k léčbě právě jí. Věřím, že i ty bys našla v poradně Anabell pomoc. Zkus se podívat na jejich pobočky, sídlí v Praze, Brně a Ostravě. Pokud budeš chtít, mohu ti pomoci s objednávacím e-mailem. Zde je můj kontakt: mary.enn @seznam.cz kde si můžeme napsat více. Drž se!!!

Ahoj. Mam jen takovy dotaz. Merim 165cm a vazim 52kg. Chtela bych vazit tak 46 kg a nevidim na tom nic spatneho. Nekdy vydrzim par dni nejist a jindy toho naopak sezeru hrozne moc a pak to cilene vyzvracim. Nekdy sem schopna uznat ze moje zivotozprava neni dobra, ale vetrsinu casu si myslim ze je vse ok. Je prece normalni ze chci neco delat se svoji postavou a je to preci moje telo. Lidi kolem me to moc neberou a mysli si ze mam problem. Ale ten ja prece nemam. Nikde mi nelezou kosti a ani nevypadam nezdrave. Jen chci byt hubenejsi. Mivam vlke vykyvy nalad, krece v brise, bolest kloubu a pocit na omdleni. Co si o tom myslite? Ja si myslim ze se nejedna o nic duleziteho a rozhodne neni potreba pomoc. dekuji

Ahoj Anežko, píšeš, že vlastně nevnímáš, že bys měla nějaký problém, přesto máš pochybnosti, protože slyšíš něco jiného od okolí, a tak píšeš na tyto stránky (což je v pořádku, je dobře, že se zajímáš a „nemávneš nad tím rukou“). Říkám si, že okolí má o Tebe asi obavy, je totiž pravda, že některé věci, které popisuješ, nejsou pro tělo a psychiku dobré, a některé mohou být opravdu i nebezpečné – např. nejedení několik dní, přejedení a zejména následné zvracení (zvláště časté zvracení mívá pro tělo závažné zdravotní dopady). Popisuješ výkyvy nálad, křeče, pocit na omdlení – tak si říkám, jestli pro začátek nechceš pomoci s tím, aby ses do takových stavů nedostávala? Předpokládám, že zrovna toto Ti asi úplně nevyhovuje, že se takto cítíš? Ptáš se, zda je potřeba pomoc … zda a kdy bys měla vyhledat pomoc, si vlastně určíš Ty sama. Pokud si jednoduše uvědomíš, že něco možná není v pořádku a „není Ti dobře“, nic nedáš za to, oslovit odborníky a poradit se. Ráda bych dále podotkla, že postava a zdravý životní styl se dají udržovat a vést i jinak, než za cenu hladovění, zvracení apod. Co třeba nechat si zkonzultovat pro začátek jídelníček a svou potřebu zhubnout? Zde v Anabell, na jejíž web píšeš, je možnost využít služby nutričních terapeutů nebo požádat o kontakty na externí nutriční terapeuty, co kdybys zvážila to vyzkoušet? Říkám si, že by pro Tebe mohlo být dobré jít se svým dotazem „dál“, než jen do tohoto fora, stálo by za to více Tvou situaci probrat (což přesahuje možnosti tohoto fora)– udělat si jasno, s čím jsi spokojená a naopak nespokojená, co bys chtěla, co Ti teď momentálně vadí plus co Ti říká okolí, prostě ujasnit si, co dál. Takovou formu pomoci můžeš najít třeba v rámci osobních konzultací v Poradnách Anabell (jsou v Praze, Brně a Ostravě), nebo jsou zde možnosti pomoci na dálku: Korespondenční kurz, Linka Anabell… Všechny potřebné informace a kontakty najdeš zde v odkazech vlevo a nahoře. Přeji hodně štěstí!

Krásny deň prajem. Som študentkou psychológie v Bratislave a v mojej diplomovej práci (a pred tým bakalárskej práci) sa zaoberám poruchami príjmu potravy, čomu by som sa chcela aj v budúcnosti profesionálne venovať. Chcela som Vás veľmi pekne poprosiť, či by niekto nebol ochotný venovať mi chvíľku svojho času a pomôcť mi s mojím výskumom na túto tému (nejde o nič zložité). Prosím, ozvite sa mi na gazova.alica@gmail.com, ďakujem Vám za každú správu, dúfam, že si budeme obojstranne nápomocné :)

Ahoj, již od střední školy se snažím nějakým způsobem zhubnout, samozřejmě bezúspěšně a poslední dobou si uvědomuji, že mě trápí poruchy příjmu potravy, hlavně přejídání a následně bulimické stavy. Samotné se mi s tím nedaří vypořádat ačkoliv vím, že to k ničemu nevede. Nevím, co to mohlo vyvolat, jediné, co mě napadá je, že v sobě nemám nějakým způsobem vyřešenou šikanu, kterou jsem trpěla celou střední školu. V té době jsem samozřejmě začala s pokusy zhubnout. Nyní si po 12 letech uvědomuji, že to začíná být pro mě samotnou neřešitelný problém ale nikomu z rodiny se s tím svěřit nedokážu. Je mi 28 let a měla bych se chovat jako dospělá a ne celý den jenom přemýšlet nad jídlem. Moje pokusy zhubnout jsou samozřejmě bezúspěšné a jídlo se pro mě stalo problémem, se kterým se již sama nedokážu vypořádat… Dodržuji zdravý jídelníček, vyvážení co se týče základních živin, naučila jsem se snídat a jíst každé 2-3 hodiny, ale stejně to k ničemu nevede a moje záchvaty přejídání se objevují čím dál častěji. Poslední dobou jsou téměř na denním pořádku… Celý den se například v práci držím, jím pěkně, zdravě, ale pak stačí, abych šla kolem kuchyně a najednou jako kdyby mi přestala fungovat hlava a já se cpu vším, na co přijdu (samozřejmě tak, aby přítel se kterým bydlím, si toho nevšiml, že mu ubylo několik sladkých tyčinek apod…) – jsem schopná do sebe během několika minut nacpat příjem kalorií, který by mi vystačil na několik dní. Nejde o pocit hladu, cpu se, i když hlad nemám, ta daná věc mi nechutná, ale zastavit se nedokážu a tak se cpu, dokud mi není špatně fyzicky a psychicky. Poslední rok se k tomu přidalo právě i to, že se po takovém záchvatu žravosti seberu, a jdu na toaletu kde se to snažím všechno „napravit“ tím, že se snažím všechno vyzvrátit. Nějak jsem roky těchto problémů neřešila, ale poslední dobou se k tomu přidalo to, že si jsem schopná podobný večer u jídla a následného zvracení pečlivě naplánovat a nakoupit si na něj. Samozřejmě všechno pěkně když není přítel doma, a to mě začalo děsit. Vím, že mám obrovský problém, ale nevím co s tím. Hlava mi říká nejez to, nemáš hlad apod, ale ten druhý hlásek v hlavě mě naopak donutí toho do sebe nacpat co nejvíc. Nedokážu si říct OK, snědla jsi tatranku nech toho, ale naopak si řeknu Hmm, snědla jsem tatranku, už to nemá dneska cenu a tím to začne… Štve mě to, ale nevím, jak z toho kruhu ven. Cvičím několikrát týdně v posilovně, ráda běhám a tak mě štve, že vynaložím takové energie přípravy jídla doma, cvičením a pak veškerou snahu téměř každý den zazdím těmito záchvaty… Mrzí mě, že i lžu svému příteli – lžu mu o tom, že nevím proč se mi nedaří zhubnout, byla jsem i na vyšetření štítné žlázy, zda nemám problémy s ní a proto se mi nedaří zhubnout…. Svůj problém se mi daří doopravdy dobře tajit, na jednu stranu mě strašně štve, že si toho nikdo ještě nevšiml, na stranu druhou jsem ráda, že o tom nikdo neví protože se za sebe stydím…. Podotýkám, že s přítelem jsem se seznámila jako „oplácaná“ a téměř každý den od něj slyším, že mi to sluší… poslední dobou jsem i neskutečně naštvaná na svou maminku, která je celý život obézní a s jídlem má také problém.. Vadí mi, když ji vidím jíst a bojím se, že budu jednou postavou vypadat jako ona. Už nevím, jak z toho bludného kruhu ven a potřebovala bych nějak poradit. Nebo kdyby měl někdo ze slečen, které trpí nějakým podobným problémem zájem, tak bych si moc ráda s někým třeba psala a navzájem se v boji podporovala… Moc děkuji, Štěpánka

Ahoj Štěpánko, mrzí mne Tvoje situace a jaké teď asi prožíváš trápení. Na druhou stranu je moc dobře, že si uvědomuješ, jaké máš potíže s jídlem a dokážeš o nich takto otevřeně zde mluvit/psát. Považuji to za první krok k možnému uzdravení. Píšeš, že se Ti samotné nedaří s tím vším bojovat, ačkoli se snažíš, ale Tvá snaha je samozřejmě i tak velmi cenná. Cítíš, že v poslední době se problém vystupňoval (plánuješ si večery s hromadou jídla a zvracením). Takový krizový moment Ti může i něco přinést – motivaci a odhodlání vyhledat odbornou pomoc. Poradila bych Ti opravdu nezůstávat na to sama, je to určitě hodně těžké. Tvůj příspěvek je dokladem o tom, že o své situaci dokážeš velmi dobře přemýšlet, anazylovat, uvědomuješ si své pocity, a dokonce i dva protichůdné hlasy v hlavě apod. – to všechno je, spolu s motivací svou situaci změnit, velkým předpokladem k tomu, že s odbornou pomocí se někam posuneš. Píšeš, že se za sebe stydíš, jsi na sebe naštvaná – říkám si, že tyhle pocity jsou asi pochopitelné, ale možná si zkus říct, že tohle všechno neděláš ty, neděláš to schválně. Jsou to projevy nemoci, kterou máš a která tak trochu někdy jedná za Tebe. A tak stejně jako s jinou nemocí jdeš za odborníky, tak je naprostov pořádku vyhledat pomoc s psychickými problémy s jídlem. Je dobře, že jsi napsala zde na stránky Anabell,tedy organizace, která pomáhá lidem s poruchami příjmu potravy. Pokud budeš chtít, můžeš si zde vybrat různé formy pomoci. Píšeš, že by sis ráda psalas někým, kdo má podobný problém. Přes web Anabell můžeš využít kontaktu na tzv. Peer-konzultace, tedy kontakt s člověkem, který se potýkal s poruchou příjmu potravy a vyléčil se a nyní se rád podělí o své zkušenosti a nabídne Ti svou podporu. Mimo to můžeš využít třeba Korespondenční kurz – pravidelné dopisování s psychoterapeutem přes email. Obecně řečeno, psychoterapie je u těchto problémů klíčová, v Anabell Ti mohou i předat kontakty na psychoterapeuty z Tvého okolí,kteří se tématem poruch příjmu zabývají. Pokud bys chtěl, můžeš využít i osobního kontaktu v Poradně Anabell (Praha, Brno, Ostrava). Na tomto webu v menu nahoře a vlevo najdeš všechny potřebné informace a další kontakty. Přeji štěstí a sílu! :)

Ahoj..je mi 19 a rozhodla jsem se napsat do diskuze, protože se s jistou formou poruchy příjmu potravy potýkám již poměrně dlouho a ještě nikdy jsem asi nikomu upřímně neřekla všechno..mám 173 cm a vážím 41 kg. ani nevím, jak s to vlastně stalo, protože často i přesahuji svůj doporučený denní příjem kcal, podle tabulek.Myslím, že nejsem učebnicová anorektička, protože jím i sladké. JÍM. Mým problémem je, že jsem na jídle závislá - myslím na něj neustále a také neustále počítám kalorie, které jsem v daný den už snědla, samozřejmě zkoumám kalorickou hodnotu úplně čehokoli, co jím, včetně zeleniny. Nedokážu si jídlo odpírat a zároveň nedokážu nebojovat s patologickým strachem s přibírání..jsem nyní v bodě,kdy jsem hodně psychicky slabá. často jsem hrozně smutná, neklidná..sama..mou podváhu už samozřejmě mé okolí registruje, ale protože jím, (začala jsem chodit k terapeutce, které píši svůj jídelníček a ona je spokojená) nehrozí mi snad, že mě zavřou. Vlastně ani nevím, co očekávám od toho, že odešlu tento příspěvek, možná jsem se jen potřebovala trochu vypsat. Nosím v sobě velkou tíhu už moc dlouho. Nikomu nepřeji, aby se do tohohle dostal a děsí mě, jak snadné to je. díky za jakoukoli zpětnou vazbu.

Ahoj, je dobře, že ses odhodlala napsat na tohle forum, udělala jsi tak již první krok na cestě k možnému uzdravení. Jak píšeš, neseš v sobě tíhu a předpokládám, že je pro Tebe důležité, když se se svým trápením svěříš druhému člověku. Za sebe si myslím, že pro důvod vyhledat pomoc není podstatné, jestli jsi učebnicový případ. Každý člověk je individuální osobnost a i nemoc se projevuje u každého jinak. Navíc než naplnění nějaké „škatulky“ (diagnozy) je spíše to, že ti jednoduše “není dobře“ a chceš to změnit. Je dobře, že jsi vyhledala (předpokládám) nutriční terapeutku. Doporučila Ti bych rozhodně vyhledat i nějakou formu psychologické pomoci. Můžeš využít služeb třeba právě Anabell, na jejichž stránky jsi napsala. Doporučuji domluvit si osobní setkání v Poradně (Praha, Brno, Ostrava), nebo můžeš využít i kontakt a pomoc na dálku (telefon, email)… pracovníci Ti mimo jiné mohou dát kontakty na psychoterapeuty ve Tvém okolí, kteří pracují s tématem poruchy příjmu potravy. Také můžeš využít Korespondenční kurz (pravidelné dopisování s psychoterapeutem z Anabell po emailu) nebo zkusit Peer konzultaci (to je kontakt se ženou, která prodělala poruchu příjmu potravy a ráda se podělí o zkušenosti a poskytne Ti podporu). Všechny potřebné informace a kontakty najdeš v odkazech na tomto webu (menu nahoře a také sloupeček vlevo). Přeji hodně sil a odhodlání najít pro sebe tu správnou pomoc.