Krásny deň prajem. Som študentkou psychológie v Bratislave a v mojej diplomovej práci (a pred tým bakalárskej práci) sa zaoberám poruchami príjmu potravy, čomu by som sa chcela aj v budúcnosti profesionálne venovať. Chcela som Vás veľmi pekne poprosiť, či by niekto nebol ochotný venovať mi chvíľku svojho času a pomôcť mi s mojím výskumom na túto tému (nejde o nič zložité). Prosím, ozvite sa mi na gazova.alica@gmail.com, ďakujem Vám za každú správu, dúfam, že si budeme obojstranne nápomocné :)

Ahoj, již od střední školy se snažím nějakým způsobem zhubnout, samozřejmě bezúspěšně a poslední dobou si uvědomuji, že mě trápí poruchy příjmu potravy, hlavně přejídání a následně bulimické stavy. Samotné se mi s tím nedaří vypořádat ačkoliv vím, že to k ničemu nevede. Nevím, co to mohlo vyvolat, jediné, co mě napadá je, že v sobě nemám nějakým způsobem vyřešenou šikanu, kterou jsem trpěla celou střední školu. V té době jsem samozřejmě začala s pokusy zhubnout. Nyní si po 12 letech uvědomuji, že to začíná být pro mě samotnou neřešitelný problém ale nikomu z rodiny se s tím svěřit nedokážu. Je mi 28 let a měla bych se chovat jako dospělá a ne celý den jenom přemýšlet nad jídlem. Moje pokusy zhubnout jsou samozřejmě bezúspěšné a jídlo se pro mě stalo problémem, se kterým se již sama nedokážu vypořádat… Dodržuji zdravý jídelníček, vyvážení co se týče základních živin, naučila jsem se snídat a jíst každé 2-3 hodiny, ale stejně to k ničemu nevede a moje záchvaty přejídání se objevují čím dál častěji. Poslední dobou jsou téměř na denním pořádku… Celý den se například v práci držím, jím pěkně, zdravě, ale pak stačí, abych šla kolem kuchyně a najednou jako kdyby mi přestala fungovat hlava a já se cpu vším, na co přijdu (samozřejmě tak, aby přítel se kterým bydlím, si toho nevšiml, že mu ubylo několik sladkých tyčinek apod…) – jsem schopná do sebe během několika minut nacpat příjem kalorií, který by mi vystačil na několik dní. Nejde o pocit hladu, cpu se, i když hlad nemám, ta daná věc mi nechutná, ale zastavit se nedokážu a tak se cpu, dokud mi není špatně fyzicky a psychicky. Poslední rok se k tomu přidalo právě i to, že se po takovém záchvatu žravosti seberu, a jdu na toaletu kde se to snažím všechno „napravit“ tím, že se snažím všechno vyzvrátit. Nějak jsem roky těchto problémů neřešila, ale poslední dobou se k tomu přidalo to, že si jsem schopná podobný večer u jídla a následného zvracení pečlivě naplánovat a nakoupit si na něj. Samozřejmě všechno pěkně když není přítel doma, a to mě začalo děsit. Vím, že mám obrovský problém, ale nevím co s tím. Hlava mi říká nejez to, nemáš hlad apod, ale ten druhý hlásek v hlavě mě naopak donutí toho do sebe nacpat co nejvíc. Nedokážu si říct OK, snědla jsi tatranku nech toho, ale naopak si řeknu Hmm, snědla jsem tatranku, už to nemá dneska cenu a tím to začne… Štve mě to, ale nevím, jak z toho kruhu ven. Cvičím několikrát týdně v posilovně, ráda běhám a tak mě štve, že vynaložím takové energie přípravy jídla doma, cvičením a pak veškerou snahu téměř každý den zazdím těmito záchvaty… Mrzí mě, že i lžu svému příteli – lžu mu o tom, že nevím proč se mi nedaří zhubnout, byla jsem i na vyšetření štítné žlázy, zda nemám problémy s ní a proto se mi nedaří zhubnout…. Svůj problém se mi daří doopravdy dobře tajit, na jednu stranu mě strašně štve, že si toho nikdo ještě nevšiml, na stranu druhou jsem ráda, že o tom nikdo neví protože se za sebe stydím…. Podotýkám, že s přítelem jsem se seznámila jako „oplácaná“ a téměř každý den od něj slyším, že mi to sluší… poslední dobou jsem i neskutečně naštvaná na svou maminku, která je celý život obézní a s jídlem má také problém.. Vadí mi, když ji vidím jíst a bojím se, že budu jednou postavou vypadat jako ona. Už nevím, jak z toho bludného kruhu ven a potřebovala bych nějak poradit. Nebo kdyby měl někdo ze slečen, které trpí nějakým podobným problémem zájem, tak bych si moc ráda s někým třeba psala a navzájem se v boji podporovala… Moc děkuji, Štěpánka

Ahoj Štěpánko, mrzí mne Tvoje situace a jaké teď asi prožíváš trápení. Na druhou stranu je moc dobře, že si uvědomuješ, jaké máš potíže s jídlem a dokážeš o nich takto otevřeně zde mluvit/psát. Považuji to za první krok k možnému uzdravení. Píšeš, že se Ti samotné nedaří s tím vším bojovat, ačkoli se snažíš, ale Tvá snaha je samozřejmě i tak velmi cenná. Cítíš, že v poslední době se problém vystupňoval (plánuješ si večery s hromadou jídla a zvracením). Takový krizový moment Ti může i něco přinést – motivaci a odhodlání vyhledat odbornou pomoc. Poradila bych Ti opravdu nezůstávat na to sama, je to určitě hodně těžké. Tvůj příspěvek je dokladem o tom, že o své situaci dokážeš velmi dobře přemýšlet, anazylovat, uvědomuješ si své pocity, a dokonce i dva protichůdné hlasy v hlavě apod. – to všechno je, spolu s motivací svou situaci změnit, velkým předpokladem k tomu, že s odbornou pomocí se někam posuneš. Píšeš, že se za sebe stydíš, jsi na sebe naštvaná – říkám si, že tyhle pocity jsou asi pochopitelné, ale možná si zkus říct, že tohle všechno neděláš ty, neděláš to schválně. Jsou to projevy nemoci, kterou máš a která tak trochu někdy jedná za Tebe. A tak stejně jako s jinou nemocí jdeš za odborníky, tak je naprostov pořádku vyhledat pomoc s psychickými problémy s jídlem. Je dobře, že jsi napsala zde na stránky Anabell,tedy organizace, která pomáhá lidem s poruchami příjmu potravy. Pokud budeš chtít, můžeš si zde vybrat různé formy pomoci. Píšeš, že by sis ráda psalas někým, kdo má podobný problém. Přes web Anabell můžeš využít kontaktu na tzv. Peer-konzultace, tedy kontakt s člověkem, který se potýkal s poruchou příjmu potravy a vyléčil se a nyní se rád podělí o své zkušenosti a nabídne Ti svou podporu. Mimo to můžeš využít třeba Korespondenční kurz – pravidelné dopisování s psychoterapeutem přes email. Obecně řečeno, psychoterapie je u těchto problémů klíčová, v Anabell Ti mohou i předat kontakty na psychoterapeuty z Tvého okolí,kteří se tématem poruch příjmu zabývají. Pokud bys chtěl, můžeš využít i osobního kontaktu v Poradně Anabell (Praha, Brno, Ostrava). Na tomto webu v menu nahoře a vlevo najdeš všechny potřebné informace a další kontakty. Přeji štěstí a sílu! :)

Ahoj..je mi 19 a rozhodla jsem se napsat do diskuze, protože se s jistou formou poruchy příjmu potravy potýkám již poměrně dlouho a ještě nikdy jsem asi nikomu upřímně neřekla všechno..mám 173 cm a vážím 41 kg. ani nevím, jak s to vlastně stalo, protože často i přesahuji svůj doporučený denní příjem kcal, podle tabulek.Myslím, že nejsem učebnicová anorektička, protože jím i sladké. JÍM. Mým problémem je, že jsem na jídle závislá - myslím na něj neustále a také neustále počítám kalorie, které jsem v daný den už snědla, samozřejmě zkoumám kalorickou hodnotu úplně čehokoli, co jím, včetně zeleniny. Nedokážu si jídlo odpírat a zároveň nedokážu nebojovat s patologickým strachem s přibírání..jsem nyní v bodě,kdy jsem hodně psychicky slabá. často jsem hrozně smutná, neklidná..sama..mou podváhu už samozřejmě mé okolí registruje, ale protože jím, (začala jsem chodit k terapeutce, které píši svůj jídelníček a ona je spokojená) nehrozí mi snad, že mě zavřou. Vlastně ani nevím, co očekávám od toho, že odešlu tento příspěvek, možná jsem se jen potřebovala trochu vypsat. Nosím v sobě velkou tíhu už moc dlouho. Nikomu nepřeji, aby se do tohohle dostal a děsí mě, jak snadné to je. díky za jakoukoli zpětnou vazbu.

Ahoj, je dobře, že ses odhodlala napsat na tohle forum, udělala jsi tak již první krok na cestě k možnému uzdravení. Jak píšeš, neseš v sobě tíhu a předpokládám, že je pro Tebe důležité, když se se svým trápením svěříš druhému člověku. Za sebe si myslím, že pro důvod vyhledat pomoc není podstatné, jestli jsi učebnicový případ. Každý člověk je individuální osobnost a i nemoc se projevuje u každého jinak. Navíc než naplnění nějaké „škatulky“ (diagnozy) je spíše to, že ti jednoduše “není dobře“ a chceš to změnit. Je dobře, že jsi vyhledala (předpokládám) nutriční terapeutku. Doporučila Ti bych rozhodně vyhledat i nějakou formu psychologické pomoci. Můžeš využít služeb třeba právě Anabell, na jejichž stránky jsi napsala. Doporučuji domluvit si osobní setkání v Poradně (Praha, Brno, Ostrava), nebo můžeš využít i kontakt a pomoc na dálku (telefon, email)… pracovníci Ti mimo jiné mohou dát kontakty na psychoterapeuty ve Tvém okolí, kteří pracují s tématem poruchy příjmu potravy. Také můžeš využít Korespondenční kurz (pravidelné dopisování s psychoterapeutem z Anabell po emailu) nebo zkusit Peer konzultaci (to je kontakt se ženou, která prodělala poruchu příjmu potravy a ráda se podělí o zkušenosti a poskytne Ti podporu). Všechny potřebné informace a kontakty najdeš v odkazech na tomto webu (menu nahoře a také sloupeček vlevo). Přeji hodně sil a odhodlání najít pro sebe tu správnou pomoc.