Menu

Diskusní fórum

Diskuzní fórum

Evelina | 21.10.2014 13:01:26
Zdravím. Trpím bulimii už čtvrtým rokem a když to píši, přijde mi to až neuvěřitelné, že tak dlouho. Od února jsem na cestě k uzdravení, byla jsem hospitalizována 2 měsíce a teď se s tím peru pod vedením psychiatra a psychologa. Opravdu to někam vede, začínám přicházet na příčinu problému, která je tu od dětství a jsou to bohužel moji rodiče. Problém je neřešitelný, s nimi opravdu nebyla není a nebude rozumná řeč - vyzkoušeno. Jen potřebuji přetnout ten bludný kruh a nevím, jak se osvobodit..
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 28.10.2014 20:19:06
Ahoj Evelíno, téda, super, že ses do léčby nyní tak pustila! Gratuluji k hospitalizaci - jaké to bylo? Píšeš, že potřebuješ přetnout bludný kruh a osvobodit se - je to náročný, já vím... Ale je dobře, že máš psychoterapeuta i psychiatra - trpělivě postupuj pod jejich vedením a věřím, že se vše bude dobře vyvíjet. Asi to v této fázi chce trpělivost. Určitě se terapeutovi se vším svěř - se vším, co se ti honí v hlavě (bludný kruh i touha osvobodit se). S rodiči je to těžké - ty opravdu nezměníš. A bydlíš ještě s nimi? Někdy pomůže samostatné bydlení:--) Ještě mne napadlo, znáš svépomocné mnanuály? Knížky plné rad, doporučení, postupů...můžeš na jeden takový mrknout na webu Anabell, zde odkaz: http://www.anabell.cz/images/obr/1404371890_svepomocny-manual.pdf Držím ti pěsti, dáš to!!!!---)
Odpovědět s citací Odpovědět |
Elsa | 16.10.2014 12:06:37
Ahoj, Dobrý deň. Potrebujem vedieť, či ju tu niekto kto má alebo mal bulimiu. Raz som sa z nej už dostala ale znova ma chytila, sú ľudia, ktorí o tom vedia no je ťažké, keď to nikto nechápe a nevie, že nejde to len tak s tým prestať. Hľadám podporu, prosím.
Odpovědět s citací Odpovědět |
kacka | 29.11.2014 22:54:19
Ahoj, já v ní jedu taky. Jestli chceš napiš na katerina.BIZKA@seznam.cz
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 18.10.2014 20:40:15
Ahoj Elso, sama jsem PPP nikdy neměla, ale mám nemocnou kamarádku... To, že se tyto potíže často samy zas vrátí je bohužel časté... Říkám si ale, že když už si to jednou přeprala, není důvod abys to nepřeprala podruhé! Ono to tak bývá, že se opětovně vracejí různě dlouhé epizody bulimie - často se ale mezery mezi nimi prodlužují! No a když se to vrací je to též známka toho, že příčina potíží nebyla úplně odstraněna. Chodila jsi na terapii - řešila jsi to? Mluvila jsi s někým o příčinám těchto potíží - o tom, co tě trápí, co tě stresuje, co ti nedělá dobře...? A nebo: podařilo se ti vypozorovat právě to, co to spouští? Kdy je to horší? A nebo co ti pomáhá? Kdy je to lepší? Asi by mohlo trošku pomoci si toho zmapovat a třeba i zapisovat (pozorovat, zkoušet). Jo a mrkni na tuto brožurku "prevence relapsu" (prevence návratu onemocnění): http://www.anabell.cz/images/obr/1402313751_prevence.pdf - třeba tam najdeš nějaké rady, co by mohly trošičku pomoci!--) No a zkoušelas někdy svépomocný manuál? Knížka plná návodů, rad, "cvičení", které by tě též mohly dovést k úzdravě - zdarma ke stažení zde: http://www.anabell.cz/images/obr/1404371890_svepomocny-manual.pdf Pokud bys o tom všem chtěla mluvit více, klidně mi napiš na: elias857@seznam.cz Drž se!!!!
Odpovědět s citací Odpovědět |

Komentovat příspěvek

Nick:*
Váš příspěvek:*
Údaje označené * jsou povinné.

Peta | 01.10.2014 18:28:44
Ahoj Markét,když jsem si četla tvůj příběh, jako bych vyprávěla ten svůj. Je mi 23 let a od svých 19 se potýkám s poruchami příjmu potravy. Začala to anorexií, kdy jsem se dostala až na váhu 36kg, hospitalizace se mi vyhla, ale navštívila jsem nespočet psychiatrů, psychologů, anabell poradnu. Z anorexie se stala přechodně bulimie, z bulimie záchvatovité přejídání. Trpím středně těžkými depresemi a úzkostmi, mám předepsané antidepresiva, které jsem ale vysadila, protože mi z nich bylo neskutečně zle a nové jsem odmítla brát. Přestala jsem chodit do práce, kolikrát jsem nebyla schopna vyjít z domu. Bydlím sama, přítele nemám, kamarádi, kteří mi ještě zbyli mi nerozumí, stejně tak rodina. Nic jim samozřejmě nevyčítám, ale bylo by fajn, sem tam si popovídat s někým, kdo rozumí a chápe co prožíváme. Jestli budeš mít ty nebo kdokoliv chuť, pište ve dne v noci. (e.mail : petulka91@post.cz )Ahoj P.
Odpovědět s citací Odpovědět |
Markéta | 30.09.2014 18:22:53
Dobrý den. Potřebovala bych radu od těch, kteří mají jakoukoli zkušenost se záchvatovitým přejídáním. Již 7let (cca od svých 12let) se potýkám s poruchami příjmu potravy. Asi 5let jsem trpěla anorexií, léčila jsem se u psychiatra, psychologa, byla několikrát hospitalizována. Následkem MA u mne propukla bulimie, která byla ale jen chvilková, nesnáším totiž zvracení a průjmy. Díky léčebně jsem se vyšplhala na zdravou váhu, ovšem můj vztah k jídlu se nikterak nezlepšil - jídlo jsem vždycky milovala, ale měla jsem problém s přibíráním snad i ze vzduchu. Nakonec, postupem času, jsem se z MA vypracovala k záchv.přejídání - nebo alespoň mám dojem, že jím trpím. Po anorexii jsem se začala zabývat fitness stravováním a cvičením, s tím, že chci být fitness modelkou. Bohužel mi však plány zhatilo přejídání. Dokážu se třeba 14dní držet zdravého jídelníčku - opravdu jím pravidelně, nevynechávám jídla, čili mne nepřepadne večerní vlčí hlad z celodenního hladovění, ale za těch 14dní přijde den, kdy od rána do večera sním, na co přijdu. Rodičům to divné nepřipadá, možná jsou i rádi, když mě vidí, jak jím, po minulých zkušenostech. Já ale obrovsky trpím, mám výčitky, je mi těžko, brečím, druhý den se snažím držet a vycvičit kalorie z předešlého dne. A zmítám se tak v kruhu, ze kterého se mi nedaří vymanit. Nemám kamarády, kterým bych se mohla svěřit, vždycky jsem se zabývala jen sebou, jídlem a cvičením, nic jiného mi taky nezbývalo, když jsem byla od základní školy šikanována. Rodičům se svěřovat nechci, jsem přeci jen dospělá a nechci jim přidělávat starosti, kterých mají i tak dost. Jako studentka nemám peníze na to, abych si zaplatila nějakého výživového poradce, který mi sestaví za několik tisíc jídelníček na míru. Zvažuji proto návštěvu psychiatra či psychologa, ale nevím, zda musím mít nějaké doporučení OL. Začínám být zoufalá, čtu spoustu příběhů děvčat, které nad ZP vyhrály a je mi líto, že mi to nejde, vždyť dřívějc mi nepřišlo těžké vydržet nejíst několik měsíců. Chci začít jíst zase normálně, chci mít normální váhu, být štíhlá, psychicky v pohodě, jen nevím, co s tím. Omlouvám se za sálodlouhý příběh, ale snad mi třeba někdo poradí. Děkuji! S pozdravem M.
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 05.10.2014 23:43:47
Ahoj Market, týýjo, je mi líto, že máš takové trápení... Ale určitě to má řešení - což ty sama vlastně víš - sama zvažuješ návštěvu psychologa či psychiatra a to je moc dobře! Je prostě potřeba s tím začít něco dělat a přeprat to!--) Myslím, že návštěvy výživového poradce by byly opravdu vyhozené peníze. Na jídelníček zde stačí pouze zdravý selský rozum:--) prostě vykašlat se na jakékoliv diety, doporučení, omezení.... vymazat si z hlavy všechny knížky a články, které jsi kdy o jídle přečetla... Píšeš, že se dokážeš 14 dní držet ZDRAVÉHO JÍDELNÍČKU a pak že tě přepadne žravá - ano, to je přesně klasika!! Je to protože ten ZDRAVÝ jídelníček neobsahuje vše na co bys/na co by tvé tělo mělo chut - něco si musíš odpírat, hlídat se... a to je právě ono, jakmile je někde nedostatek/kontrola tak pak to zas zákonitě někde "přeteče". Má rada tedy zní: nesnaž se držet zdravého jídelníčku!! Nenutim tě jíst každý den smažené a hranolky, ale když si to dáš třeba 1x týdně, nebo 1x za 14 dní je to ok. Jde o to jíst úplně vše,ale ve "zdravém"/přiměřeném množství. Je normální sníst dortík po obědě, je normální dát si k hranolkům tatarku, je normální dát si večer u televize "ještě něco na zub"... neboj se toho, postupně se snaž najíždět na normální jídelníček a opakuj si, že tě to uzdraví, že se začínáš stravovat normálně....:-) No a psychoterapii ti též určitě moc doporučuji - to je nedílná součást léčby!--) mít někoho s kým bys mohla řešit to, jak se cítíš, co tě trápí - jak by se to dalo změnit, na čem by se dalo pracovat. Doporučení od obvodáka potřebuješ pouze pokud bys šla k psychoterapeutovi, který má smlouvu s tvojí pojištovnou - péči tedy bude hradit pojištovna. Pokud bys šla k někomu, koho si budeš platit sama, tak žádné doporučení nepotřebuješ. Pokud bys šla k obvodnímu pro doporučení, tak stačí prostě stručně říct, že chceš doporučení na psychoterapii, že je toho na tebe nyní moc, že si potřebuješ promluvit - pokud nechceš, rozhodně mu nemusíš líčit nic podrobného!--) Pokud bys to vše chtěla probrat ještě blíže, klidně mi napiš na elias857@seznam.cz. Drž se!!!
Odpovědět s citací Odpovědět |
Peta | 01.10.2014 18:27:39
Markéta napsal/a:
Dobrý den. Potřebovala bych radu od těch, kteří mají jakoukoli zkušenost se záchvatovitým přejídáním. Již 7let (cca od svých 12let) se potýkám s poruchami příjmu potravy. Asi 5let jsem trpěla anorexií, léčila jsem se u psychiatra, psychologa, byla několikrát hospitalizována. Následkem MA u mne propukla bulimie, která byla ale jen chvilková, nesnáším totiž zvracení a průjmy. Díky léčebně jsem se vyšplhala na zdravou váhu, ovšem můj vztah k jídlu se nikterak nezlepšil - jídlo jsem vždycky milovala, ale měla jsem problém s přibíráním snad i ze vzduchu. Nakonec, postupem času, jsem se z MA vypracovala k záchv.přejídání - nebo alespoň mám dojem, že jím trpím. Po anorexii jsem se začala zabývat fitness stravováním a cvičením, s tím, že chci být fitness modelkou. Bohužel mi však plány zhatilo přejídání. Dokážu se třeba 14dní držet zdravého jídelníčku - opravdu jím pravidelně, nevynechávám jídla, čili mne nepřepadne večerní vlčí hlad z celodenního hladovění, ale za těch 14dní přijde den, kdy od rána do večera sním, na co přijdu. Rodičům to divné nepřipadá, možná jsou i rádi, když mě vidí, jak jím, po minulých zkušenostech. Já ale obrovsky trpím, mám výčitky, je mi těžko, brečím, druhý den se snažím držet a vycvičit kalorie z předešlého dne. A zmítám se tak v kruhu, ze kterého se mi nedaří vymanit. Nemám kamarády, kterým bych se mohla svěřit, vždycky jsem se zabývala jen sebou, jídlem a cvičením, nic jiného mi taky nezbývalo, když jsem byla od základní školy šikanována. Rodičům se svěřovat nechci, jsem přeci jen dospělá a nechci jim přidělávat starosti, kterých mají i tak dost. Jako studentka nemám peníze na to, abych si zaplatila nějakého výživového poradce, který mi sestaví za několik tisíc jídelníček na míru. Zvažuji proto návštěvu psychiatra či psychologa, ale nevím, zda musím mít nějaké doporučení OL. Začínám být zoufalá, čtu spoustu příběhů děvčat, které nad ZP vyhrály a je mi líto, že mi to nejde, vždyť dřívějc mi nepřišlo těžké vydržet nejíst několik měsíců. Chci začít jíst zase normálně, chci mít normální váhu, být štíhlá, psychicky v pohodě, jen nevím, co s tím. Omlouvám se za sálodlouhý příběh, ale snad mi třeba někdo poradí. Děkuji! S pozdravem M.
Ahoj Markét,když jsem si četla tvůj příběh, jako bych vyprávěla ten svůj. Je mi 23 let a od svých 19 se potýkám s poruchami příjmu potravy. Začala to anorexií, kdy jsem se dostala až na váhu 36kg, hospitalizace se mi vyhla, ale navštívila jsem nespočet psychiatrů, psychologů, anabell poradnu. Z anorexie se stala přechodně bulimie, z bulimie záchvatovité přejídání. Trpím středně těžkými depresemi a úzkostmi, mám předepsané antidepresiva, které jsem ale vysadila, protože mi z nich bylo neskutečně zle a nové jsem odmítla brát. Přestala jsem chodit do práce, kolikrát jsem nebyla schopna vyjít z domu. Bydlím sama, přítele nemám, kamarádi, kteří mi ještě zbyli mi nerozumí, stejně tak rodina. Nic jim samozřejmě nevyčítám, ale bylo by fajn, sem tam si popovídat s někým, kdo rozumí a chápe co prožíváme. Jestli budeš mít ty nebo kdokoliv chuť, pište ve dne v noci. (e.mail : petulka91@post.cz )Ahoj P.
Odpovědět s citací Odpovědět |
Peta | 01.10.2014 18:27:24
Markéta napsal/a:
Dobrý den. Potřebovala bych radu od těch, kteří mají jakoukoli zkušenost se záchvatovitým přejídáním. Již 7let (cca od svých 12let) se potýkám s poruchami příjmu potravy. Asi 5let jsem trpěla anorexií, léčila jsem se u psychiatra, psychologa, byla několikrát hospitalizována. Následkem MA u mne propukla bulimie, která byla ale jen chvilková, nesnáším totiž zvracení a průjmy. Díky léčebně jsem se vyšplhala na zdravou váhu, ovšem můj vztah k jídlu se nikterak nezlepšil - jídlo jsem vždycky milovala, ale měla jsem problém s přibíráním snad i ze vzduchu. Nakonec, postupem času, jsem se z MA vypracovala k záchv.přejídání - nebo alespoň mám dojem, že jím trpím. Po anorexii jsem se začala zabývat fitness stravováním a cvičením, s tím, že chci být fitness modelkou. Bohužel mi však plány zhatilo přejídání. Dokážu se třeba 14dní držet zdravého jídelníčku - opravdu jím pravidelně, nevynechávám jídla, čili mne nepřepadne večerní vlčí hlad z celodenního hladovění, ale za těch 14dní přijde den, kdy od rána do večera sním, na co přijdu. Rodičům to divné nepřipadá, možná jsou i rádi, když mě vidí, jak jím, po minulých zkušenostech. Já ale obrovsky trpím, mám výčitky, je mi těžko, brečím, druhý den se snažím držet a vycvičit kalorie z předešlého dne. A zmítám se tak v kruhu, ze kterého se mi nedaří vymanit. Nemám kamarády, kterým bych se mohla svěřit, vždycky jsem se zabývala jen sebou, jídlem a cvičením, nic jiného mi taky nezbývalo, když jsem byla od základní školy šikanována. Rodičům se svěřovat nechci, jsem přeci jen dospělá a nechci jim přidělávat starosti, kterých mají i tak dost. Jako studentka nemám peníze na to, abych si zaplatila nějakého výživového poradce, který mi sestaví za několik tisíc jídelníček na míru. Zvažuji proto návštěvu psychiatra či psychologa, ale nevím, zda musím mít nějaké doporučení OL. Začínám být zoufalá, čtu spoustu příběhů děvčat, které nad ZP vyhrály a je mi líto, že mi to nejde, vždyť dřívějc mi nepřišlo těžké vydržet nejíst několik měsíců. Chci začít jíst zase normálně, chci mít normální váhu, být štíhlá, psychicky v pohodě, jen nevím, co s tím. Omlouvám se za sálodlouhý příběh, ale snad mi třeba někdo poradí. Děkuji! S pozdravem M.
Ahoj Markét,když jsem si četla tvůj příběh, jako bych vyprávěla ten svůj. Je mi 23 let a od svých 19 se potýkám s poruchami příjmu potravy. Začala to anorexií, kdy jsem se dostala až na váhu 36kg, hospitalizace se mi vyhla, ale navštívila jsem nespočet psychiatrů, psychologů, anabell poradnu. Z anorexie se stala přechodně bulimie, z bulimie záchvatovité přejídání. Trpím středně těžkými depresemi a úzkostmi, mám předepsané antidepresiva, které jsem ale vysadila, protože mi z nich bylo neskutečně zle a nové jsem odmítla brát. Přestala jsem chodit do práce, kolikrát jsem nebyla schopna vyjít z domu. Bydlím sama, přítele nemám, kamarádi, kteří mi ještě zbyli mi nerozumí, stejně tak rodina. Nic jim samozřejmě nevyčítám, ale bylo by fajn, sem tam si popovídat s někým, kdo rozumí a chápe co prožíváme. Jestli budeš mít ty nebo kdokoliv chuť, pište ve dne v noci. (e.mail : petulka91@post.cz )Ahoj P.
Odpovědět s citací Odpovědět |
Peta | 01.10.2014 18:25:34
Ahoj Markét,když jsem si četla tvůj příběh, jako bych vyprávěla ten svůj. Je mi 23 let a od svých 19 se potýkám s poruchami příjmu potravy. Začala to anorexií, kdy jsem se dostala až na váhu 36kg, hospitalizace se mi vyhla, ale navštívila jsem nespočet psychiatrů, psychologů, anabell poradnu. Z anorexie se stala přechodně bulimie, z bulimie záchvatovité přejídání. Trpím středně těžkými depresemi a úzkostmi, mám předepsané antidepresiva, které jsem ale vysadila, protože mi z nich bylo neskutečně zle a nové jsem odmítla brát. Přestala jsem chodit do práce, kolikrát jsem nebyla schopna vyjít z domu. Bydlím sama, přítele nemám, kamarádi, kteří mi ještě zbyli mi nerozumí, stejně tak rodina. Nic jim samozřejmě nevyčítám, ale bylo by fajn, sem tam si popovídat s někým, kdo rozumí a chápe co prožíváme. Jestli budeš mít ty nebo kdokoliv chuť, pište ve dne v noci. (e.mail : petulka91@post.cz )Ahoj P.
Odpovědět s citací Odpovědět |
Peta | 01.10.2014 18:22:46
Ahoj Markét,když jsem si četla tvůj příběh, jako bych vyprávěla ten svůj. Je mi 23 let a od svých 19 se potýkám s poruchami příjmu potravy. Začala to anorexií, kdy jsem se dostala až na váhu 36kg, hospitalizace se mi vyhla, ale navštívila jsem nespočet psychiatrů, psychologů, anabell poradnu. Z anorexie se stala přechodně bulimie, z bulimie záchvatovité přejídání. Trpím středně těžkými depresemi a úzkostmi, mám předepsané antidepresiva, které jsem ale vysadila, protože mi z nich bylo neskutečně zle a nové jsem odmítla brát. Přestala jsem chodit do práce, kolikrát jsem nebyla schopna vyjít z domu. Bydlím sama, přítele nemám, kamarádi, kteří mi ještě zbyli mi nerozumí, stejně tak rodina. Nic jim samozřejmě nevyčítám, ale bylo by fajn, sem tam si popovídat s někým, kdo rozumí a chápe co prožíváme. Jestli budeš mít ty nebo kdokoliv chuť, pište ve dne v noci. (e.mail : petulka91@post.cz )Ahoj P.
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 06.10.2014 22:57:00
Ahoj Petro! Teda, to je mi líto, že jsi na to tak sama! A k nějakému terapeutovi chodíš nyní? Je něco co zabírá, co ti pomáhá, co ti dělá dobře? Nezkoušelas alespoň nějaké přírodní antidepresivum - třeba třezalku?--) myslím, že by se dalo vymyslet ještě něco, cos třeba nezkoušela a mohlo by pomoci... Držím pěsti!
Odpovědět s citací Odpovědět |
Péťa | 08.10.2014 17:50:28
Já tydle problémy chtěl taky řešit třezalkou a různejma čajema, k ničemu to nebylo, tak jsem je pil víc a prostě vůbec žádnej účinek. Je to jak když chceš zastřelit slona vzduchovkou...
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 08.10.2014 21:04:21
No jasně, rozumím - já to spíš myslela jako podpůrný prostředek - třeba jeden ze sta podpůrných prostředků, než jako věc, která by tě z toho dostala. A co jsi brala za antidepresiva, že ti po nich bylo tak špatně?? Já mám osobní zkušenost s Cipralexem a nemůžu si na něj vůbec stěžovat - hrozně mi pomohl a vedlejší účinky naprosto zanedbatelné!!!
Odpovědět s citací Odpovědět |
Petra | 09.10.2014 16:08:24
Já brala Sertralin - Teva, Dogmatil a na úzkost Rivotril.. takže docela zabijárna, byla jsem nepoužitelná, v práci jsem usínala, zle od žaludku, srdce mi málem vyskočilo z těla a dalších x věcí co jsem nezvládala..
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 10.10.2014 21:33:45
no, to je teda síla!! Škoda, že ti nasadily takový co ti nesedly... já měla na úzkosti ten Cipralex a fakt užasný - nemužu si to vynachválit - nechtěla bys to ještě zkusit? Hrozně mi to pomohlo a srdce se mi u toho právě hezky zklidnilo (před tým jsem měla potíže s neustálým nepříjemným silným bušením srdce).
Odpovědět s citací Odpovědět |
Péťa | 08.10.2014 17:49:51
Já tydle problémy chtěl taky řešit třezalkou a různejma čajema, k ničemu to nebylo, tak jsem je pil víc a prostě vůbec žádnej účinek. Je to jak když chceš zastřelit slona vzduchovkou...
Odpovědět s citací Odpovědět |
Péťa | 08.10.2014 17:49:28
Já tydle problémy chtěl taky řešit třezalkou a různejma čajema, k ničemu to nebylo, tak jsem je pil víc a prostě vůbec žádnej účinek. Je to jak když chceš zastřelit slona vzduchovkou...
Odpovědět s citací Odpovědět |
Lenka | 23.09.2014 21:20:28
Dobrý den,můžete mi prosím poradit...mám 17letou dceru,která je nyní 4 týden hospitalizovaná v Plzeňské nemocnici s mentální anorexií...spolupracuje a statečně nabírá.Léčbu ze začátku tvrdě odmítala,ale postupně si uvědomila,co je špatně a nemoci se postavila.Ráda bych po propuštění pokračovala s péčí v nějaké psychologické poradně formou skupinového sezení.Kam se mám obrátit? Vím,že je před námi ještě kus cesty a budu ráda za každou radu,či pomoc.Komu se tahle nemoc připletla do života,ví jak těžké je to období.Děkuji Lenka
Odpovědět s citací Odpovědět |
Dáda | 12.07.2016 20:06:04
Ahoj xD
Odpovědět s citací Odpovědět |
Michaela | 13.10.2014 11:27:22
Milá maminko Lenko, je mi velice líto, že tato nemoc postihla vaši dceru. Studuji Vysokou školu pedagogickou a psychologickou. Již v prvním ročníku jsem se začala hodně zajímat o poruchy příjmu potravy a pomáhat slečnám s takovým problémem, když se báli to říct svým rodičům. V současné době píši bakalářskou práce na toto téma, díky tomu jsem získala kontakt na centrum v Plzni Epoché o.s. je to velice dobré centrum kde by Vám i Vaší dceři mohli pomoci. Zde je odkaz: http://www.epoche.cz/ridz.html nabízejí vše co Vaše dcera bude potřebovat hlavně psychoterapii. Je to hodně těžké období, ale musíte to zvládnout a nehroutit se bůh vybavil maminky neskutečnou sílou, aby tady pro své děti byli. Stůjte při své dceři jen s Vaší pomocí a láskou má šanci tuto nemoc pokořit. Všechno zlé je k něčemu dobré tím, že si vaše dcera tímto prošla možná získá neskutečnou vnitřní sílu, hrdost na sebe, a bude moci pomoct a poradit slečnám, které se s touto nemocí perou. Držím Vám i vaší dcery pěstičky co můžu abyste to úspěšně spolu zvládli :-) Michaela
Odpovědět s citací Odpovědět |
Michaela | 13.10.2014 11:26:17
Milá maminko Lenko, je mi velice líto, že tato nemoc postihla vaši dceru. Studuji Vysokou školu pedagogickou a psychologickou. Již v prvním ročníku jsem se začala hodně zajímat o poruchy příjmu potravy a pomáhat slečnám s takovým problémem, když se báli to říct svým rodičům. V současné době píši bakalářskou práce na toto téma, díky tomu jsem získala kontakt na centrum v Plzni Epoché o.s. je to velice dobré centrum kde by Vám i Vaší dceři mohli pomoci. Zde je odkaz: http://www.epoche.cz/ridz.html nabízejí vše co Vaše dcera bude potřebovat hlavně psychoterapii. Je to hodně těžké období, ale musíte to zvládnout a nehroutit se bůh vybavil maminky neskutečnou sílou, aby tady pro své děti byli. Stůjte při své dceři jen s Vaší pomocí a láskou má šanci tuto nemoc pokořit. Všechno zlé je k něčemu dobré tím, že si vaše dcera tímto prošla možná získá neskutečnou vnitřní sílu, hrdost na sebe, a bude moci pomoct a poradit slečnám, které se s touto nemocí perou. Držím Vám i vaší dcery pěstičky co můžu abyste to úspěšně spolu zvládli :-) Michaela
Odpovědět s citací Odpovědět |
Michaela | 13.10.2014 11:25:52
Milá maminko Lenko, je mi velice líto, že tato nemoc postihla vaši dceru. Studuji Vysokou školu pedagogickou a psychologickou. Již v prvním ročníku jsem se začala hodně zajímat o poruchy příjmu potravy a pomáhat slečnám s takovým problémem, když se báli to říct svým rodičům. V současné době píši bakalářskou práce na toto téma, díky tomu jsem získala kontakt na centrum v Plzni Epoché o.s. je to velice dobré centrum kde by Vám i Vaší dceři mohli pomoci. Zde je odkaz: http://www.epoche.cz/ridz.html nabízejí vše co Vaše dcera bude potřebovat hlavně psychoterapii. Je to hodně těžké období, ale musíte to zvládnout a nehroutit se bůh vybavil maminky neskutečnou sílou, aby tady pro své děti byli. Stůjte při své dceři jen s Vaší pomocí a láskou má šanci tuto nemoc pokořit. Všechno zlé je k něčemu dobré tím, že si vaše dcera tímto prošla možná získá neskutečnou vnitřní sílu, hrdost na sebe, a bude moci pomoct a poradit slečnám, které se s touto nemocí perou. Držím Vám i vaší dcery pěstičky co můžu abyste to úspěšně spolu zvládli :-) Michaela
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 25.09.2014 21:24:26
Dobrý den, je mi líto, ale o žádné skupinové terapii v Plzni či okolí nyní nevím...:--(( zkuste se pozeptat přímo v nemocnici - měli by mít větší přehled! ale říkám si, že možná bude mít po hospitalizaci dcera skupinového setkávání až až, že by tedy po propuštění z nemocnice mohla být naopak vhodnější individuální terapie (tak cca 1x do týdne), kde bude mít dcera prostor jen sama pro sebe řešit vše co ona sama potřebuje - co říkáte? Jste tedy z Plzně? Hodili by se vám kontakty na terapeuty z Plzně?
Odpovědět s citací Odpovědět |
Lenka | 27.09.2014 14:20:58
Dobrý den,budu ráda a vděčná za každý kontakt, děkuji... nejsme přímo z Plzně,ale mám tam rodiče,takže máme zázemí :-)
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 27.09.2014 23:43:58
Jejda, koukám, že se to z odstavců slilo v jeden text...pokud byste se v tom nevyznala, napište mi, prosím, na mail: elias857@seznam.cz a já Vám to pošlu v mailu. Přeji ať je dceři lépe a lépe!
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 27.09.2014 23:41:27
Dobrý večer, bezva, ráda pomohu:--) moc držím pěsti a pokud byste ještě něco potřebovala, můžete se ozvat, zkusím poradit. Kontakty zde: Regionální institut duševního zdraví Zdravotní péče (psychiatrie, klinická psychologie, individuální, rodinná a skupinová psychoterapie, neuroterapie - EEG BF, supervize zdravotní péče). Sociální péče (krizová telefonická intervence, komunitní plánování sociálních služeb, supervize pomáhajících profesí). Relaxační techniky, bioenergetická cvičení. Úhrada zdravotní pojišťovnou: ano, kromě VZP Klientela: děti i dospělí Kontaktní údaje: Adresa: Zábělská 5/43, 31200 Plzeň 4 - Doubravka Telefon: 377 462 314 Kontaktní osoby: PhDr. Leoš Horák- ředitel E-mail: leos.horak@epoche.cz Libuše Lovásová -vedoucí linky důvěry E-mail: info@epoche.cz Mgr. Ivan Bořík Soukromá ordinace klinické psychologie a soudní znalec v oboru klinické psychologie. Úhrada zdravotní pojišťovnou: ano: VZP (111), Oborová (207), Česká průmyslová (205) Klientela: děti i dospělí, pouze diagnostika PPP, ne terapie Kontaktní údaje: Adresa: Skrétova 1210/47, 30100 Plzeň 3 - Jižní Předměstí Telefon: 377 321 226 PhDr. Iva Wittnerová Úhrada zdravotní pojišťovnou: ano, při dlouhodobé terapii nutné doporučení lékaře Klientela: dospělí i děti, Kontaktní údaje: Adresa: Karlovarská 22 (III. NP), 301 00 Plzeň Telefon: 377 378 149 Mobil: 604 413 248 E-mail: wittnerova.iva@seznam.cz MUDr. Naděžda Křižanová Psychiatrická a psychoterapeutická praxe, KBT, rodinná psychoterapie Úhrada zdravotní pojišťovnou: ano Klientela: starší 15 let Kontaktní údaje: Adresa: nám. Republiky 27, 301 00 Plzeň Telefon: 377 320 268, 777 343 484
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 27.09.2014 23:45:19
Jejda, koukám, že se to z odstavců slilo v jeden text...pokud byste se v tom nevyznala, napište mi, prosím, na mail: elias857@seznam.cz a já Vám to pošlu v mailu. Přeji ať je dceři lépe a lépe!
Odpovědět s citací Odpovědět |
Lenka | 28.09.2014 22:34:11
Strašně moc děkuji:-) za pomocnou ruku i podporu Lenka
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 05.10.2014 23:19:03
není zač!--)
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 27.09.2014 23:24:55
pokus
Odpovědět s citací Odpovědět |
Lenka | 27.09.2014 14:20:34
Dobrý den,budu ráda a vděčná za každý kontakt, děkuji... nejsme přímo z Plzně,ale mám tam rodiče,takže máme zázemí :-)
Odpovědět s citací Odpovědět |
Lenka | 27.09.2014 14:20:15
Dobrý den,budu ráda a vděčná za každý kontakt, děkuji... nejsme přímo z Plzně,ale mám tam rodiče,takže máme zázemí :-)
Odpovědět s citací Odpovědět |
Lenka | 27.09.2014 14:20:01
Dobrý den,budu ráda a vděčná za každý kontakt, děkuji... nejsme přímo z Plzně,ale mám tam rodiče,takže máme zázemí :-)
Odpovědět s citací Odpovědět |
Lenka | 27.09.2014 14:19:39
Dobrý den,budu ráda a vděčná za každý kontakt, děkuji... nejsme přímo z Plzně,ale mám tam rodiče,takže máme zázemí :-)
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 25.09.2014 21:24:24
Dobrý den, je mi líto, ale o žádné skupinové terapii v Plzni či okolí nyní nevím...:--(( zkuste se pozeptat přímo v nemocnici - měli by mít větší přehled! ale říkám si, že možná bude mít po hospitalizaci dcera skupinového setkávání až až, že by tedy po propuštění z nemocnice mohla být naopak vhodnější individuální terapie (tak cca 1x do týdne), kde bude mít dcera prostor jen sama pro sebe řešit vše co ona sama potřebuje - co říkáte? Jste tedy z Plzně? Hodili by se vám kontakty na terapeuty z Plzně?
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 25.09.2014 21:23:37
Dobrý den, je mi líto, ale o žádné skupinové terapii v Plzni či okolí nyní nevím...:--(( zkuste se pozeptat přímo v nemocnici - měli by mít větší přehled! ale říkám si, že možná bude mít po hospitalizaci dcera skupinového setkávání až až, že by tedy po propuštění z nemocnice mohla být naopak vhodnější individuální terapie (tak cca 1x do týdne), kde bude mít dcera prostor jen sama pro sebe řešit vše co ona sama potřebuje - co říkáte? Jste tedy z Plzně? Hodili by se vám kontakty na terapeuty z Plzně?
Odpovědět s citací Odpovědět |
Zuzka | 17.09.2014 10:06:51
Dobry den nevim jestli mi tu nějak poradite ale mam 2 roky starou dceru a nechce jist pořad chce jen piti ale všechno jidlo odmita.max co druhy den si teda trošku jidla veme ale pak to jede pořad dokola . ma asi 12 kg ma baculatou postavu ale když jsem se ptala jeji doktorky tak mi jen řekla že si stim nemam lamat hlavu že tam ohledně toho chodi hodně maminek ale nic jim nepiše. Budu rada za každou radu protože se mi MUdr zda poslední dobou už divna děkuji
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 25.09.2014 21:35:47
Ahoj Zuzko, už ti asi nc moc jiného než Katka neporadím.... Poradit se s jiným doktorem by bylo fajn, ale zas se trochu bojím zbytečného vyšetřování (stresování, trápení) tvé dcerky. ale naprosto tě chápu, že tě i tato situace (že nejí) musí dost trápit (sama mám doma taky malého prcka a taky občas nic moc nejí - jako třeba zrovna neska;--) Většinou se doporučuje do jídla nenutit a s tím bych opravdu souhlasila, neb jinak se zadělává na větší a další potíže. Říkám si a co jídla mixovaná na úplnou řídkou hladkou kašičku? Nebo polévky? Ty si dá? Asi bych to zkoušela touto cestou - mixovat, ředit, aby to bylo co nejvíce podobné pití, nebo nabízet lákavé jídlo - třeba ani ovoce ji nebere? Nebo ještě zkusit nápodobu - brát ji do kolektivu stejně starých dětí, aby viděla, jak baští ony. Přeji pevné nervy! Věřím, že to bude jen nějaké období a še se samo zpraví!!
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 25.09.2014 21:35:35
Ahoj Zuzko, už ti asi nc moc jiného než Katka neporadím.... Poradit se s jiným doktorem by bylo fajn, ale zas se trochu bojím zbytečného vyšetřování (stresování, trápení) tvé dcerky. ale naprosto tě chápu, že tě i tato situace (že nejí) musí dost trápit (sama mám doma taky malého prcka a taky občas nic moc nejí - jako třeba zrovna neska;--) Většinou se doporučuje do jídla nenutit a s tím bych opravdu souhlasila, neb jinak se zadělává na větší a další potíže. Říkám si a co jídla mixovaná na úplnou řídkou hladkou kašičku? Nebo polévky? Ty si dá? Asi bych to zkoušela touto cestou - mixovat, ředit, aby to bylo co nejvíce podobné pití, nebo nabízet lákavé jídlo - třeba ani ovoce ji nebere? Nebo ještě zkusit nápodobu - brát ji do kolektivu stejně starých dětí, aby viděla, jak baští ony. Přeji pevné nervy! Věřím, že to bude jen nějaké období a še se samo zpraví!!
Odpovědět s citací Odpovědět |
Katka | 18.09.2014 08:40:04
Ahoj Zuzko, chápu tvoje obavy. Nechutenství nemusí nutně znamenat nic vážného, pokud je dítě jinak zdravé a nemá podváhu, a tu tvoje dcera podle všeho nemá - 12 kg u dvouleté holčičky je tak akorát (ale o "baculatost" se rozhodně nejedná). Na druhou stranu, jestli neustále jídlo odmítá a není to jen přechodná záležitost, že je třeba nastydlá, unavená apod., tak by možná stálo za to poradit se ještě s nějakým jiným doktorem, než ke kterému chodíte - aby se zjistilo, jestli nemá třeba nějaký problém s polykáním anebo jestli nemá třeba nějaký psychický blok, ať už z jakkoli zvláštního důvodu (třeba jí nějaké jídlo nesedlo a následně začala odmítat každé jídlo a jedla jen tehdy, když už měla velký hlad). Je zbytečné se trápit obavami, ale pokud je to dlouhodobé, zkus se poradit s jiným doktorem.
Odpovědět s citací Odpovědět |
Katka | 18.09.2014 08:39:21
Ahoj Zuzko, chápu tvoje obavy. Nechutenství nemusí nutně znamenat nic vážného, pokud je dítě jinak zdravé a nemá podváhu, a tu tvoje dcera podle všeho nemá - 12 kg u dvouleté holčičky je tak akorát (ale o "baculatost" se rozhodně nejedná). Na druhou stranu, jestli neustále jídlo odmítá a není to jen přechodná záležitost, že je třeba nastydlá, unavená apod., tak by možná stálo za to poradit se ještě s nějakým jiným doktorem, než ke kterému chodíte - aby se zjistilo, jestli nemá třeba nějaký problém s polykáním anebo jestli nemá třeba nějaký psychický blok, ať už z jakkoli zvláštního důvodu (třeba jí nějaké jídlo nesedlo a následně začala odmítat každé jídlo a jedla jen tehdy, když už měla velký hlad). Je zbytečné se trápit obavami, ale pokud je to dlouhodobé, zkus se poradit s jiným doktorem.
Odpovědět s citací Odpovědět |
kiki | 14.09.2014 08:25:55
Dobrý den chci se zeptat je množství 2kg tuků v těle tak závažné že je nutná hospitalizace? A pokud ano z jakých důvodů prosím? děkuji
Odpovědět s citací Odpovědět |
Misha | 25.09.2014 21:47:56
ano, to bude asi hodně málo...neb tuku mát být v těle (u žen) cca 30 % - tedy pokud bys vážila např. 60 kg, tak cca 20 kg z toho by měl být tuk. Vzhledem k tomu, že ty máš tedy asi (jak píšeš) jen 2 kg bylo by asi vhodné změnit skladbu jídelníčku. Nebezpečí málo tuku v těle u žen tkví hlavně v tom, že tělo v tomto stavu není schopno tvořit ženské hormony - nefungují tedy správně reprodukční orgány - hrozí neplodnost. Dále je tuk potřebný k termoregulačním mechanismům, jako zásobárna energie atd... Myslím, že by ti hospitalizace pro změnu jídelníčku, ale i psychické vyladění mohla pomoci. Co ty na to? Chce se ti na léčbu? A kde ti vlastně naměřili ty 2 kg tuku - od kud to víš? Každopádně ti držím pěsti, at se ti podaří nabrat a ta se cítíš fajn!_-)
Odpovědět s citací Odpovědět |
    1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19    

Centrum Anabell

Centrum Anabell pomáhá

Pomoc a podpora osobám s poruchami
příjmu potravy... a nejen jim!

 

 

BĚHÁM PRO ANABELL

Běhám pro Anabell

Dárcovské stránky

Více
VZDĚLÁVÁNÍ ANABELL

Vzdělávání Anabell

Vzdělávací agentura EDU-ANABELL

Více
ANABELL - O NÁS

Anabell – o nás

Kdo jsme a co děláme

Více
Publikace ke stažení

Knihovna Anabell

Materiály z naší produkce

Více
© 2002 - 2025 | Centrum Anabell, z. ú.

Infopoint Anabell   |   e-Quip   |   Anabell na Facebooku