Už ani nevím kdy to začalo. Je mi 16 let. S hubnutím sem začala někdy ve 14-ti. Když tak na to vzpomínám..říkám si, proč vlastně? Matně si vzpomínám na poznámku člena rodiny, který mi řekl: "Jsi nějak přibrala ne?" "Máš břicho po tátovi". apod. Po čase mě to zasáhlo. Když to tak počítám měla sem okolo 4 pro-ana blogů. Psala sem si jídelníčky. Pamatuji si jak sem večer ležela v posteli se skvělým pocitem a prázdným žaludkem..přejížděla sem si kosti..bylo to fajn. Zhubla sem a rázem sem vyrostla a měla nejlepší postavu ze školy. Milovala sem svoje tělo..sama sebe..svůvuj život. Nic sem neřešila, dokonce i jedla normálně. A postavu sem si furt udržela dokonalou. V prváku první pololetí bylo super. Ale začátkem nového roku (2014) mě zasáhl rozchod s klukem a já z toho byla na dně. Od tý doby už nejsem ta dokonale hubená holka jako dřív, ale usilovně se o to snažim. Je to začarovanej kruh. Týden nejím, cvičím..a když přijde víkend tak se přejím dokud mi není špatně. I teď když nad tím tak přemýšlím, je zrovna neděle a je to den kdy sem zase snědla vše a mam hrozný výčitky. Chci být jako dřív, chci mít zase krásnou postavu a být šťastná. Kamarádkám tohle říkat nechci. Sem normální? Nemám chuť jít s někým ven, bojím se že si pak budou říkat.."docela ztloustla". To vážně nechci..Přála bych si jíst normálně a cvičit. Ale je to těžký..když začnu jíst tak se přejím. A když nejím málo kdy to vydržím dlouho. Je tu někdo kdo to má podobně? Moc ráda bych si o tom s někým promluvila, když tak nechte kontakt v komentářích, děkuji:/ Nevyznám se sama v sobě, chci být šťastná a neřešit jídlo..povede se mi to?:O

Ahoj! Dobře, že píšeš - je teda vidět, že tě jídlo ale asi hlavně to jak vypadáš/kolik vážíš hodně ovládá, což? Dalo by se pracovat i na tom (nejen na jídelníčku) - zkusit zapracovat na sobě - na svém sebevědomí, abys nebyla takto ovládána, aby sis vážila sebe sama - prostě za to jaká seš!--) Mrkni třeba na nějakou knížku o sebevědomí - je jich na trhu miliarda;--) nebo i tento svépomocný manuál by to mohl pomoci, zdarma stáhni zde: http://www.anabell.cz/images/obr/1404371890_svepomocny-manual.pdf I když na sobě budeš pracovat (budeš se snažit, budeš postupovat dle manuálů, budeš chodit k psychoterapeutům), chce to hodně trpělivosti a nečekej že to bude ze dne na den ok - já sama chodila několik let na psychoterapii - a po každé návštěvě jsem cítila, že jsem zase o krok dál - dělalo mi to moc dobře! Nesnaž se hladovět - tím si právě na sebe přiženeš to přejedení - páč prostě tělo má hlad. Naordinuj si vyvážený pravidelný a pro tebe bezpečný jídelníček, který bude obsahovat vše, co tvé tělo potřebuje a přiměřených porcích. Normálně snídej, dej si svačinu, teplý oběd, svačinu i večeři - nauč se té pravidelnosti - to by tě mělo trochu zklidnit - udělat ti řád:--) Co ty na to všechno? Jak se to čte? Je něco z toho pro tebe použitelné? Klidně napiš, řekni co konkrétně bys potřebovala.

Ahoj, je mi 23 let, měřím 174 cm a vážím 48 kg. Je to normální? Začínám se cítit divně. Na tuto váhu jsem se dostala během 2 let, kdy jsem zhubla z 74 kg. Důvodem byl hezčí vzhled. Nyní se však moc spokojenější necítím, stále se sleduji, kontroluji jídelníček, pravidelně 3x týdne cvičím, jím zdravě. Lidé mi říkají, že jsem moc hubená, já začínám mít také pocit, že to není ok, ale nemůžu s tím moc dělat. Jím pravidelně 5x denně, příjem asi 1100 kcal. Celý den myslím na jídlo, i když nemám hlad, čtu o něm, koukám na pořady o něm. Mám problematický život - jídlo mě ovládá i časově - když ho nemám pravidelně, jsem podrážděná. Zhoršily se i mé vztahy s přítelem (kvůli mé nechuti k sexu). Jsem dost perfekcionista (špatný vliv rodičů), tudíž u sebe pociťuji i nedostatky při studiu. Doma to také není celkově ok - máme babičku s Alzheimerem - starosti. Jelikož jsem student, mám i méně financí, což mě trápí, ale nedaří se mi sehnat dobrou práci, z čehož už jsem také zklamaná. Špatně teď i spím (méně než dřív a útržkovitě). Co mám dělat? Prosím o jakoukoliv radu.

Ahoj Veveřičko:--) je vidět, že toho máš hodně a že je to náročný na všech frontách...se teda vůbec nedivím, že se ti v poslední době i špatně spí!! Všechno prostě souvisí se vším a vše se navzájem ovlivňuje - když nefunguje jedna sféra života, ovlivní to druhou... Chtělo by to začít to nějak skládat zas zpátky:--) Co si zajít za psychoterapeutem a se vším se mu svěřit, vypovídat se a nechat se trochu "hýčkat" nějakým odborníkem. Když si najdeš terapeuta, který má smlouvu s tvojí pojištovnou, bude terapie pro tebe zcela zdarma. Z jakého jsi města? Poslala bych ti odkazy, na koho se případně můžeš obrátit! Sama jsem před několika lety na terapii chodila a nemůžu si to vynachválit - hroutilo se mi tehdá vše a terapie mi neuvěřitelně pomohla - po každém sezení jsme byla silnější a silnější... No a ještě mne napadá: co si třeba v lékárně koupit bobule z třezalky, nebo alespoň čaj? Umí to trošku zlepšit náladu a zklidnit a i právě upravit ten spánek - tak třeba jako první pomoc bys to vyzkoušet mohla. Co ty na to? Drž se budu ráda, když zas napíšeš!!--)

Misho: děkuji za radu s čajem - zkusím. Trochu mi pomáhá doma pěstovaná levandule (nevím, jestli se to normálně pije, ale mně to chutná :) ), možná jen placebo, nevím. Jinak jsem z Prahy, možná by se nějaký ten kontakt hodil. Byla jsem na terapii jen jednou, nedávno, na placené, ale bylo mi líto dávat další peníze, a ještě k tomu jsem si po x minutách, co jsem odešla, uvědomila, že jsme celou dobu vlastně řešily úplně něco jiného, než bych chtěla. Už se to na mě moc sype a teď se se mnou ještě rozchází přítel, protože nechápe mou situaci, nevidí, že mám problémy, jen si pořád myslí, že o něj nemám zájem a nedokáže to pochopit, že to je mou psychikou.

Ahoj!--) fajn, čaj vyzkoušej:--) dej vědět, jak to zabralo! Jo, levandule má rozhodně též zklidnující účinky a dává se do všech možných přípravků na spaní, takže určitě:--) ano, dá se i pít, mne ji nedávno na pití doporučil jeden chlapík, co dělá čínskou medicínu. Bezva, z Prahy, tak to hnedle mohu hned doporučit psychosomatickou kliniku: www.psychosomatika.cz - prostuduj web, vyber si terapeuta, zavolej, domluv se s nimi, objednej se! Přesně tam jsme právě sama chodila a bylo to super!--) Teda rozchodu je mi líto...tak třeba by to šlo ještě zachránit, co myslíš? Drž se!!

Ahoj, úplně tě chápu jak se cítíš procházím si něčím hodně podobným akorád já jsem to nechala zajít ještě mnohem dál. Pokud by sis o tom chtěla promluvit tak mi napiš. Nevím jestli ti to nějak pomůže ale klidně se s tebou podělím o cvé zkušenosti a třeba ti to pomůže. :)

Ahoj Vendy, píšeš, žes to nechala zajít mnohem dál...jak jsi na tom? A řešíš to nějak? Máš nějakého terapeuta?

No nechala jsem to zajit az tak daleko ze jsem zkolabovala a byla tyden na jipce... Je mi 19 let, měřím 177 cm a moje nejnižší váha byla 44 kg.. Za půl roku jsme ze 68 kg zhubla na 44.. na jipce jsem byla letos v květnu a prvního června jsem nastoupila na hospitalizaci na kliniku do Prahy.. tam jsem byla pět týdnů a přibrala na 53 kg. Po návratu domů jsme se držela žádný pohyb a jídlo tak jak jsme měli na klinice. Jenže jak jsem v září nastoupila do školy (Do 4.ročníku) tak jsem zase začala blbnout. Začalo to nenápadně zdravá strava atd.. ale ted vidim že je zase něco špatně.Navíc mamka na mě tlačí protože jsem od návratu z Prahy nic nepřibrala. Takže sama se v tom celkem plácám. Pořád mám ale pocit že mám všechno pod kontrolou. No ale nevím...

No teda pěkné... ale super, že se ti v tý Praze podařilo hezky přibrat! Gratuluju!! Cítila si se lépe? třeba více energie, více chuti do života?? Říkám si, že po návratu z léčebny/hospitalizace je hodně důležitý začít docházet někam na ambulantní terapie (cca 1X týdně) - právě, aby si člověk udržel to čeho v rámci hospitalizace dosáhl - aby opět nešel ke dnu - je to hodně důležité!! Máš nějakýho terapeuta - chodíš někam? Případně užíváš i nějaká psychofarmaka (antidepresiva)? Co bys vlastně nyní potřebovala? Radu s jídelníčkem, nebo spíš pracovat na psychce, aby tě to jídlo/postava tolik neovládalo?? Mrkni zatím třeba na tento svépomocný manuál, možná by ti mohl pomoci!!--)http://www.anabell.cz/images/obr/1404371890_svepomocny-manual.pdf Drž se!!

Vendy: A co tvoje váha teď, držíš si jí, nebo se mění? Já právě pořád jedu v režimu "zdravá strava", ale čím déle se toho držím, tím více mám pocit, že víc a víc potravin nepovažuji za zdravé nebo omezuji jejich množství (třeba si dám jen půlku toho, co jindy) kvůli tučnosti. Nejhorší je, že doma na mě divně koukají a pořád mi říkají jen "jez všechno a jez víc", ale já nechci jíst všechno a mám pocit, že jím docela dost. Nedokázala bych se úplně vzdát jídla, jsem moc požitkář, jen se teď z toho jedení pro mě stává spíš stereotyp, dřív to byla slast. A nedokážu vůbec jíst moc velké porce, protože je mi pak těžko, nebo jsem unavená, natož abych jedla v restauracích, to je mi pak z mastnějších věcí vždy těžko. Hrozně mě to jídlo omezuje a nevím, jak se s tím srovnat.

Ahoj Vendy,rozhodla ses sama jít se nechat hospitalizovat, a nebo tě tam s tím někdo pomohl? Mě samotné osobně přijde že ani nějaká psychiatrická sezení nezabírají, chodila jsem na ně tak 2 krát do měsíce, ael v podstatě to nikam nevedlo. Akorát jsem si uvědomila čím vším to bylo způsobené - a to v dětství mým otcem, který měl na mě a mojí mamku neustálé narážky na to ať nežereme,ať se na sebe podíváme atd. Sám to není žádný krasavec, jo není při těle ale naopak vypadá jak kdyby vůbec nejedl, nemá žádné ramena, nohy jak tyčky, je zaujmut svou postavou a hubenýma ženskýma, nemá žádné kamarády, do hospody nechodí nepustí dokonce ani mojí mamku někam se mnou jít jen pro to aby nebyl doma sám a vůbec si neuvědomuje co doma má!!!někdy je mi z jeho řečí tak hrozně do breku,ale tak trochu jsem se naučila zrovna jeho kecy vypouštět a vůbec si je nebrat k srdci.

Ahoj Wewerko,přečetla jsem tvůj článek a jako bych psala o sobě. Je mi 24 let s Bulimí se potýkám dva roky, měřím 162 cm a momentálně vážím 38 kg. Začala jsem na 58 kg a po shubnutí na cca 50 jsem se cítila tak úžasně alidé z okolí si toho všímali a říkali jak mi to sluší ale teď? Každý den jsem vyčerpaná jak blázen, každý den si myslím že mě odvezou do nemocnice pač už se ani neudržím na nohou. Cvičení?já musím chodit 6 krát týdně minimálne na 1,5 hodiny intenzivního kardia, kalorie počítám také, za celý den jsem schopná sníst jen tvaroh a jogurt a zbytek doháním zeleninou a bublinkovými ligth nápoji :-( ale vím že to nikam nevede, moje ololí je ze mě už vážně nešťasné, všichni mi říkají že jestli se sebou nebudu něco dělat že skolabuju uplně... Chci miminko, ale představa že stejně dlouho nebudu moct otěhotnět mě moc nemotivuje k tomu přibrat. Moje mamka mi říká že vypadám jak kostra potažená kůží, a já si myslím že by to chtělo ještě něco dolů. Hrozně se zavodňuji, mám v břiše tekutinu a to jen díky podvýživě:-( Budu moc ráda, když spolu sdílíme ještě nějaký článek o této hnusné nemoci...

Ahoj, no pěkné tedy - máš šílenou podváhu! Zvládáš ještě běžný denní režim? Chodíš do práce/školy? Todle je opravdu na hraně!!! Měla bys okamžitě přestat s tím cvičením - pokud je to pro tebe těžké, tak to nahraď něčím "lehčím" - tedy nejlépe třeba vycházkou na čerstvém vzduchu. Ale správně bys s touto váhou měla být hospitalizovaná na oddělení pro léčbu poruch příjmu potravy - pevný jídelníček a každodenní psychoterapie - neuvažovalas někdy, že by ses nechala hospitalizovat? že by ses toho zbavila, že by ses uzdravila, měla sílu, energii, mohla normálně žít, dělat co tě baví.... Zde odkaz na kliniku v Praze, prostuduj si: http://psychiatrie.lf1.cuni.cz/centrum-pro-diagnostiku-a-lecbu-poruch-prijmu-potravy Co by se muselo stát, abys se šla léčit? Nenech to dojít k tomu zkolabování... Víš, že je to nemoc, víš že ona ti našeptává, že ještě potřebuješ shodit a taky víš, že se to dá léčit - jdi do toho, holka, než bude pozdě!!!!! Můžeš třeba zkusit zavolat na Linku Anabell: 601 565 474 - vypovídat se, nechat si poradit kde začít, kam a na koho se obrátit... nebo klidně písni mne na tento mail: elias857@seznam.cz. Budu ráda, když napíšeš:--) Drž se a opatruj se!

Iwisku: to je mi líto, co prožíváš. Já právě jako jím ještě dost, jen mi to pořád v hlavě nahlodává, jestli to není moc. Ale unavená se vůbec necítím, ba naopak, hrozně hyperaktivní - od toho mám i ty problémy se spaním. S cvičením jinak taky "blbnu" - obden hodina aerobního cvičení, a v ty mezidny většinou 1,5h rychlochůze - když to nedělám, jsem nervní, abych náhodou nepřibrala. Ale radši se často nevážím, mám strach, co tam uvidím. Dřív se mi líbilo, když jsem hubla, protože jsem byla tlustší, ale pak už jsem si říkala při určité váze, že to stačí .. ale najednou to šlo pak stejně pořád dolu a já nevím, jak to stopnout.