Ahoj,předem se omlouvám za zdlouhavé vyprávění..Před rokem a půl jsem trpěla bulimií,ale musela jsem s tím přestat,protože všechno zjistila rodina a mně v tu chvíli došlo jakou to ze mě udělalo trosku. Přestala jsem zvracet,ale neuměla jsem zastavit přejídání,se kterým jsem přibrala přes deset kilo. Byla jsem ráda,že jsem konečně svobodná a nežiju jenom hubnutím,ale začala jsem trpět úzkostmi. Navíc jsem podvědomě plánovala,že zase začnu hubnout(nalhávala jsem si,že tentokrát zdravě) Po roce jsem začala držet přísnou dietu,která přešla zase v bulimii.Trpěla jsem tím asi měsíc,ale potom jsem se s ní snažila bojovat,protože mi bulimie zhnusila mojí muziku,což je jediná věc pro kterou žiju.Další měsíc jsem zvracela třikrát,potom jsem vydržela dva měsíce jíst normálně,ale teď v dubnu jsem to zase zkazila a zvracela jsem.Mám velkou motivaci v muzice,ale zároveň se strašně nenávidím,mám pocit že jsem příšernej člověk,že všem jenom ubližuju a že si bulimii zasloužím. Nechci přijít o jedinej smysl svýho života,ale zároveň mám hroznou potřebu za všechno se trestat a cítim,že si vlastně zasloužím znova prožít tohle peklo.Na druhou stranu mám pocit, že na tom nejsem dost špatně na to abych vyhledala pomoc-vždyť jsem dva měsíce jedla normálně.Ale jestli mi to vrátí "úplně" bude to ještě těžší..

Ahoj, v první řadě bych tě chtěla moc ocenit, za to, že ses se vším zde svěřila. Cítím z tvého příspěvku velkou chuť se vším „zatočit“ a svou situaci změnit. Máš ode mě plnou podporu!! Věřím, že to zvládneš. Já sama jsem poruchou příjmu potravy netrpěla, ale má velmi blízká kamarádka ano. Dlouhou dobu se točila v „začarovaném kruhu“ a prožívala podobnou situaci jako právě ty. Také několik měsíců vydržela jíst pravidelně a omezit zvracení. Vše se jí ale vrátilo se stresovou situací, kterou prožívala ve škole. V tu dobu jsem společně s kamarádkou vyhledala pomoc v poradně Anabell, která se zaměřuje na pomoc osobám s poruchou příjmu potravy. V poradně kamarádku vyslechla sociální pracovnice a společně s kamarádkou po dobu 2-3 setkání sdílela její situaci a hledaly společně tu nejlepší možnou cestu léčby. Kamarádka dále začala docházet do Centra Anabell k nutriční terapeutce a k psychoterapeutce. S nutriční terapeutkou kamarádka řešila jídelníček a s psychoterapeutkou strach z přibírání a strach z určitých potravin.. Nechtěla bys poradnu Anabell také navštívit? Sezení v poradně je zcela zdarma, trvá přibližně 50 min a můžeš služeb Centra využít opakovaně. V poradně máš možnost vystupovat pod svým jménem nebo anonymně a doprovodit tě může kamarádka nebo někdo z rodiny. Pokud by sis chtěla o všem napsat více, klidně mi napiš na e-mail: mary.enn @seznam.cz Budu ti držet moc palce!! :-)

Ahoj, já jsem Mia. Je mi 19let, měřím 166 cm a 49 kg. Vše trvá asi rok a půl. Na první pohled tedy žádný problém. (Především já žádný nevidím)Jenže asi nějaký maličkej problém mám. Píšu hlavně protože moje okolí si myslí, že mám problém. A já bych chtěla slyšet názor někoho jiného. Moje stravovací návyky jsou asi takové: 2 dny třeba nejím, pak si dám hromu jídla kterou následně vyzvracím, nebo jim denně minimum jídla které také vyzvracím. ( o zvracení nikdo neví) Všechno se hodně snažím přepít vodou, ledovou kávou.... když mám skutečně hlad dám si něco sladkého. Bolí mě klouby, mám silné křeče do žaludku, trávicí problémy a co je nejhorší silné výkyvy nálad. Občas mám problém vůbec mluvit s ostatníma lidmi nebo vstát ráno do školy. Chtěla bych se s tím někomu svěřit ( jenže jsem všem tak usilovně vysvětlovala, že jsem ok až už to nikoho nezajímá)( všechno omrzelo moje vykládání o jidle a o váze i ty co mi nejdřív pomoc chtěli) Mám strach, že na to zůstanu sama. Nevim co s tím mám dělat na jednu stranu toho mám dost, protože přicházím o lidi co mám ráda, ale na stranu druhou mi to vyhovuje, sem ráda když zhubnu a můžu mít pod kontrolou co udělám se svým tělem. Nemyslím si, že by to byl úplně problém, ale mohl by to být začátek problému. Nevypadám totiž jako člověk s poruchou přijmu potravy. ( Vůbec i mi nelíbí jak vypadám, vadí mi ženský tvary) Vůbec nemám právo se s těma lidmi srovnávat. Jen bych chtěla vědět co si o tom bude myslet nezávislý člověk. Předem děkuji za odpověď. Spoustu krásných dní. Mia

Ahoj Mio, nejprve bych ti chtěla říct, že jsi velmi silná a je dobře, že si se s tím do tohoto fóra svěřila, to už je velký krok, který jsi udělala kupředu. Sama nejsem lékař, takže tě nemohu diagnostikovat, ale dobře pro tvé tělo a tebe samotnou určitě není, pokud redukuješ jídelníček – nejíš vůbec a když ano, tak si následně vyvoláváš zvracení. Poruchy příjmu potravy mají zdravotní následky, o kterých zcela jistě víš (padání vlasů, lámání nehtů, bolesti žaludku, kazivost zubů..). Chtěla bych tě proto moc podpořit v tom, abys tuto nelehkou situaci začala řešit. Sama jsem nikdy poruchou příjmu potravy netrpěla, ale má blízká kamarádka ano. Sama se dlouhou dobu motala v začarovaném kruhu, až se mi jednoho dne se vším svěřila. I tobě by moc pomohlo, pokud se s tím vším, co prožíváš, někomu svěříš. Může to být někdo z rodiny, kamarád, učitel nebo školní psycholog. Věřím, že tě nikdo neodsoudí, ale vyslechne tě a bude ti oporou. Já jsem kamarádku vyslechla a společně s ní jsem hledala cestu pomoci. S kamarádkou jsme narazily na Centru Anabell, které se poruchami příjmu potravy zabývá. Kamarádka nejprve navštěvovala sociální pracovnici, se kterou sdílela svoji situaci, hledala motivaci k léčbě a také tu nejlepší formu léčby. Následně začala kamarádka docházet do Centra Anabell ke skvělé psychoterapeutce, se kterou řešila, proč se přejídá a následně zvrací, strach z jídla.. Docházela také k nutriční terapeutce, která jí poradila s jejím jídelníčkem. Sezení v poradně Anabell se sociální pracovnicí bylo zdarma a jejich služeb můžeš využít opakovaně. Věřím, že i tebe vyslechnou a nasměrují tím nejlepším směrem, určitě se nemáš čeho bát. Centrum Anabell má také krizovou telefonickou linku a internetovou poradnu, kam můžeš zavolat nebo napsat, když se budeš cítit například sama nebo když budeš chtít cokoliv řešit i s někým nestranným, jak jsi sama chtěla. Budu ti držet moc palce. Pokud by sis chtěla o všem napsat více, zde je můj e-mail: mary.enn@seznam.cz kam mi můžeš napsat.

Ahoj :) ani neviem ako začať. Záchvatovým prejedaním trpím asi 5 rokov. Nikdy by mi nenapadlo že s tým prestanem. No pred troma rokmi som pri mojej výške 163 schudla na 47 kg (vtedy som schudla 6-7 kg) nejedávala som skoro žiadne sacharidy a veľmi veľa bielkovín, malé porcie. Bola som šťastná že mám najnižsiu váhu akú som kedy mala a okolie ma chválilo že som schudla. Neviem čo sa stalo, ale po asi 1-2 mesiacoch som kompletne prešla späť k prejedaniu. Ale extrémnemu, 24/7. Znovu som pribrala na 54 kg. Prešiel rok dva a všetko sa len zhoršovalo. Mala som depresie, zlú náladu. Rozhodla som sa to povedať mame, ale nič mi nepomohla. Áno vravela mi že nech sa neprejedám že to neni zdravé a že aj jej sa občas stane že zje viac, ale ona nevie aké to je. Nenávidenie samej seba kvôli jedlu (dlho mi trvalo kým som prišla na to že je to jedlo). Proste akoby na to zabudla a vôbec to nerieši. Asi si myslí že ppp je len anorexia a bulímia a prejedanie je proste niečo kedy zješ trochu viac. Nie. Plynule mesiace a mal prís nový rok 2017, čas na predsavzatia. Moje predsavzatie bolo jasné- prestať sa prejedať. Mesiac a pol som bola čistá, áno pár krát som zjedla viac ale nepokladám to za prejedanie. Bola som neskutočne rada že som zp dokázala po toľkých rokoch poraziť. Myslela som že je koniec a ja som víťaz. Nejedávala som málo, tak ako sa má, aj som si dopriávala sladké. Prišiel deň kedy som to nezvládla. Ani neviem prečo, bolo po večeri a ja som to nedokázala udržať. Ďalšie dni zas a už to šlo,.. keď som sa prejedala asi týždeň, šla som k doktorke na 17 ročnú prehliadku. Keď ma vážili, zistila som že mám 56 kg. Toľko som nikdy nemala. Teraz je to tak, že jedeň deň sa prejedám, 1 deň nie, 1 týždeň sa prejedám a ďalšie 2 dni zas nie. Neviem čo mám robiť, myslieť si, nič... ľudia by povedali prestaň sa proste prejedať. Keby to len šlo, proste jem aj keď nechcem, jem aj keď mi je už na vracanie, potom si už len musím ľahnúť a zhlboka dýchať lebo mi je tak moc zle. Ja len dúfam, že tento hrozný kolotoč prestane..

Ahoj Niky, nejprve bych tě chtěla podpořit a říct ti, že jsi skvělá, že si se se vším svěřila a ráda by si vše změnila. Věřím, že to půjde, jelikož je z tvého příspěvku znát velká motivace ke změně. Sama jsem poruchou příjmu potravy netrpěla, ale má blízká kamarádka ano. Poradkyní v Centru Anabell, kam kamarádka docházela, jí bylo sděleno, že přejídání přišlo v důsledku držení drastických diet a redukování jídelníčku. U tebe to může být z podobného důvodu. Určitě není dobré si dávat předsevzetí a říkat si od zítra přestnu… Nikdo z nás nevydrží něco přestat dělat ze dne na den. Bylo by dobré, abys přejídání zkusila omezit, zkusila si najít nějaký koníček, aktivitu, kterou budeš dělat místo něj. Vím, že se mi to lehko říká, ale právě s tímto by ti mohli pomoci v poradně Anabell. Centrum Anabell se specializuje na pomoc osobám s poruchou příjmu potravy (kam patří i záchvatovité přejídání) a jejich blízkým. Centrum Anabell má poradny v Praze, Brně a Ostravě. Sezení v poradně je zcela zdarma a můžeš jejich služeb využít opakovaně. Má kamarádka, která poruchou příjmu potravy trpěla, byla z poradny Anabell nadšená. Bylo to první místo, kde jí vyslechly, sdíleli s ní její situaci a snažili se s ní hledat cestu léčby. Kamarádka docházela do Centra Anabell dále k psychoterapeutce a nutriční terapeutce. Nechtěla bys poradnu Anabell také vyzkoušet? Tady je můj e-mail: mary.enn@seznam.cz kam mi můžeš napsat, ráda ti pomůžu s objednáním se do poradny. Věřím, že budeš spokojená jako má kamarádka a najdeš v poradně Anabell pomocnou ruku. Pokud nebudeš chtít do poradny, ale chceš vše řešit a ráda by si rovnou šla na terapii k nutriční terapeutce a psychoterapeutce, ráda ti zašlu na e-mail kontakty přímo na tyto odborníky pracující s klienty s poruchou příjmu potravy. Drž se!!

Dobrý den, potřebuji se nejspíše někomu svěřit a říci asi nahlas to, čeho se nejvíce bojím. Budu vděčná pak za jakoukoliv radu, pomoc, návrh nebo nejlépe uklidnění. Celé své dětštví jsem byla dítě s nadváhou až obezitou. Postavu jsem raději nijak moc neřešila, nevnímala a bylo mi celkem vzato jedno, jak vypadám. Sport jsem neměla nikdy moc ráda a jedla jsem vždy nepravidelně a dost nárazově. Když jsem ale v průběhu studiích na gymnáziu dosáhla pro mne jakýchsi magických 90kg při 168cm, rozhodla jsem se jednat a zhubnout. Důvodem bylo spíš zdravotní hledisko a strach. Začala jsem tedy pravidelně jíst (spíš více než dříve) a jíst méně sladké. Později jsem začala i cvičit a kila šla rychle dolů. Přešla jsem na VŠ a dále hubla. Na 70kg se váha na nějakou dobu zastavila, ale já chtěla více a tak jsem začala více cvičit a přestala jíst sladké úplně. Začala jsem si zhnusovat cokoliv tučného, smaženého a jíst hlavně saláty a za každou přílohu více a více cvičit. V rámci praxe jsem věděla, že mě čeká sezení v kanceláři a tedy minimum pohybu. Přestala jsem proto jíst úplně přílohy, jedla jsem pouze zeleninu v malých porcích. Když jsem si dala kafe s mlékem, brala jsem to jako oběd a dala jsem si už jen večeři. Kvůli nespokojensoti na praxi jsem se začala i psychicky hroutit a vůbec poprvé jsem musela vyhazovat čokoládu, kterou jsem si koupila, protože jsem jí snědla polovinu na posezení. Úspěšně jsem ale hubla a dosáhla 54kg. Pišně. Moc jsem necvičila, takže jsem neměla nikdy moc svalstva a díky relativně velké hlavě, jsem začala vypadat stále vyhubleji. Okolí mne na to začala upozorňovat stále víc a také se bát, protože se mi po každé standandartní porci skládala. Začali mi padat vlasy a zhoršil se mi celkové tlak a začala jsem přicházet do stavů, kdy jsem nebyla schopná cvičit, protože se mi poté začali odkrvovat končetiny a točit hlava. Kvůli tomu, že jsem nemohla cvičit, jsem jedla ještě méně. Přišli svátky a já se začala přejídat. Pokaždém dalším soustu se mi dělalo špatně, ale já měla potřebu jíst. K přejedení docházelo stále častějí. Pak abych vynahradila přejídání, jsem začala pít ocet a držet půst. ` V současnosti v kruhu přejídání, nejezení, výčitek, deprese, pláče a nově i projímadel setrvávám. Dnes jest se opět přejedla. Protože se mi rozhodil původní plán a já se začala bát, že nevím co dnes budu dělat a jíst . Bezhlavě jsem splácala, co jsem mohla a následně mi bylo hrozně špatně a tak jsem si vzala projímadlo. Stalo se totento měsíc už asi po čtvrtné. Stává se to stále častěji a já nevím, co dělat. Začínám zároveň kvůli přejídání přibírat a je mi z toho fyzicky špatně. Hnusím se sama sobě. Přibrala jsem asi již 5kg a jsem zhnusena s každého faldu. Vím, že jídlem momentálně řeším své problémy z pocitu nejistoty a správnosti toho, kam můj život směřuje. Také nejspíše dojídám, co jsem si upírala. Faktem ale zůstává, že když se najím, není mi už taková zima a cítím se plná energie. Nevím, co v současnosti dělat. Kam se obrátit a bojím se toho, že se nápady s projímadly, vyvoláváním zvracení, počítání každé kalorie, odmítání příloh a výčitků svědomí za každé sousto, budou prohlubovat.

Dobrý den, nejprve bych Vás chtěla moc ocenit a podpořit v tom, že jste na diskusní fórum napsala a že Vám to alespoň trochu pomohlo. Jak Vy sama píšete, souhlasím s Vámi, že je dobré si říct občas vše, co prožívám nahlas nebo se někomu svěřit. Je skvělé, že si uvědomujete zdravotní rizika, která poruchy příjmu potravy přinášení a že také vidíte, že nynější přejídání a nespokojenost sama se sebou a případné výčitky jsou důsledkem dlouhodobého redukování jídelníčku a držení přísných diet. Sama jsem si neprošla tím, čím si Vy nyní procházíte, ale má blízká kamarádka ano. Po celou dobu onemocnění jsem jí byla velkou oporou a všude kamarádku doprovázela. Kamarádka se dlouhou dobu točila v „začarovaném kruhu“ (dieta-přejídání-dieta..). Společně jsme ale jednoho dne objevili na internetu odkaz na stránku s Centrem Anabell. S kamarádkou jsme se hned do poradny objednaly. S kamarádkou se sešla sociální pracovnice, vyslechla jí, sdílela s ní její situaci a společně po dobu dalších 3-4 sezení hledaly tu nejlepší možnou cestu pomoci. Sezení v poradně Anabell je zcela zdarma a jejich služeb můžete využít opakovaně. Kamarádka měla možnost i vystupování anonymně. Poradna Anabell neposkytuje odborné sociální poradenství pouze osobám s poruchou příjmu potravy, ale také osobám blízkým. I Vás může doprovodit někdo z rodiny nebo kamarádka. Kamarádka poté začala docházet do Centra Anabell k nutriční terapeutce, jelikož měla zkreslené představy o porcích a sama už nevěděla, co si má připravit k snídani, ke svačině.. V tomto jí nutriční terapeutka velmi pomohla. Společně se podívaly na jídelníček mé kamarádky, sestavily a nový a společně se také zaměřily na zdravotní stav kamarádky. Nutriční terapeutka kamarádce doporučila, na jaké má jít vyšetření, aby nic nezanedbala a společně pak prošly výsledky z krevních testů a doplnily kamarádce v jídelníčku živiny, vitamíny, které jí chyběly. Kamarádka po dobu jednoho roku docházela do Centra Anabell i k psychoterapeutce. Léčba u Vás může být určitě kratší. Kamarádce, ale psychoterapie moc pomohla. Scházela se s terapeutkou jednou týdně, někdy jednou za měsíc a společně řešily strach, který kamarádka měla z přibírání na váze, deprese a výčitky, které kamarádku provázely po přejídání. Kamarádka v Centru Anabell navštívila i peer konzultantku, což je osoba, která si sama poruchou příjmu prošla a nyní je zdravá. Kamarádka si s peer konzultantkou promluvila o tom, co peer konzultantce pomohlo v začátku léčby a konečně kamarádka mluvila s někým, kdo jí nejvíce rozumí. Věřím, že i Vy najdete v Centru Anabell pomocnou ruku. Pokud si budete chtít o všem napsat více nebo se ještě zeptat na nějaké věci ohledně poruch příjmu potravy, klidně mi napište na můj e-mail: mary.enn@seznam.cz Držím Vám moc palce!!

Dobrý deň prajem, dostala som sa sem do tohto fóra nakolko študujem posledny rocnik psychologie a zaoberam sa vo svojej magisterskej praci touto témou. Pride mi naozaj drze od vas teraz ziadat vyplnenie dotaznika, ale na kolko to je pre mna dolezite tak sem hodim link, a kto bude chciet nech ho vyplni. Dotaznik sa sklada len z otazok, ktore sa tykaju vasej osobnosti. Vopred dakujem za vyplnenie a este raz sa ospravedlnujem za vstupovanie do fora. https://www.survio.com/survey/d/G2Q1N4X1T5V6Z6Q5O

Dobrý den, držím moc palce u psaní diplomové práce. Věřím, že budete mít dost respondentů. Zkuste i jiná diskusní fóra (vinted.cz, emimino.cz,pro-ana blogy..) Krásný den.

Dobrý den, myslím, že jsem bulímička a to bohužel už dlouhá léta. Nejhorší na tom je to, že díky tomu mám velké zdravotní problémy, trpím hroznýma depresema a tím, že jsem občas protivná i sama sobě jsem všechny kolem sebe celkem slušně odehnala a i já se začala společnosti dost stranit. Dřív jsem byla velmi společenská, veselá, aktivní, měla jsem život celkem ráda. Bohužel už dlouho se jen snažím přežít. Mo ráda bych to změnila, ale každá má snaha po nějaké krátké době zatím skončila opět přejedením a pak zvracením. Ach jo.. Už to tak nechci!!! Jak vyskočit z tohoto kolotoče?

Dobrý den Katko, nejprve bych Vám chtěla dodat sílu a podpořit Vás ve Vašem úsilí ke změně. Je skvělé, že jste do fóra napsala a chcete vše změnit. V podobném kolotoči, jak Vy jej nazýváte, se točila i má velmi blízká kamarádka. Sama trpěla dlouhou dobu poruchou příjmu potravy. Společně jsme dlouho hledaly pomoc, až jsme narazily na Centrum Anabell, které se poruchami příjmu potravy zabývá. Společně s kamarádkou jsme se do poradny Anabell objednaly. Kamarádka sdílela svoji situaci se sociální pracovnicí, která ji vysvětlila, na koho dál se může obrátit, a společnými silami po dobu dalších dvou sezení pracovaly na motivaci. Kamarádka se dále do Centra Anabell objednala k nutriční terapeutce, se kterou řešila svůj jídelníček a své zkreslené představy o porcích. Navštívila v Centru Anabell i psychoterapeutku, se kterou řešila deprese, strach z přibírání a výčitky, které jí po jídle provázely. Věřím, že Vy byste v Centru Anabell našla pomocnou ruku. Poradny Centra Anabell jsou v Praze, Ostravě a Brně, na jejich stánkách naleznete veškeré kontakty. Sezení v poradně Anabell je zcela zdarma a můžete jej využít opakovaně. Vystupovat v poradně můžete pod svým jménem nebo anonymně. Bylo skvělé, že jsme kamarádku mohla doprovodit, a i já jsem se dozvěděla spoustu cenných informací, jak mám s a kamarádkou komunikovat a jak ji mohu ještě více motivovat k léčbě. Pokud si o všem budete chtít napsat více, zde je můj e-mail: mary.enn @seznam.cz. Ráda Vám pomůžu například i s objednávacím e-mailem do poradny Anabell, pokud byste se ji rozhodla navštívit. Držím Vám moc palce!