Menu
Diskusní fórum
Diskuzní fórum
maturantka | 19.04.2017 20:33:44
Dobrý den, moc se omlouvám za tuhle negativní zprávu, ale moc by mi pomohlo, kdyby mi někdo mohl anonymně pomoci. Jen ve zkratce zmíním, že jsem si prošla celkem drsnou formou anorexie i bulimie. Strávila jsem několik měsíců na psychiatrii, v té době jsem ale neměla žádné problémy se sebeubližováním, nikdy mě to nenapadlo, i když jsem to viděla u spoustu lidí v nemocnici.
Našla jsem si přítele, který za sebou má už dva vztahy (30 let), já 19, už jsme spolu dva roky a jsem na něho opravdu moc vázaná. Problém ale je, že se nedokážu vyrovnat s tím, že má za sebou šestiletý vztah. Je to pro mě jako být náhražka za tu předchozí, nebo jak bych to vysvětlila. Nikdo mě v tomhle nedokáže pochopit a jemu už to vůbec říct nemůžu. Podle mě na ni často vzpomíná, protože má její staré fotky atd., teď se mi navíc vrátily bulimické záchvaty při vzpomínce na to, že nejsem jeho první. Připadám si jako blázen, mám často tendence si ubližovat a pak přítelovi nedokážu vysvětlit, proč to vlastně dělám, připadám si tak hloupě. Navíc je hrozně divné, že se to u mě objevilo až v této době, stydím se za to.
Budu moc ráda, když mi tu poradíte, jak se s tím vším vyrovnat, jak si přestat brát všechno k srdci a snažit se zapomenout na minulost.. Moc děkuju.
Mary | 19.04.2017 21:45:41
Dobrý den, v první řadě bych Vás chtěla moc podpořit v tom, že jste se sem do fóra svěřila s tak těžkým tématem. Z toho co píšete je velmi dobře cítit, že Vás celá situace trápí a ráda byste ji začala řešit. Máte ode mě plnou podporu. Věřím, že to zvládnete a nenecháte mentální bulimii opět vstoupit do Vašeho života.
Řekla bych, že celý vztah je o komunikaci a proto bych zkusila najít odvahu a se vším se příteli svěřit. K tomu Vám může pomoci poradna Anabell (poskytují odborné sociální poradenství osobá s poruchou příjmu potravy), kde se sociální pracovnicí můžete probrat celou situaci, dále situaci s vracející se mentální bulimií a trápením, které Vás ve vztahu provází. Má kamarádka si procházela v minulých letech také poruchou příjmu potravy, do toho řešila krizi v partnerském vztahu a v poradně Anabell jí velmi pomohli. Sdíleli s ní její situaci a nasměrovali jí na další odborníky, které navštívila. Docházela pak k psychoterapeutce a nutriční terapeutce. Nechtěla byste poradnu Anabell také vyzkoušet? Sezení v poradně je zdarma, máte možnost vystupovat anonymně nebo pod svým jménem a služeb Centra Anabell můžete využít opakovaně.
Kamarádce také moc pomohlo to, že začala s partnerem docházet na párovou terapii, kde rozuzlili spoustu nejasností a věcí, kterých se báli a nechtěli si je sdělit. I tato forma terapie by mohla Vašemu vztahu pomoci. Pochybnosti, které Vás ve vztahu provází, mohou být na místě, ale je dobré si uvědomit, že jste jedinečná a proto s Vámi Váš partner je a jistě Vás miluje a Váží si Vás. Pokud si budete chtít o všem napsat více, zde je můj e-mail: mary.enn @seznam.cz kam mi můžete napsat. Ráda Vám i rovnou zašlu kontakty na terapeuty, případně párové terapeuty. Držím Vám moc palce!
Christiane | 14.04.2017 20:58:04
Ahoj,předem se omlouvám za zdlouhavé vyprávění..Před rokem a půl jsem trpěla bulimií,ale musela jsem s tím přestat,protože všechno zjistila rodina a mně v tu chvíli došlo jakou to ze mě udělalo trosku. Přestala jsem zvracet,ale neuměla jsem zastavit přejídání,se kterým jsem přibrala přes deset kilo. Byla jsem ráda,že jsem konečně svobodná a nežiju jenom hubnutím,ale začala jsem trpět úzkostmi. Navíc jsem podvědomě plánovala,že zase začnu hubnout(nalhávala jsem si,že tentokrát zdravě) Po roce jsem začala držet přísnou dietu,která přešla zase v bulimii.Trpěla jsem tím asi měsíc,ale potom jsem se s ní snažila bojovat,protože mi bulimie zhnusila mojí muziku,což je jediná věc pro kterou žiju.Další měsíc jsem zvracela třikrát,potom jsem vydržela dva měsíce jíst normálně,ale teď v dubnu jsem to zase zkazila a zvracela jsem.Mám velkou motivaci v muzice,ale zároveň se strašně nenávidím,mám pocit že jsem příšernej člověk,že všem jenom ubližuju a že si bulimii zasloužím. Nechci přijít o jedinej smysl svýho života,ale zároveň mám hroznou potřebu za všechno se trestat a cítim,že si vlastně zasloužím znova prožít tohle peklo.Na druhou stranu mám pocit, že na tom nejsem dost špatně na to abych vyhledala pomoc-vždyť jsem dva měsíce jedla normálně.Ale jestli mi to vrátí "úplně" bude to ještě těžší..
Mary | 18.04.2017 14:37:39
Ahoj, v první řadě bych tě chtěla moc ocenit, za to, že ses se vším zde svěřila. Cítím z tvého příspěvku velkou chuť se vším „zatočit“ a svou situaci změnit. Máš ode mě plnou podporu!! Věřím, že to zvládneš. Já sama jsem poruchou příjmu potravy netrpěla, ale má velmi blízká kamarádka ano. Dlouhou dobu se točila v „začarovaném kruhu“ a prožívala podobnou situaci jako právě ty. Také několik měsíců vydržela jíst pravidelně a omezit zvracení. Vše se jí ale vrátilo se stresovou situací, kterou prožívala ve škole. V tu dobu jsem společně s kamarádkou vyhledala pomoc v poradně Anabell, která se zaměřuje na pomoc osobám s poruchou příjmu potravy. V poradně kamarádku vyslechla sociální pracovnice a společně s kamarádkou po dobu 2-3 setkání sdílela její situaci a hledaly společně tu nejlepší možnou cestu léčby. Kamarádka dále začala docházet do Centra Anabell k nutriční terapeutce a k psychoterapeutce. S nutriční terapeutkou kamarádka řešila jídelníček a s psychoterapeutkou strach z přibírání a strach z určitých potravin.. Nechtěla bys poradnu Anabell také navštívit? Sezení v poradně je zcela zdarma, trvá přibližně 50 min a můžeš služeb Centra využít opakovaně. V poradně máš možnost vystupovat pod svým jménem nebo anonymně a doprovodit tě může kamarádka nebo někdo z rodiny. Pokud by sis chtěla o všem napsat více, klidně mi napiš na e-mail: mary.enn @seznam.cz Budu ti držet moc palce!! :-)
Mia | 23.03.2017 22:09:03
Ahoj, já jsem Mia. Je mi 19let, měřím 166 cm a 49 kg. Vše trvá asi rok a půl. Na první pohled tedy žádný problém. (Především já žádný nevidím)Jenže asi nějaký maličkej problém mám. Píšu hlavně protože moje okolí si myslí, že mám problém. A já bych chtěla slyšet názor někoho jiného. Moje stravovací návyky jsou asi takové: 2 dny třeba nejím, pak si dám hromu jídla kterou následně vyzvracím, nebo jim denně minimum jídla které také vyzvracím. ( o zvracení nikdo neví) Všechno se hodně snažím přepít vodou, ledovou kávou.... když mám skutečně hlad dám si něco sladkého. Bolí mě klouby, mám silné křeče do žaludku, trávicí problémy a co je nejhorší silné výkyvy nálad. Občas mám problém vůbec mluvit s ostatníma lidmi nebo vstát ráno do školy. Chtěla bych se s tím někomu svěřit ( jenže jsem všem tak usilovně vysvětlovala, že jsem ok až už to nikoho nezajímá)( všechno omrzelo moje vykládání o jidle a o váze i ty co mi nejdřív pomoc chtěli) Mám strach, že na to zůstanu sama. Nevim co s tím mám dělat na jednu stranu toho mám dost, protože přicházím o lidi co mám ráda, ale na stranu druhou mi to vyhovuje, sem ráda když zhubnu a můžu mít pod kontrolou co udělám se svým tělem. Nemyslím si, že by to byl úplně problém, ale mohl by to být začátek problému. Nevypadám totiž jako člověk s poruchou přijmu potravy. ( Vůbec i mi nelíbí jak vypadám, vadí mi ženský tvary) Vůbec nemám právo se s těma lidmi srovnávat. Jen bych chtěla vědět co si o tom bude myslet nezávislý člověk. Předem děkuji za odpověď. Spoustu krásných dní. Mia